Praha v nabídce exkluzivních značek za světem ještě pokulhává
Okruh klientů v obchodech s exkluzivním zbožím se stále rozšiřuje. Nikoliv proto, že by luxusní produkty byly levnější, ale více lidí disponuje prostředky, za které si toto zboží mohou dovolit.
Thonet zachraňoval čest Nájmy v Pařížské ulici v centru Prahy zdražují a překonávají průměrný nárůst nájemného za obchodní prostory v Praze. Důvodem je stále se zvyšující poptávka zástupců luxusních značek, kteří chtějí svůj obchod otevřít na nejexkluzivnější adrese v české metropoli. A tou je právě Pařížská ulice, jež připomíná v menším měřítku slavné pařížské bulváry. V Pařížské ulici najdeme výlohy značek Louis Vuitton, Hermés, Salvatore Ferraggamo, Dior… Podnikatelé, kteří obchodují s luxusním zbožím, tvrdí, že Prahu jako lokalitu pro umístění svého obchodu mají v hledáčku další exkluzivní značky. Například Cartier otevře své první české zastoupení v prvním čtvrtletí letošního roku.
Milionářů přibývá.
Z prohlášení reprezentantů prestižních značek to vypadá, že se luxusu v Česku skutečně daří. „Tržby rostou ročně dvojciferným tempem,“ hlásí. O konkrétních hospodářských údajích za Českou republiku se ale bavit většinou odmítají. „Stále častěji v našich obchodech nakupují Češi,“ dodávají pouze. V některých případech se prý čeští zákazníci podílejí na tržbách více než zahraniční turisté. Vrstva velmi bohatých lidí, kteří si toto zboží mohou dovolit, se totiž v Česku rozšiřuje. Za loňský rok zde přibylo dalších 1300 lidí, jejichž majetek bez započtení ceny hlavního sídla a spotřebního zboží převyšuje milion amerických dolarů. Jejich počet nyní přesahuje třináct tisíc. Čeští milionáři disponují majetkem minimálně 297 miliard korun. Je proto pochopitelné, že prodejci exkluzivních značek, jak sami tvrdí, nedokážou v mnoha případech uspokojit poptávku.
Pozitivní obrázek českého světa luxusu ale značně pokulhává, když se srovnává se zahraničím. A nemusejí to být zrovna proslulá centra módy, kterými jsou Paříž, Londýn nebo Milán. Týdeník EURO se jako jediný zástupce z České republiky účastnil na sklonku minulého roku konference o luxusu, kterou již pošesté pořádal International Herald Tribune. Poslední ročník se konal v tureckém Istanbulu. Mezi pozvanými hosty byl například šéf skupiny PPR François-Henri Pinault, prezident Cartier International Bernard Fornas, Ermenegildo Zegna, ředitel stejnojmenné luxusní oděvní značky, nebo Matteo Cordero di Montezemolo, ředitel skupiny Charme International sdružující luxusní nábytkářské výrobce.
Istanbul nezvolili pořadatelé náhodně. Producenti exkluzivního zboží vyzdvihují jeho bohatou historii a tradici. Istanbul, jako někdejší centrum světového obchodu, měl vždy blízko ke světu luxusu. Samozřejmě že pro zástupce prestižních značek je zajímavý i díky bezmála šesti milionům obyvatel, jejichž kupní síla se stále zvyšuje. Tomu odpovídá i rozšiřující se paleta obchodů s luxusním zbožím. Hlavním centrem exkluzivních značek se stal moderní obchodní komplex Kanyon.
Nákupní centrum, jež upoutá svou architekturou, která má jen málo společného s typickým českých nákupním centrem ve tvaru kvádru, obklopuje rezidenční část a zahrady. V přízemí Kanyonu je prostor, v němž se každý den konají koncerty. Přestože jsou v obchodním komplexu shromážděny značky určené pro vyšší příjmové skupiny, jako jsou Cartier, Chanel či Tiffany, a prostory si pronajal také obchodní dům Harvey Nichols, každý den ho navštíví kolem 20 tisíc zákazníků a o víkendech ještě o třetinu více.
