Když se Miloš Forman po emigraci ocitl ve Spojených státech, vydal se s dalšími imigranty ze zemí sovětského bloku na Brooklynský most. Společnými silami jej blokovali, bránili volnému průjezdu aut, dělali výtržnosti a dostali se i do křížku s policií. Pochopitelně, nic takového se nikdy nestalo.
Je absurdní házet do jednoho pytle různé vlny imigrace. Ano, při povrchním pohledu jde o srovnatelný akt, avšak hlubší pohled by měl každému otevřít oči: Formana a spol. prostě nelze srovnávat s eritrejskými nebo syrskými běženci současnosti, kteří blokují dopravu v Calais.
Nejde o nic nového. Už v polovině 90. let doložil ekonom George Borjas z Kalifornské univerzity v San Diegu, že imigrace se „kvalitativně“, svojí ekonomickou přínosností, v čase a prostoru značně liší. Zaměřil se na imigraci do USA ve druhé polovině 20. století. Vyšel přitom z předpokladu, že „kvalita“ imigrace se pozná podle toho, jakých mezd v porovnání s původním obyvatelstvem přistěhovalci po nějaké době dosahují.
Přečtěte si: Calais je v obležení imigrantů. Město žádá odškodné
Když Borjas zkoumal vlnu imigrantů, do které patřil i Forman, tj. přistěhovalce, kteří do USA přišli v druhé půli 60. let, zjistil, že tito lidé pobírali v roce 1970 v průměru o 16,6 procenta nižší mzdu než rodilí Američané. V roce 1980 už ale „Formanova vlna“ imigrantů brala v průměru jen o 7,8 procenta méně. A v roce 1990 ta samá vlna vydělávala o 1,1 procenta více než původní obyvatelstvo.
Přistěhovalci ze sklonku 60. let se zkrátka dokázali v USA natolik etablovat, že pro trh práce – a tím pádem i celou ekonomiku – byli po nějakých dvaceti letech přínosnější než rodilí Američané. Tato imigrační vlna Ameriku obohatila – a to doslova.
Klesající kvalita
Problém je v tom, co Borjas zjistil dále. A sice, že „kvalita“ imigrace postupně klesala v celém období po druhé světové válce. Přistěhovalci, kteří do USA přišli před rokem 1950, byli dokonce ještě úspěšnější než „Formanova vlna“ z konce 60. let. Příchozí před rokem 1950 totiž pobírali v roce 1970 o více než deset procent vyšší mzdu než rodilí Američané.
To není vše. „Formanova skupina“, když se v Americe ještě rozkoukávala, v roce 1970 (tedy maximálně pět let po imigraci), pobírala o zmíněných 16,6 procenta nižší mzdu. Zato přistěhovalci, kteří přišli ve druhé polovině 80. let, vydělávali v roce 1990 (tedy také maximálně pět let po imigraci), o celých 31,7 procenta méně než rodilí Američané. Zaostávali tak v daném smyslu takřka dvojnásobně za Formanovou imigrační vlnou z druhé poloviny 60. let.
Zhoršování „kvality“ imigrace dokládá Borjas i jinak. Na údajích o počtu lidí, kteří nedokončili střední školu. V roce 1970 bylo toto nedokončení u imigrantů pravděpodobnější než u rodilých mluvčích pouze o 21,7 procenta. V roce 1990 už bylo pravděpodobnější více než dvojnásobně.
Méně přínosné imigraci dnes čelí Evropa
V USA ve druhé polovině 20. století tedy jednoznačně klesala ekonomická přínosnost imigrantů. Proč? Ve 20. letech Kongres uvedl legislativu, která omezovala přistěhovalectví, a imigranti tak byli přijímáni na základě etnického složení americké populace v roce 1920. Největší šance získat potřebné povolení tím měli Němci a Britové. Po válce se pak od omezení ustoupilo, což zvýšilo počet imigrantů z kulturně vzdálenějších okruhů. Tato imigrace už zdaleka nebyla tak ekonomicky přínosná. Právě tomuto druhu imigrace přitom dnes čelí Evropa.
Autor je hlavní ekonom finanční skupiny Roklen
Čtěte také:
Makedonie se marně snaží zadržet běžence, tisíce jich prorazilo hranici
ČLÁNKY DO MAILU