LVÍ PROCHÁZKA

Kolegové z vlády nastavili Mertlíkovi nohu

Jizva po Investiční a Poštovní bance (IPB) se nehojí. Pád tohoto finančního domu stále vyvolává turbulence otřásající politickou scénou. Fakt, že policie vznesla první obvinění vůči bývalým šéfům IPB, jen přisypal soli do otevřených ran. V době, kdy se o přípravě policie na zásah hovořilo po celé bankovní Praze a premiér stíral ministra vnitra za to, že se v této kauze na nic nezmohl, vystoupili představitelé ODS s dosud nejtvrdší kritikou ministra financí Pavla Mertlíka. Obvinili ho, že uzavřená smlouva o IPB bude daňové poplatníky stát zcela zbytečně obrovské sumy. Možná zcela náhodou se přiblížila také soudní rozhodnutí, po nichž by se mohl ukradený majetek vrátit tam, kam patří.

Ministr kritiku ostře odmítl a policie obvinila čelné představitele banky a dalších společností z finanční skupiny IPB z vážných trestných činů. Zvenku to vypadá jako plnění společenské objednávky. A možná to tak pociťují i sami policejní úředníci. A je jen dobře, aby ji cítili. Každý, kdo se jen trochu seznámil s obchody, po nichž nyní zbývají daňovým poplatníkům jen oči pro pláč, musí kroutit hlavou. Takto přece nemohli jednat opatrní bankéři s vědomím, že hospodaří s penězi svých klientů. Financování majetkových transakcí v případech, jako byly například Centrotex či Domeana, musí vyvolat otázku, zda jde opravdu o neschopnost, nebo naopak schopnost vskutku všestrannou a neomezenou. Každý, kdo o případu něco ví, proto musí jednoznačně odmítnout tvrzení Václava Klause zveřejněné minulý týden v Hospodářských novinách, že IPB měla stejné potíže jako ostatní banky, jen jí stát nepomohl tak jako jim. Podle Klause IPB nezkrachovala, ale byla předána jedné soukromé firmě za skandálních okolností. Autor těchto tvrzení vážně hazarduje s pověstí profesora ekonomie. Právní spory vedené nyní ČSOB s různými subjekty odhalují dlouhodobé a systematické vyvádění cenných aktiv z banky někam, kam by na ně už nikdo nedosáhl. Zastavení těchto praktik bylo nezbytné a vyžadovalo ono dramatické znárodnění. Nakolik byly problémy IPB opravdu podobné třeba potížím Komerční banky, ukáže ocenění čisté hodnoty aktiv k datu celé prodejní transakce. To připravují dva renomovaní auditoři. Nyní by opravdu měly přijít na řadu orgány činné v trestním řízení.

Policisté si vybrali případ České pivo a lze v této souvislosti vyjádřit určitý stupeň podivení. Tato transakce je totiž poměrně složitá a vyžaduje od vyšetřovatelů poměrně dobrou orientaci ve světě financí. Touto schopností naši strážci zákona dlouhodobě nevynikají a tuneláři osvobození či nestíhaní vinou nedostatků v kvalifikaci policistů by už zaplnili patrně dost značnou část Bartolomějské ulice. Hory trestních oznámení podaných například Českou národní bankou v případech krachů malých bank jsou toho markantním důkazem.

No, třeba je tentokrát vše jinak a vyšetřovatelé jsou skutečně dobře připraveni. Pokud by totiž byli s Procházkou vedle i napodruhé (podobně jako v případě známé nemovitosti v sousedství Václavského náměstí, kdy se obvinění ukázalo jako zcela bezpředmětné), stálo by asi za úvahu, zda bychom neměli za naše daně najmout přece jen třeba několik důchodců z FBI či jiné podobné služby a českou kriminálku převelet na kontrolu používání dětských sedaček v automobilech. Sto miliard přece nezmizí beze stopy a prodělat je v korektních obchodech musí dát opravdu hodně práce.

Veřejnost bezpochyby volá po objasnění největšího bankovního krachu v této zemi a vysvětlení, že jde o událost typu Akta X, těžko přijme. Zároveň však těžko chápe, proč vláda celou sanační operaci hodlá nadále považovat za tajnou, když patřičné dokumenty obíhají celkem volně pražskými redakcemi. Ministr financí požaduje souhlas kabinetu s oficiálním zveřejněním a nedostane ho. To je opravdu neuvěřitelné. Možná však jen do okamžiku, kdy zjistíme, že ministr Pavel Mertlík je celkem pravidelně ve vládě přehlasován skupinou ministrů kolem Miroslava Grégra. Zejména pokud jde o privatizační případy. Mertlíkovi není po chuti především nepříliš transparentní postup při prodeji obou energetických gigantů, tedy ČEZ a Transgasu. To je přitom zcela klíčová záležitost a transakce počítaná na stovky miliard. Čím slabší bude ministr financí, tím tišší bude jeho hlas, až budou jednotlivé nabídky na stole. Pro iniciátory těchto zákulisních her by nejlepší asi bylo, kdyby ve vládě už seděl jiný ministr financí. Opravdu kolegiální atmosféra vládne nyní ve Strakově akademii.