V tomto ohledu Praha za Istanbulem zaostává. Pozadu za ostatními státy je ale česká metropole, když hovoříme o luxusu, i v dalších aspektech. Jediná zmínka o České republice, která během konference o luxusním zboží v Istanbulu zazněla, se týkala společnosti Thonet. Michael Thonet, který stál u zrodu masové produkce nábytku, byl sice Rakušan, ale svoji továrnu umístil v polovině 19. století do Bystřice pod Hostýnem. Jednoduchá, lehká dřevěná židle z bystřické manufaktury získala oblibu po celém světě. Kromě Thoneta se další české osobnosti do světové třídy osobností pohybujících se v průmyslu luxusu neprobojovaly.
První bude Varšava.
A k Česku byli zdrženliví i šéfové některých prestižních značek. Joseph Wan, ředitel řetězce exkluzivního obchodního domu Harvey Nichols, říká, že se při expanzi vždy rozhodují podle ekonomické síly obyvatel. To ale samozřejmě není jediným kritériem. Výhodu mají země s vyšším počtem obyvatel. Wan tvrdí, že do budoucna se chtějí zaměřit hlavně na Jižní Ameriku, Indii, ale i střední a východní Evropu. Otevření obchodního domu, kde lze pod jednou střechou nakoupit vše od značkových oděvů, obuvi, kosmetiky a jídla, se však v Praze v nejbližší době nedočkáme. „Region střední a východní Evropy je pro nás zajímavý, ale tyto země ještě potřebují určitý čas,“ říká Wan. S největší pravděpodobností budou na nákupy do Harvey Nicholsu chodit jako první ze střední a východní Evropy obyvatelé Varšavy. Nadějí, že se Česko na mapě světového luxusu do budoucna více zviditelní, je prohlášení jednoho z manažerů staré francouzské luxusní značky kabelek a koženého zboží Louis Vuitton. Tato značka otevřela počátkem února loňského roku po osmi letech působení v Česku v Pařížské ulici nový, podstatně větší obchod. Do Prahy přišla firma jako do prvního východoevropského města. A prý kvůli dojmu, že je tady luxus více zakořeněný než na jiných místech regionu střední a východní Evropy.
Číňané na nákupech V roce 2014 připadne třetina tržeb exkluzivních obchodů na Číňany, Indy a Rusy Společnost Gucci začala prodávat peněženku z krokodýlí kůže. Zájemce, který si ji bude chtít pořídit, si musí připravit 13 900 eur. Že o peněženku nebude zájem? Opak je pravdou. Zástupci prestižních světových značek svorně tvrdí, že takovéto jedinečné zboží, přestože dosahuje astronomických cen, zmizí z pultů obchodů jako první. Nový směr, kterým se exkluzivní značky ubírají, označují producenti za extrémní luxus. „Myslím, že máme možnost se posunout ještě výše,“ tvrdí Ermenegildo Zegna, ředitel stejnojmenného prestižního domu nabízejícího pánskou módu. „Klienti jsou nadšeni limitovanými edicemi oděvů i kožených výrobků,“ dodává. Mezi zákazníky nejdražších obchodů světa patří nyní hlavně Japonci a Američané. Z analýz mezinárodních poradenských společností ale vyplývá, že přední příčky na žebříčku konzumentů luxusu brzy obsadí Číňané, Indové a Rusové.
Extrémní luxus.
„Rozlišujeme dvě skupiny zákazníků, na něž se soustřeďují výrobci luxusního zboží. Do první skupiny spadá vrchol pyramidy, tedy nejvyšší příjmové skupiny, do druhé ostatní zákazníci,“ upřesňuje François-Henri Pinault, šéf skupiny PPR, do které patří značky Balenciaga, Bottega Veneta nebo Gucci. Jak vyplývá ze statistických údajů, v celosvětovém měřítku roste v posledním desetiletí počet lidí, kteří si mohou dovolit nejen luxusní zboží, ale i produkty spadající do kategorie extrémního luxusu. Ten je určen pro zákazníky, jejichž finanční aktiva přesahují hranici třiceti milionů dolarů. V roce 2005 tito multimilionáři disponovali společně majetkem dosahujícím 33,3 bilionu dolarů.
