B e z p e č n o s t n í p r o v ě r k y
Bezpečnostní úřad Severoatlantické aliance netrvá na tom, aby se ministři české vlády podrobili prověrkám. Mediální bublina splaskla. Kořeny aféry sahají až do loňského léta, kdy Josef Lux vyzval Zemanovu vládu, aby se prověrkám podrobila.
Pokud jde o bezpečnostní politiku, Brusel zřejmě České republice stoprocentně důvěřuje. „Pokud česká vláda trvá na tom, že její členové nepotřebují být prověřováni, tak NATO jí věří. Sama aliance nikoho prověřovat nebude, je to záležitost jednotlivých členů, uvedl pro týdeník EURO Harald Bungarten, šéf tiskového odboru NATO v Bruselu. Podle mluvčího se tedy čeští ministři nemusí vykazovat certifikáty od Národního bezpečnostního úřadu o tom, že prověrkou s úspěchem prošli.
Jeho výroky jsou tak v rozporu s tvrzením předsedy senátního výboru pro obranu, bezpečnost a zahraničí Michaela Žantovského a předsedy Unie svobody, senátora Jana Rumla. Ti prohlašují, že bez prověrek se členové kabinetu nebudou moci některých jednání NATO účastnit.
Ještě v říjnu 1997 ovšem Brusel českou stranu upozorňoval, že pokud politici nebudou brát bezpečnostní prověrky vážně, mohlo by být ohroženo členství země v NATO. A tehdejší šéf bezpečnostního výboru NATO Peter Gallant dokonce přímo prohlásil, že Česká republika v oblasti ochrany utajovaných informací zaostává za Maďarskem a Polskem. „Aliance získala dojem, že celý systém utajování informací v ČR nejen nefunguje, ale v zásadě ani neexistuje, varoval v té době vládu tehdejší velvyslanec v Bruselu Jaroslav Šedivý. Brusel tak diplomaticky vzkazoval, že pokud Česká republika nezačne prověřovat své lidi, dobere se aliance k prověrkám vlastními cestami. Bývalý ministr vnitra Jan Ruml apel okomentoval slovy: „Vstup české republiky do NATO se spíše vzdaluje. A pokud se sen o NATO rozplyne, měli by odejít všichni politici, kteří dnes stojí v čele této země.
Normální je nelhat
Jan Ruml stále patří k těm, kdo zcela nepravdivě tvrdí, že pokud ministři nebudou prověřeni a tento akt nebude stvrzen certifikátem, nebudou se moci některých jednání NATO účastnit. Paradoxní je, že právě Ruml a jeho náměstek Martin Fendrych (přímo řídil Sekci ochrany státního tajemství) laxním přístupem k bezpečnostním prověrkám vstup do aliance vlastně brzdili. Nedokázali totiž včas připravit návrh zákona o utajovaných skutečnostech. Namísto toho se Ruml koncem roku 1997 vzdal odpovědnosti za resort ministerstva vnitra a pustil se naplno do vnitrostranického boje uvnitř ODS. „Na poradách u ministra Martin (Fendrych) říkal, že se mu zákon nelíbí. Tvrdil, že nechce, aby podle něj byli lustrováni jeho kamarádi, citoval na sklonku roku 1997 časopis Týden nejmenovaného vysoce postaveného úředníka tehdejšího Rumlova úřadu. Fendrych se ovšem opíral o argument, že příprava zákona o utajovaných skutečnostech nespadala do jeho kompetence náměstska. Legislativu měl na starosti náměstek Jaroslav Kopřiva, nominovaný za KDU-ČSL. Týden však v této souvislosti upozornil na skutečnost, že to byl právě Fendrych, kdo měl na Rumla zdaleka nejsilnější neformální vliv.
