Příjmy z těžby se na HDP podílejí už jen ze šesti procent
Dubaj není město, ale projekt, říká o nejznámějším ze sedmi emirátů cizinec, který tam již delší dobu žije. Až do počátku v 50. let minulého století byla Dubaj nevýznamným městem, které žilo z rybaření, lovu perel a částečně i z obchodu s okolními regiony. V moderní aglomeraci změnila ospalé město ropa. Stojí na počátku koloběhu. Obyvatelé Dubaje získali finanční prostředky a ty investovali do výstavby. Nové luxusní hotely a zábavní komplexy přitáhly turisty. A bylo potřeba dalších hotelů a dalších center pro trávení volného času. Ty přilákaly další vlnu návštěvníků. A tento stále se opakující cyklus pokračuje dodnes. Žádný z průvodců nezapomene připomenout, že Dubaj drží světový rekord v počtu stavebních jeřábů připadajících na metr čtvereční. Písečná poušť ustupuje dalším a dalším developerským projektům. Dnes Dubaj za megalomanské stavby vděčí nejen ropě, ale také obchodu, turistice a úspěšným investicím v zahraničí.
Půjčí i bundu.
Dubaj, která má podobně jako Praha 1,2 milionu obyvatel, je hrdým městem. Svědčí o tom i jedno z reklamních hesel, která ji propagují: „Dubaj nepotřebuje svět, ale svět potřebuje Dubaj.“ Emirát láká cizince na světové unikáty, jakým bude například nejvyšší stavba na světě, Burj Dubai, která může po dokončení dosahovat výšky až devíti set metrů. Mezi největší atrakce patří sjezdovka v obchodním centru Mall of the Emirates. Za poplatek je možné si zapůjčit nejen lyžařské vybavení, ale i oteplovačky a bundu. Dokonalou alpskou atmosféru navozuje řada kaváren pojmenovaných podle nejznámějších lyžařských středisek. Emirát je ale také místem velkých kontrastů. Stovky luxusních hotelů zařízených v tradičním arabském stylu a obchody přeplněné zbožím prestižních značek jsou v protikladu s chudými dubajskými zákoutími, které obývají převážně Indové a Pákistánci. Ti představují levnou pracovní sílu a najímáni jsou hlavně na stavební práce. Jejich měsíční plat jen nepatrně převyšuje sto amerických dolarů. Často pracují v děsivých podmínkách. Během přestávek je možné je vidět, jak polehávají u staveb na zemi na roztrhaných papírových krabicích. Domů se dostávají jen jednou za rok. Přesto je ale pro ně práce na Středním východě požehnáním, za vydělané peníze v Indii nebo Pákistánu uživí celou rodinu.
Obchod a turistika.
Časopis The Economist uvedl, že hlavní ložiska ropy budou v Dubaji do deseti let vyčerpána. Je tudíž přirozené, že místní vláda obrací svou pozornost na odvětví mimo ropný průmysl, která poženou dubajskou ekonomiku i bez zisků z těžby ropy. Dubajský Úřad pro rozvoj a investice proto vyhlásil strategický plán rozvoje města – do roku 2010 by se měla Dubaj proměnit v hlavní obchodní a turistické centrum celého regionu a město by mělo ročně přilákat patnáct milionů turistů. Jak vyplývá ze statistických dat, emirát je v diverzifikaci hospodářství úspěšný. Příjmy z neropných odvětví se na HDP podílejí z 94 procent a pouhých šest procent zisků plyne z ropy. Pozitivní vliv na hospodářský rozvoj Dubaje má politika šejka Mohammada bin Rašída Al Maktúma, viceprezidenta a premiéra Spojených arabských emirátů a vládce Dubaje. Šejk naslouchá obchodníkům a finančníkům a vytváří prostředí, které je atraktivní a láká velké mezinárodní banky a investory. Každý den se v průměru 21 společností rozhlíží, kde by si v Dubaji pronajalo kancelářské prostory. Oficiální odhady hovoří o tom, že do roku 2010 vzroste počet obyvatel v Dubaji na 1,65 milionu. Ročně tedy přibude v průměru 120 tisíc lidí.
Investují po světě.
Představitelé Dubaje se ale nesoustřeďují jen na domácí hospodářský rozvoj. Snaží se, aby peníze movitých obyvatel plynuly i do zahraničních obchodů – do Ameriky, Evropy a do Asie. A investoři z Dubaje se na světových trzích skutečně neztrácejí. Dubajská skupina luxusních hotelů Jumeirah získala loni odhadem za 400 milionů dolarů přepychový Essex House v New Yorku. Dubai International Capital, soukromá kapitálová investiční pobočka firmy Dubai Holding, kam si vláda ukládá peníze z ropy, zaplatila 1,5 miliardy dolarů za britské muzeum voskových figurín Madame Tussaudové a další 1,2 miliardy dolarů za dvouprocentní podíl ve firmě DaimlerChrysler. Dubajští podnikatelé mají podíl také v italské automobilce Ferrari. K hospodářskému boomu Dubaje paradoxně dochází v době, kdy některé části Středního východu trápí násilí. Pokračující nestabilita a rostoucí zmatky v regionu by zcela jistě mohly ohrozit i dubajskou prosperitu. Na bezpečnosti v regionu Blízkého a Středního východu bude záležet, zda zájem zahraničních investorů o Dubaj bude pokračovat. To si dubajští podnikatelé dobře uvědomují. Nicméně prognózy nezávislých ekonomů zatím vyznívají pro Dubaj pozitivně.