Klientům, kteří vlastní „alespoň“ třicet milionů dolarů, nabízejí exkluzivní značky odpovídající služby. Například v domech Giorgio Armani mají zákazníci možnost objednat si nejen oděvy na zakázku, ale mohou si zvolit i jedno z 220 krejčovství, kde má být jejich oděv zhotoven. „Snažíme se být velmi exkluzivní,“ říká Pinault. Jako příklad uvádí značku Gucci. Ta zvýší v letošním roce investice do divize nejluxusnějšího zboží o čtyřicet procent. V obchodech si budou moci příznivci Gucci zakoupit mimo jiné kabelku, jejíž hodnota přesáhne devatenáct tisíc dolarů. „Strategií všech našich značek je posun směrem ke špičce pyramidy. Nechceme lidem nabízet to, co chtějí, ale to, o čem se jim ani nesnilo. Tomu budou samozřejmě odpovídat i ceny,“ dodává Pinault.
Podobně bude na rostoucí poptávku po zboží extrémního luxusu reagovat i skupina Richemont, do které patří jedna z nejznámějších značek klenotů – Cartier. Za klenoty, které spadají do nejvyšší kategorie, platí zájemci minimálně 250 tisíc eur. „Pozorujeme zvyšující se zájem o více finančně nákladně zboží,“ tvrdí Bernard Fornas, ředitel Cartier International. Je prý ale stále složitější nalézt pro exkluzivní klenoty vhodné drahokamy.
François-Henri Pinault odhaduje, že prodeje produktů extrémního luxusu mohou během pěti let dosáhnout pěti miliard eur. Celkové tržby v odvětví luxusního zboží včetně klenotů a parfémů se v loňském roce zvýšily o deset procent a dosáhly 160 miliard dolarů. Zástupci exkluzivních společností tvrdí, že okruh klientů jejich obchodů se stále rozšiřuje. „Není to dáno tím, že by luxusní produkty byly levnější, naopak. Více lidí ale disponuje prostředky, za které si toto zboží mohou dovolit,“ vysvětluje Pinault. Ze studie World Wealth, již vypracovala společnost Merril Lynch, vyplývá, že v roce 2005 přibylo jen ve Spojených státech deset procent nových milionářů, o osm procent se jejich počet zvýšil v Asii.
Zákazníci luxusních obchodů jsou dnes v porovnání se svými protějšky před deseti lety mladší, vzdělanější a náročnější. Očekávají zážitek a požadují prvotřídní nákupní prostředí a excelentní zákaznický servis. Studie Merril Lynch upozorňuje na to, že mezi zájemci o luxus budou do budoucna figurovat hlavně Číňané, Indové a Rusové. V roce 2014 by právě tyto tři skupiny měly zajistit až třetinu celkových tržeb luxusních značek.
Čínští turisté.
Čína je dnes pro zahraniční podnikatele nejen zajímavým trhem s více než jednou miliardou obyvatel, ale představuje také značný potenciál z hlediska cestovního ruchu. V roce 2005 vycestovalo do zahraničí více než třicet milionů Číňanů. World Tourism Organisation očekává, že do roku 2010 počet čínských zahraničních turistů vzroste na padesát milionů a do roku 2020 by se do ciziny mělo každoročně podívat sto milionů Číňanů. Čínští turisté zajišťují příjmy nejen pro podnikatele v cestovním ruchu. Lze je totiž právem považovat za milovníky luxusního zboží. Kvůli vysokým clům, která jsou v jejich vlasti na zboží prestižních značek uvalena, je luxus v cizině pro Číňany podstatně levnější. Zároveň se nemusejí obávat, že si místo originálů pořídí kopie. Proto není žádným překvapením informace, kterou zveřejnil časopis The Economist, že v roce 2005 utratili Číňané na svých cestách v průměru denně více peněz než Evropané, Američané, a dokonce i než Japonci.
