Posledních šest let strávil s docentem Milanem Kymličkou hledáním projektů, které by umístil do nově vznikajícího vědeckotechnického parku u Dobříše. Sehnali přes osm desítek partnerů, jak škol a výzkumných ústavů, tak firem a korporací. „Je třeba dbát na to, aby se výtvory vědců i ‚garážových kutilů‘ dostaly do stavu odzkoušených prototypů či hotových produktů, které budou umístitelné na trh,“ říká jednatel Centra aplikovaného výzkumu Dobříš Lumír Žila.
Jestli si dobře vzpomínám, tak ten nápad vznikl při jedné kolektivní poradě a začali jsme na něm pracovat s kolegou, panem docentem Milanem Kymličkou. Ten má hlavní zásluhu za bezvadný a plynulý kontakt s vysokými školami, výzkumnými ústavy a podobnými institucemi. Já a ostatní spolupracovníci jsme se starali zase o rozvoj tohoto projektu.
Jak se člověk dostane k rozhodnutí, že vybuduje vědeckotechnický park? Koho to napadlo?
Jak dlouho se rodil nápad založit vědeckotechnický park?
S panem docentem Kymličkou to bylo takové naše osudové setkání před více než sedmi lety, v roce 2008. Dlouho jsme hledali, kde by se taková záležitost mohla realizovat.
V úvahu přišel areál bývalé základny protivzdušné obrany města Prahy v Dobříši. Jeho odlehlost, která se zpočátku mnoha lidem zdála jako veliká nevýhoda, se nám jevila jako jasné pozitivum – poskytlo to jakousi „exkluzivní izolovanost“ pro projekty s určitým stupněm tajného či neveřejného vývoje. Samotné umístění areálu, tedy uprostřed lesa, však považuji také jako zajímavé a inspirativní.
Jako první jsme nezačali hledat místo, kde bychom chtěli být, ale projekty, které bychom ubytovali
Jako první jsme však nezačali hledat místo, kde bychom chtěli být, ale projekty, které bychom ubytovali. Zahájili jsme jednání s partnery z řad výrobních podniků, vysokých škol a nejrůznějších odborných pracovišť, ale i garážových vynálezců. Na tom pracujeme přes šest let. Nejdůležitější bylo a je totiž takový projekt naplnit.
To, že jsme samotné centrum reálně otevřeli loni na podzim, je pouze důsledek toho, že jsme věděli, že jej budeme moci zaplnit projekty. Nešli jsme do toho stylem: „teď tu něco postavíme, načerpáme dotaci a pak začneme hledat, koho k nám nalákáme.“ Strategie „přežít pět let a pak vše někomu prodat“ by tu ani nešla uplatnit, jak jsem říkal, lokalita je odlehlá a zájemce by se hledal těžko.
Kolik partnerů jste tedy našli? Kolik projektů jste připravili?
Máme zatím asi osmdesát partnerů z řad průmyslových podniků a patnáct partnerů z řad vysokých škol a výzkumných ústavů a jejich počet stále narůstá. Zhruba dvacítka firem je pak velmi aktivních a pravidelně udržuje kontakt a sama se dotazuje, co a jak se děje a připravuje.
Jak si to partnerství mohu představit? Šlo o nějaký podpis deklarace nebo i hlubší formu spolupráce, třeba formou podílení se na výstavbě CAVD?
Někteří se podíleli na instalaci vybraných technologií k provozu výzkumného parku. Například VŠCHT nám pomáhala a radila se zařízením chemických laboratoří, které budou její studenti a doktorandi také přednostně využívat. Obdobně svým know-how přispěly ČVUT Praha a VUT Brno. Všechny prostory a přístroje však budou k využití i partnerům ze soukromé sféry, kteří o to projeví seriózní zájem. Snažíme se vycházet dobře se všemi školami i výzkumnými institucemi, daří se nám vytvářet jakési spojovací můstky mezi jednotlivými školami a ústavy a někdy dokonce stíráme jejich občasnou vzájemnou rivalitu či profesní ješitnost.
Rivalita mezi Prahou a Brnem je známá…
Například VUT Brno pracuje na unikátním přístroji pro nevidomé, který by jim umožnil orientaci v prostoru na bázi GPS a různých čidel. ČVUT zase zdokonalila slepeckou hůl, kterou nedávno prezentovali. Spojení těchto dvou projektů na půdě našeho centra by mohlo dát revoluční pomůcku pro nevidomé.
