Lidská mysl je prevít. Podléhá zkreslením. V New Yorku se před šesti lety srazil vyhlídkový vrtulník s letadélkem. Zemřelo devět lidí. Provozovatel vyhlídkových letů poté musel notně zlevnit, neboť lidé se báli.
Přitom pravděpodobnost, že se podobná nehoda stane, nebyla po havárii o nic vyšší než před ní. Ti, kteří své mentální zkreslení překonali, si dodnes mnou ruce, jak levně se prolétli. Takové zkreslení má své pojmenování – heuristika dostupnosti. Máme prostě tendenci přikládat dostupným událostem zveličený význam. Když byla všude v médiích dostupná zpráva o nehodě helikoptéry, lidé chybně usoudili, že smrt při vyhlídkovém letu je něco zcela běžného. Dnes je nehoda zapomenuta a ceny vyhlídkových letů jsou tam, kde byly před ní.
Pařížské útoky z pátku třináctého si vyžádaly 130 obětí. Vysoké číslo. Ještě zhruba třikrát tolik lidí však v týž den zemřelo ve Francii na rakovinu. A v sobotu zase. A v neděli také. A tak dále. Ale média pořád „řešila“ páteční útoky, jistě nikoli neprávem. Jenže lidé pak kvůli heuristice dostupnosti získali pocit, že terorista číhá na každém rohu. Přitom je pořád neskonale pravděpodobnější, že zemřou na něco „obyčejného“ – rakovinu, infarkt, při dopravní nehodě.
Mediální dopad pařížských útoků je nepochybně mohutnější než jakéhokoli srovnatelného teroristického aktu v minulosti.
On-line zpravodajství, sociální sítě i další kanály dnes umožňují šíření čehokoli – včetně strachu – historicky bezprecedentní rychlostí.
Médiím vlastně nelze uniknout. Dnes už dávno nelze „nečíst noviny“ jako dříve. Mediální dopad pařížských útoků, o kterých některé oběti referovaly na sociálních sítích živě ještě přímo z místa dění, je nepochybně mohutnější než jakéhokoli srovnatelného teroristického aktu v minulosti. Kvůli tomu získáváme zkreslený dojem, že s terorismem to v Evropě nikdy nebylo tak špatné jako dnes.
Trend je přitom zcela opačný. Navzdory Madridu roku 2004, navzdory fanatikovi Breivikovi, navzdory letošní Paříži evidujeme násobně nižší počet zemřelých při teroristických útocích než v sedmdesátých nebo osmdesátých letech. Během sedmdesátých let byl v Evropě za klidný považován takový rok, během nějž teroristé usmrtili celkem „jen“ 200 lidí. Většinou bývala tato hodnota překračována. V osmdesátých letech už byla překročena jen třikrát. A od roku 1988 už nikdy. Letos zatím v Evropě počítáme 149 obětí, nejvíce od roku 2004.
Je tedy zjevné, že počet evropských obětí teroru vykazuje klesající trend. Co však zjevně roste, je podíl obětí, které mají na svědomí radikální islamisté. S oporou ve tvrdých datech lze tvrdit, že až osm z deseti největších teroristických útoků (měřeno počtem obětí) na Západě a v Rusku spáchali po roce 1980 právě oni. A v případě útoků spáchaných po roce 2000 je to už zcela jednoznačné. Jedenácté září 2001, Moskva 2002, Beslan a Madrid 2004, Paříž 2015. Všechno bez výjimky činy islamistů.
Autor je hlavním ekonomem společnosti Roklen
Čtěte také:
Terorismus podnikání v eurozóně neutlumil, je nejaktivnější za čtyři roky