Například v Německu, které je druhou nejvyhledávanější destinací Číňanů v Evropě, směřuje po Berlíně nejpočetnější skupina turistů do městečka Metzingen, jehož jméno většině Němců nic neříká. Číňané si ale okolí města oblíbili kvůli outletům, ve kterých najdou na dvacet zástupců prestižních obchodů včetně značky Hugo Boss.
Číňané jsou již nyní třetí nejpočetnější skupinou zákazníků luxusních obchodů za Japonci a prvními Američany. Připadá na ně dvanáct procent z ročních výnosů luxusního průmyslu. Statistiky Goldman Sachs přitom uvádějí, že před pěti lety to bylo pouhé jedno procento. „Do roku 2014 by se měl jejich podíl výšit na 24 procent, čímž předčí Japonsko a bude jim v tomto ohledu patřit druhé místo na světě za USA,“ předpovídá Antoine Colonna, šéf výzkumu luxusního zboží v Merril Lynch.
Na tyto prognózy reagují samozřejmě obchodníci. Již nyní není výjimkou, že v pařížských obchodech s exkluzivním zbožím pracují zaměstnanci, kteří ovládají čínštinu, také znělky v obchodech vítající zákazníky jsou kromě francouzštiny a angličtiny nahrané v čínštině. Hotely, ve kterých se ubytovávají Číňané, zařadily do svého jídelníčku čínské menu, například k snídani je možné si objednat nudle nebo rýžovou kaši. Na pokojích mají turisté z nejlidnatější země světa naladěny televizní programy v rodném jazyce a rovněž se zaměstnanci hotelu mohou komunikovat čínsky.
Limuzíny, náhrdelníky…
Luxusním značkám se navzdory vyšším cenám daří i v Číně. „Hodně lidí kupuje prestižní zboží,“ říká v rozhovoru pro deník The Boston Globe Edward Bell, ředitel pobočky reklamní agentury Ogilvy v Pekingu. „Všude na světě považují lidé nákup luxusního zboží ze prezentaci sama sebe, v Číně to ale berou skutečně vážně,“ dodává. Jeho slova potvrzují i výsledky, jakých obchodníci s prestižním zbožím v Číně dosahují. Například britský výrobce automobilů Bentley nabízející limuzínu Mulliner 728, jejíž cena je 1,2 milionu dolarů a je vůbec nejdražším autem na světě, prodal nejvíce kusů tohoto automobilu právě v Pekingu. V roce 2005 zakoupili Číňané 23 600 kusů automobilů značky BMW. To představuje meziroční nárůst o padesát procent. Zástupci automobilek odhadují, že v Číně žije 5,2 milionu potenciálních kupců exkluzivních vozů. Země se díky nim může brzy stát největším odbytištěm luxusních limuzín na světě.
Obchodníci každý týden hlásí, že v Číně rozšiřují svou nabídku. Producenti luxusních značek tam otvírají další a další prodejny. Zároveň se snaží upoutat pozornost náročných čínských zákazníků. Cartier, jehož tržby v Číně vzrostly v roce 2004 na dvojnásobek a podařilo se mu v této zemi prodat mimo jiné náhrdelník, jehož hodnota přesahuje tři miliony dolarů, vytvořil z ledu repliku svého vlajkového obchodu v Paříži a umístil ji na festivalu v severočínském městě Char-pin. Vedení společnosti oznámilo, že v blízké době otevře v Číně svůj třicátý obchod, čímž bude mít Cartier v Číně druhé nejpočetnější zastoupení na světě hned za Spojenými státy.
Za rostoucími příjmy, které plynou do pokladen obchodníků s luxusem, stojí hlavně rozšiřující se skupina čínských milionářů. Oficiální statistiky hovoří o tom, že dnes žije v Číně kolem 300 tisíc lidí, jejichž čistá finanční aktiva přesahují milion dolarů. Značkové zboží ale nenakupují jen nejvyšší příjmové skupiny. Zájem o tyto produkty mají i mladí Číňané žijící ve velkých městech, kteří pobírají nadprůměrné platy. Z analýzy, kterou vypracovala China Brand Association, vyplývá, že mezi zákazníky, kteří navštěvují exkluzivní obchody, figuruje asi třináct procent čínské populace, tedy zhruba 170 milionů lidí.