Stačí si spočítat, že výchova jednoho vodícího psa stojí čtvrt milionu korun, ale pes může, bohužel, sloužit jen po určitou dobu. Tržní cena takového produktu, který by spojil know-how obou škol a psa nahradil, by se mohla pohybovat až desetkrát níž, než cena výcviku psa. A teď si k tomu představte, jak by se mohly zachovat zdravotní pojišťovny, pokud by byl k dispozici takový cenově dostupný produkt.
Zatím je to ale stále ve fázi vývoje těchto zařízení. A to bude trvat ještě tak dva roky, aby to vše fungovalo. Věřím, že se nám to podaří dát dohromady, a že to bude jeden budoucích produktů, který hrdě ponese také logo CAVD. To je příklad jednoho z desítek projektů, které máme rozpracovány a rozjednány.
Kolik jste zatím proinvestovali do výstavby CAVD?
Zaokrouhleně něco přes 300 milionů korun, na výstavbu jsme v minulém dotačním období čerpali podporu z evropských fondů z programu Prosperita ve výši 60 procent uznatelných nákladů. Necelých 170 milionů korun tak tvořily dotace, zbytek tvořily vlastní zdroje a částečně úvěr od bankovních ústavů.
Jak jste banku přesvědčil, že do toho šla? Té určitě pouhá vize jako záruka nestačila…
Ano, budova, která nestojí, se těžko bance dává do zástavy. Štěstí bylo, že skupina podnikatelských subjektů, která za CAVD stojí, měla velmi dobrou a pozitivní historii s danou bankou. V podstatě s ní dříve proinvestovaly stovky milionů korun, které řádně splatily, takže tam pomohlo velmi dobré renomé a samozřejmě soukromé majetkové zázemí. Jakmile zkolaudujeme, tak nám zůstane zbytkový úvěr, který, doufám, brzy umoříme z naší činnosti.
… bohužel vyplouvá na povrch, že naprostá většina vědeckotechnických parků jsou pouze budovy vzniklé s většinovou dotační podporou, které se, v lepším případě, někomu pronajímají
O kom jakožto o „skupině podnikatelských subjektů“ referujete?
Hlavním investorem je developerská skupina BUSSMARK, která v Česku na přelomu tisíciletí postavila kolem dvou tisícovek bytů a tři stovek rodinných domů. Tam vznikl kapitál, který umožnil vývoj CAVD a jeho projektů. K tomu se „nabalila“ řada menších podnikatelských subjektů a firem, dnes jich je asi dvacet, možná třicet, které se podílejí buď přímo dodávkami technologií a budováním parku, anebo jen poskytují kapitál vybraným výzkumným projektům. Věřím, že se toto kompendium bude dále rozrůstat o další subjekty, které pochopí, že se tu děje něco zajímavého.
Něco zajímavého, tím nereferujete jen o samotném výzkumu, ale i o tom potenciálním zpeněžení…
Samozřejmě, cílem jakéhokoliv vědeckotechnického parku by mělo být nejen podílení se na aplikovaném výzkumu velkých škol, ústavů a firem či malých „garážových výzkumníků“, ale také tvorba hodnot a zisku. Je třeba dbát na to, aby se jejich výtvory dostaly do stavu odzkoušených prototypů či hotových produktů, které budou umístitelné na trh ať už v podobě vlastní výroby, tak třeba v podobě patentovaného know-how, které bude rovnou uplatněno.
Ona se sice taková investice nazývá rizikovým kapitálem, ale věřím, že naše práce a systém, který jsme vytvořili, toto riziko odstraní a vložené peníze zhodnotí, a to nejen v procentech, ale možná i v násobcích. To by ostatně mělo být největším zdrojem příjmů CAVD, nikoliv výběr nájemného. Z nejrůznějších médií a úst některých politiků často zaznívá, jak je potřeba propojit základní výzkum s průmyslem. Každý o tom mluví, ale nikdo to pořádně nedělá.
Ale statistiky tohoto typu výzkumu moc pozitivně nehovoří. Hodně projektů, minimum patentů, malé zapojení soukromých subjektů…
Přesně tak, bohužel vyplouvá na povrch, že naprostá většina vědeckotechnických parků jsou pouze budovy vzniklé s většinovou dotační podporou, které se, v lepším případě, někomu pronajímají. V horším případě jsou ale prázdné, protože provozovatelé parku nenašli správné kontakty ani partnery. A to je příklad třeba nedávno medializovaného pardubického parku. Nebo třeba takový Milovický park, který skončil ještě dříve, než vzniknul, a takto bychom mohli, bohužel, jmenovat dál a dál. Projektů takových parků je v Česku několik desítek, ale skutečnou funkci vědeckotechnického parku jich naplňuje jen málo z nich.
