Pravda se prý pozná jen na výplatní pásce, praví cynik. Něco na tom tvrzení zřejmě bude, i když si nasadíme růžové brýle idealismu a myslíme si, že peníze světem nehýbají. Stojí tedy za to podívat se na „výplatní pásku“ v souvislosti s aktuální otázkou: jsou Češi xenofobní, či dokonce rasističtí? V rámci migrační krize je totiž takzvanému „obyčejnému Čechovi“ nejednou spíláno právě do xenofobů a rasistů. Jenže na rozdíl od vyspělých zemí v Česku není rozdíl mezi mzdami domorodců a přistěhovalců.
Nuže, ve statistikách organizace OECD najdeme mimo jiné i průměrné mzdy původního a přistěhovaleckého obyvatelstva v celé řadě zemí. Mzdy domácího obyvatelstva takřka ve všech hospodářsky vyspělých státech převyšují mzdy imigrantů. Nejvýrazněji je to patrné v Koreji, kde je převyšují téměř o 60 procent.
Výrazně vyšší průměrné mzdy, a to o více než 30 procent, pobírají v porovnání s imigranty také rodilí Italové a Španělé. Zato v České republice zaznamenává domácí obyvatelstvo jeden z nejnižších „mzdových náskoků“ ve vyspělém světě vůbec.
Dosahuje zhruba jen pěti procent. Mzdy rodilých Čechů a imigrantů jsou prostě u nás téměř nejvyrovnanější v rámci OECD. Nacházíme se plus minus na úrovni Kanady. V řadě dalších ekonomicky vyspělých zemí, jako třeba ve Švédsku, Německu nebo Spojených státech, je rozdíl v průměrné mzdě původního a přistěhovaleckého obyvatelstva vyšší než u nás.
Pochopitelně lze namítnout, že do některých zemí mohou imigrovat lidé s horší kvalifikací a do jiných zase ti kvalifikovanější.
Nebo jsou snad xenofobní vždy pouze zaměstnanci, zatímco zaměstnavatelé či obecně ti, kteří o mzdách rozhodují, zase bez výjimky představují osvícené a spravedlivé lidumily prosté jakýchkoli předsudků?
Proto se hodí spočítat velikost mzdového rozdílu v případě, kdy by přistěhovalecké obyvatelstvo mělo totožnou kvalifikaci jako populace hostitelské země. Lépe to totiž ukazuje, do jaké míry stojí za mzdovým rozdílem objektivní faktory (odlišná kvalifikace) a do jaké míry jej lze vysvětlit třeba diskriminací přistěhovalců na hostitelském trhu práce.
Po takovémto přepočtu stále vévodí Korea, ačkoli mzdový rozdíl mezi domácím a přistěhovaleckým obyvatelstvem odpovídá už „jen“ necelým 40 procentům. Následují opět Itálie a Španělsko. Jak je na tom Česká republika? Onen zhruba pětiprocentní náskok domácího obyvatelstva je zcela pryč.
To ale v souhrnu neznamená nic jiného než dvě věci. Zaprvé rozdíl v průměrných mzdách rodilých Čechů a imigrantů je u nás v porovnání s ekonomicky nejvyspělejšími zeměmi světa velice nízký. Zadruhé jej lze ještě kompletně vysvětlit objektivními faktory typu nižší kvalifikace přistěhovalecké populace.
O diskriminaci nemůže být řeč
O žádné diskriminaci přistěhovalců na tuzemském trhu práce tedy nemůže být vůbec řeč. Kde však je ona xenofobie, která je „obyčejným Čechům“ předhazována? V tvrdých číslech ani na výplatních páskách určitě není.
Nebo jsou snad xenofobní vždy pouze zaměstnanci, zatímco zaměstnavatelé či obecně ti, kteří o mzdách rozhodují, zase bez výjimky představují osvícené a spravedlivé lidumily prosté jakýchkoli předsudků? Nesmysl.
To by totiž v Česku museli být zaměstnavatelé hotovými anděly – navzdory xenofobii společnosti. Mzdový náskok Čechů před přistěhovalci, který zapříčiňují výhradně faktory typu diskriminace, je totiž vyšší i v takovém Švédsku, Německu nebo ve Finsku. Podle toho, co říká „výplatní páska“ neboli tvrdá data, Češi žádnými velkými xenofoby nejsou.
Autor je hlavní ekonom finanční skupiny Roklen
Čtěte také:
Ovčáček: Adventní výzva rozděluje společnost, lidé se bojí migrace právem