Nové božstvo.
Číňané se ve světě luxusu orientují s přehledem. Hurun Report, společenský magazín vydávaný v Šanghaji, nedávno provedl průzkum mezi šesti sty čínskými milionáři. Měli označit své preferované značky různých druhů zboží. Nejlepší aukční síní zvolili Christie´s, za nejlepší značku hodinek vybrali Vacheron Constantin. Nejraději kouří cigarety Davidoff, nejlepším módním návrhářem je dle jejich názoru Giorgio Armani. Nejoblíbenějšími likéry byly zvoleny značky Hennessy, Chivas Regal a Dom Perignon. Nejexkluzivnější jachtou je Princess a nejluxusnějším sportovním vozem Ferrari. „Peníze jsou dnes v Číně uctívány jako nové božstvo. Lidé jsou sobečtí, chtějí se předvádět a být extravagantní,“ tvrdí pro The Boston Globe Ding Ning Ning, ředitel sociálních studií Development Research Center. Paradoxem ale zůstává, že enormní zájem o luxus a originální zboží nejvyšší cenové úrovně mají právě Číňané, kteří jsou zároveň jeho největšími padělateli. Anonymní producenti rozmístění po celé zemi prodávají na trzích za padesát dolarů imitace šatů, jejichž originál přijde na pět tisíc dolarů. Neefektivní systém ochrany duševní vlastnictví je v tomto ohledu nejzávažnějším problémem. Čínští výrobci si bez postihu přivlastňují mezinárodní prestižní značky. Po celé Číně působí například na dvě stovky podnikatelů, kteří své zboží prodávají pod italskou exkluzivní značkou Valentino. Producenti luxusního zboží zatím bojují proti kopiím nepříliš úspěšně. Značky Burberry, Chanel, Gucci, Louis Vuitton nebo Prada chtějí proto začít postupovat společně. Protože poznali, že je těžké vypátrat, kde se napodobeniny vyrábějí, a továrny jsou častou v rukou vysoce postavených Číňanů, chtějí zástupci exkluzivních značek dosáhnout toho, aby byli postihováni majitelé obchodních prostor, kde se kopie prodávají. „Takovýto postup už úspěšně funguje například v New Yorku,“ tvrdí Barbara Kolsunová, viceprezidentka exkluzivní oděvní společnosti Seven For All Mankind.
Přitažlivé jako ropa O prestižní značky mají zájem privátní investoři a daří se jim i na burze Společnost Brazos byla až donedávna v Evropě poměrně neznámou investiční firmou, přestože u jejího zrodu stál texaský miliardář Robert M. Bass. Skupina vytvořila diverzifikované portfolio, do kterého spadala aktiva od nemovitostí v Kanadě až po ropná pole v Chile. V loňském roce se zájem Brazos zaměřil na svět luxusu. Za 25 milionů získala soukromá investiční skupina francouzskou rodinou firmu D. Porthault, která proslula výrobou luxusního ložního prádla. Brazos Europe není ve světě private equity ojedinělým hráčem, který investoval do nákupu exkluzivních značek. Zavedená jména podniků zaměřených na nejvyšší příjmové skupiny jsou stále vyhledávanější investicí. A zájem je i o ty značky, s jejichž akciemi se obchoduje na burzách.
Luxusní lůžkoviny.