Takže nepředpokládáte, že za pět let park odprodáte…
Vůbec ne, naopak! Počítáme s velmi dlouhým horizontem fungování parku. Pokud nám to zdraví dovolí, tak tu chceme pracovat výhradně a park ještě rozšířit do dalších dosud nezrekonstruovaných částí areálu. Zatím máme plně realizovánu první etapu parku, šest budov.
V jedné bude například umístěn projekt na výrobu alko a nealko nápojů z bylinných směsí, na který jsme nedávno podávali žádost o dotační podporu. Ale i kdyby dotace nevyšla, tak ten projekt proběhne, protože má opodstatnění a jasnou vizi, jen budeme muset sehnat nějakého investora. Další budovu si zařizují kolegové z VŠCHT, zabydlují se nám tu také tiskaři s 3D tiskárnou kovem.
Zdejší areál je ohromný, jaká by mohla být jeho teoretická kapacita?
Tak dvojnásobek toho, co tu nyní stojí, se určitě dá ještě postavit. Na to už máme hotový projekt, chtěli bychom zde vybudovat například centrum nových materiálů investicí minimálně totožnou, ne-li větší, než jsme vložili do první etapy, ale uvidíme, jak to bude s financemi. Nejdřív musíme splatit stávající úvěry.
Disponujeme například biomasovou elektrárnou o kapacitě 600 kilowatt v elektřině a zhruba dvojnásobku v tepelném výstupu. Od počátku jsme plánovali, že zde budou i dřevoprovozy, které se na ni navážou: úhlové pily na pořez kulatiny na tržní produkty, odpad z řezu se bude zpracovávat v briketovací lince, jejíž produkty rovněž jde umístit na trh, případně materiál pošleme do biomasové elektrárny. Bude zde také truhlářská linka, která se postará o základní tvorbu stavebního řeziva, krovů a podobně, na tepelný výstup biomasové elektrárny bude napojena sušárna tohoto dřeva. Výsledkem by měla být bezodpadové soběstačné technologie využívající vyrobené energie. Materiálu v okolních lesích je také dost a věříme, že se rozumně dohodneme s jejich majiteli. Jinak klasicky nakupujeme tyto suroviny od běžných dodavatelů.
Máme tu také solární elektrárnu o výkonu 1,4 MW, kterou zde v roce 2010 nainstaloval jeden z našich partnerů. Plánujeme, že na ní budeme testovat inovace kolem způsobu ošetřování panelů či zapojení vybraných komponentů. Vše, co tu nyní potkáváte, ale i to, co tu ještě v budoucnu bude instalováno, bude sloužit k dalším inovacím a vývoji. Očekávám, že zde bude obrovská koncentrace nápadů, projektů a know-how.
Zmiňoval jste dvě až tři desítky již připravených investorů…
Ti si už nyní pomalu vybírají z projektů, které jsme vytipovali. Když mají zájem, daný projekt zafinancují a samozřejmě podle množství vkladu a podílů se následně domlouvá, kdo a co z toho nakonec po dosažení komerčního výstupu bude „mít“. Je to silně individuální, nelze mluvit o nějaké šablonovitosti jednání. Uvítáme třeba i drobné investory s pár stovkami tisíc korun.
Když se řekne 2016, tak co vám vytane na mysli?
Zvažovali jsme realizaci druhé etapy parku, přeci je začátek nového dotačního období, ale jak je u nás obvyklé, dotace mají zpoždění a procedura k jejich získání je neskutečně složitá a nejistá. Naše vlastní finance také nejsou zatím silné a banky se vývojových projektů bojí a vizím zpravidla vůbec nechtějí rozumět. To, co naši politici slibovali kolem zjednodušení čerpání dotací, tak se určitě nerealizovalo, a obávám se, že situace bude v budoucnu ještě horší. Je to ohromná škoda pro naši zemi, která se zařadila na poslední místo v úspěšnosti čerpání dotací z Eurofondů – i Bulharsko či Rumunsko je na tom lépe!
| Lumír Žila (56) |
|---|
| Lékař-gynekolog, absolvent Univerzity Karlovy. Sedm let se věnoval oboru, pak deset let působil v developerské skupině Bussmark. Pět let působí v nemocnici Swiss MED Clinic v Plané u Mariánských Lázní jako jednatel. Je společně s docentem Milanem Kymličkou duchovním otcem projektu CAVD. Má tři děti. Za svého koníčka považuje svoji současnou práci, rád si zaplave a zajezdí na kole a s úsměvem prohlašuje, že se zatím „nepropracoval“ k tomu, aby se začal učit hrát golf. |