Aktivní, ale pozdě
Další těžko uvěřitelná prohlášení, týkající se bezpečnostních prověrek, přišla z řad KDU-ČSL. Po loňských mimořádných volbách vyzval tehdejší předseda této strany Josef Lux sociálnědemokratickou vládu, aby se podrobila prověrkám. Současně navrhl kontrolní mechanismus prověřování vládních činitelů, který byl na základě zkušeností Severoatlantické aliance aplikován v Maďarsku. Spočíval v tom, že kandidáti na ministerské funkce vyplní podrobný dotazník, v němž se hovoří například o kontaktech se zpravodajskými službami, majetkových poměrech či osobních záležitostech. Podle Luxe se tak mělo předejít vydíratelnosti politiků.
„Považuji za téměř samozřejmé, že to nová vláda ČSSD udělá také, řekl Lux koncem loňského července v televizní debatě s Milošem Zemanem v televizi Nova. V době tohoto prohlášení už ovšem bylo jasné, že KDU-ČSL nevstoupí do koalice s ČSSD, a nebude se tedy podílet na sestavení nové vlády.
Lux si navíc zřejmě vůbec neuvědomil, že to byl jeho stranický kolega Cyril Svoboda, kdo ve funkci ministra vnitra zákon o utajovaných skutečnostech posvětil. Ve Svobodově návrhu nebylo o prověřování ministrů ani slovo.
Ryze domácí problém
Ministr bez portfeje Jaroslav Bašta dnes říká, že byl z výroku bývalého šéfa lidovců „trošku rozpačitý . I on upozorňuje, že právě bývalá vláda předložila zákon o ochraně utajovaných skutečností v takové podobě, která s prověrkami ministrů nepočítá. Pokud by je tedy nynější vláda podstoupila, učinila by tak nad rámec zákona. „Já bych se prověrkám v jakékoli pozici, to znamená ať v Parlamentu, nebo ve vládě, nijak nebránil, tvrdí ovšem Bašta.
„NATO musí respektovat rozhodnutí Parlamentu ČR udělit důvěru ústavním činitelům v oblasti ochrany utajovaných skutečností, uvedl Vladimír Ruml, bezpečnostní rada české mise při NATO, pro týdeník EURO. Jinými slovy, pokud by se například prokázalo, že nějaký ministr prodává tajné materiály cizí vládě, neboť byl zkompromitován, bude to i vinou platného zákona.
V jiných členských zemích Severoatlantické aliance jsou ministři prověřováni velmi tvrdě. Ve Spojených státech, pokud přicházejí do styku s tajnými materiály, absolvují nejprve výslech před bezpečnostním výborem Senátu a také je prověřuje policie a tajná služba. V Kanadě ministry zase prověřuje parlamentní výbor.
Při své návštěvě Prahy na podzim 1997 ovšem Peter Gallant na přednášce pro odpovědné úředníky (zúčastnili se jí i Ruml a Fendrych) uvedl, že je zcela na našem uvážení, zda budeme, či nebudeme ministry podle zákona o utajovaných skutečnostech prověřovat.
Práce s informacemi
Celý poprask mají na svědomí především novináři. Tak například 12. února zveřejnil deník MF Dnes informace o tom, že ministr obrany Vladimír Vetchý nemá právo seznamovat se s utajovanými skutečnostmi. Zpráva byla otištěna s odvoláním na slova „vysokého diplomata, který si nepřeje uvést jméno . Autor článku si tuto informaci neověřil a druhý den vyšlo najevo, že Vetchý prověřen je. Navíc certifikát vůbec nepotřebuje. Otázka, proč vysoce postavený diplomat šíří prostřednictvím tisku lži, však zůstala nezodpovězena a jistě by se jí mělo zabývat přinejmenším ministerstvo zahraničí.
Podobně pracovaly s těmito informacemi i Lidové noviny. O čtyři dny později (16. února) otiskly informaci, podle které NATO trvá na prověrkách ministrů. Autoři článku se opět odvolávali na nejmenovaný zdroj, tentokrát „z bruselské centrály NATO .