Společnost Brazos Europe hodlá do výrobce ložního prádla, firmy D. Porthault vložit v nejbližších letech až 300 milionů eur. Vedení skupiny se domnívá, že francouzská luxusní značka je jednou z těch, které zatím dostatečně nevyužívají svého potenciálu. Továrna společnosti D. Porthault se nachází v severní Francii a pochází již ze čtyřicátých let minulého století. Výrobky této značky zásobují prestižní obchodní domy, například britský Harrod´s. Strategií nových majitelů podniku je během sedmi let zvýšit tržby ze sedmi milionů dolarů na 75 milionů. Plánují také otevřít nové obchody například ve Spojených státech, ale i v Rusku nebo Japonsku. I když se na první pohled může zdát, že ložní prádlo nepatří do stejné ligy jako investice do ropy nebo zemního plynu, opak je pravdou. Koncerny, jako jsou LVMH Moët Hennessy Louis Vuitton, kam spadají mimo jiné značky Louis Vuitton nebo Fendi, PPR, který vlastní například Gucci, nebo skupina Yves Saint Laurent hlásí rekordní zisky a zvyšují celosvětovou expanzi. Dle časopisu BusinessWeek působí ve Francii na tři tisícovky rodinných podniků, z nichž asi třetina působí v segmentu luxusního zboží. Tyto malé společnosti, které byly desetiletí v rukou potomků zakladatelů, potřebují pro svou další expanzi kapitál. A jak vyplývá z několika nedávno uzavřených obchodů, peníze do nich již začaly proudit. V roce 2005 Asim Abdullah, Američan s pákistánskými kořeny, který vydělal miliony dolarů na informačních technologiích, koupil luxusní značku oděvů Emanuel Ungaro. Christofle, producent luxusního nádobí, prodal pětinový podíl japonské investiční skupině BSL. Módní dům Lavin nyní vlastní čínský majitel.
Nábytek na burze.
Kapitál hledají některé prestižní značky také na burzách. První společností na světě, která se zabývá výrobou luxusního nábytku a jejíž akcie se veřejně obchodují, se na sklonku loňského roku stala firma Poltrona Frau. Ta je spolu s dalšími šesti značkami exkluzivního nábytku – Cassina, Cappelini, Alias, Gebrueder Thonet Vienna, Nemo a Gufram – součástí skupiny Charme Investments. Skupinu založili v roce 2004 investoři vedení Lucem Cordero di Montezemolou, který stál zároveň v čele Fiatu a Ferrari. “Investovali jsme do průmyslu, který byl absolutně nevyužitý,” komentoval založení firmy Matteo Cordero di Montezemolo, syn zakladatele a současný výkonný ředitel Charme Investments. “Itálie je proslulá oděvy, jídlem, sportovním automobilem Ferrari a nábytkem. Nábytkářské společnosti, které se soustředily na luxusní segment, byly vždy velmi malé,“ dodává di Montezemolo. V 70. letech byla tato roztříštěnost výhodou. “V této době mezinárodní průmysloví producenti nábytku zaplavovali trh velkými objemy nábytku, který byl zcela identický,“ říká di Montezemolo. „Italští nábytkáři ale spolupracovali s designéry a nabízeli ručně zhotovené exkluzivní kusy,“ dodává. V dalších letech se nicméně firmy, jako je Poltrona Frau, která se může chlubit téměř stoletou tradicí a kterou proslavil především kožený sedací nábytek, jenž najdeme například v Evropském parlamentu nebo na luxusní zaoceánské lodi Queen Mary II, dostaly do problémů. Mnoho malých nábytkářských firem v Itálii, které dosahovaly dle časopisu BusinessWeek průměrných tržeb kolem 600 tisíc dolarů, zkrachovalo. Nedokázaly čelit konkurenci s nižšími náklady, která vyrábí hlavně v Číně. Sloučit několik exkluzivních značek do jedné skupiny bylo pro italské nábytkáře nadějí na přežití. Skupina Charme International nyní zaměstnává 1100 lidí. Každá ze sedmi značek, která do skupiny patří, dále spolupracuje se svými návrháři, dohlíží na svou produkci, distribuci i marketing. I přes vyšší náklady je veškerý nábytek dále vyráběn v Itálii. Sloučení značek do skupiny přineslo určité snížení nákladů, a to hlavně v nákupu vstupů, převážně kůže, dále klesly výdaje na dopravu a logistiku.
Zdatní investoři.
Investoři, kteří v Charme Investments figurují, se ve světě luxusu skutečně vyznají. Rodina di Montezemolo získala zkušenosti ze společnosti Ferrari, dalším společníkem skupiny je Diego Della Valle, který dokázal změnit rodinnou obuvnickou firmu Tod´s na módní senzaci. Dalšími investory Charme jsou prominentní italští podnikatelé, například Nerio Alessandri, výkonný ředitel společnosti Technogym. Všichni společníci svorně tvrdí, že nejsou spekulanti, kteří připravují rychlý exit. Dosud se zdá, že strategie Charme, jak podpořit italské výrobce luxusního nábytku, je úspěšná. Během pěti let se podařilo Poltrona Frau zvýšit tržby sedmkrát, v roce 2004 dosáhla zisku před zdaněním ve výši 30 milionů dolarů, v roce 2008 by se měl tento ukazatel pohybovat kolem 65 milionů dolarů. „Poptávka po exkluzivních produktech je vysoká jako nikdy předtím,“ říká Matteo Cordero di Montezemolo. ”Musíme nabízet zosobněnou řemeslnou výrobu v době globalizace,” dodává. V listopadu loňského roku uvedli investoři akcie Poltrona Frau na milánskou burzu. Za více než třetinový podíl získali v IPO 113 milionů eur. Cena jednoho kusu cenného papíru při uvedení na burzu dosáhla 2,10 eura. „Během prvního měsíce vzrostla hodnota akcií o padesát procent. IPO Poltrona Frau bylo nejúspěšnějším IPO na milánské burze od roku 2000,“ tvrdí di Montezemolo. Vedení Poltrona Frau potvrdilo, že má zájem o expanzi na čínský trh a zvyšuje také vstup do Spojených arabských emirátů. Na konci loňského roku otevřela společnost svůj showroom také v Istanbulu. Důvodem zamýšlené expanze je splnění plánu, který předpokládá každoroční zvýšení tržeb o patnáct procent. „Již působíme v Japonsku, odkud analyzujeme trh v Číně,“ říká Matteo Cordero di Montezemolo, výkonný ředitel Charme Investments. Poltrona Frau, která má své showroomy v Miláně, New Yorku, Paříži a Tokiu a její obchodní síť čítá na šedesát prodejních míst, odhaduje, že na ni připadá šestiprocentní podíl z obchodu s designovým nábytkem na světě, který celkem dosahuje tržeb přibližně 7,7 miliardy eur. Společnost ještě nezveřejnila zisk za rok 2006, nicméně Matteo di Montezemolo předpokládá, že bude značně vyšší než 1,5 milionu eur, kterého dosáhla firma v roce 2005. Di Montezemolo potvrdil, že se Charme chce zaměřit na rozvoj svých sedmi značek, které pod ní patří, a nezamýšlí v nejbližší budoucnosti žádnou další akvizici. Skupina chce v roce 2008 dosáhnout tržeb v hodnotě 400 milionů dolarů, přičemž v roce 2005 se tento ukazatel pohyboval na úrovni 240 milionů.
Burberry a další?
Na burzu již dal akcie také britský prestižní oděvní dům Burberry. Vlastník značky, skupina GUS, provedla IPO v roce 2002. Tehdy majitelé při úpisu akcií získali 280 milionů eur. Již několik let se očekává, že ke stejnému kroku se odhodlají vlastníci značky Prada. Když ale na konci loňského roku Patrizio Bertelli, výkonný ředitel italského výrobce exkluzivních oděvů, oznámil, že otázka vstupu na burzu je stále aktuální, mnoho investorů bylo k jeho prohlášení skeptických. Bertelli totiž hovořil v posledních pěti letech o IPO přibližně čtyřikrát a pokaždé bylo datum odsunuto. Změna byla vždy zdůvodněna nepříznivými podmínkami na akciovém trhu. Poslední Bertelliho prohlášení následovalo krátce poté, co pětiprocentní podíl v Pradě získala Banca Intesa. Za majetkovou účast zaplatila 67,4 milionu liber. Bertelli a jeho žena Miuccia Prada, která je kreativní ředitelkou, konstatovali, že IPO v letošním roce „zajistí nejlepší příležitost pro růst a rozvoj Prady v příštích letech“. Analytici věří, že Banca Intesa bude tlačit na majitele, aby IPO skutečně provedli. Pro finanční dům je to totiž jediná cesta, jak zajistit zisk pro svou investici. Investoři se tedy mají na co těšit.
