Druhé vydání brožury TOP 40-Lyžařská střediska je skoro stejné jako první před rokem. Publikace se tváří jako zdroj objektivních informací pro lyžaře na českých a moravských horách, ale ve skutečnosti jde o reklamní tisk.
PROFIT RECENZE
TOP 40 může sloužit jako inspirace k výletům s lyžemi, protože u každého z propagovaných středisek je připojena kreslená mapka sjezdovek a běžeckých tratí, spojení na infocentrum, adresa internetové stránky, ceny permanentek a technické údaje o vlecích a lanovkách. Na druhou stranu se nelze úplně spolehnout na textovou část. Do reklamní reality uvádí čtenáře už název brožury TOP 40, protože obsahuje jen osmatřicet zimních středisek. Navíc v něm nejsou uvedena zimní centra podle velikosti nebo nějakého jasného kritéria, ale podle toho, jak si které reklamní místo zaplatilo. V úvodu píší autoři, že brožura „přináší všechny informace, které návštěvník českých hor potřebuje.“ Toto sebevědomé vyjádření ovšem okamžitě shazuje podrobnější pohled na předkládané údaje. Malované mapky jsou pěkné na pohled, ale každá sjezdovka na nich vypadá jako dlouhý prudký kopec s velkým převýšením vhodný pro lyžařské experty. Ceny jízdného jsou uvedeny jen jednodenní a šestidenní v hlavní sezoně. Zato nechybí přepravní kapacita středisek, což je číslo, na kterém lanovkáři a vlekaři lpějí, ale návštěvníkům nic neřeknou. Nebo je pro vás důležité vědět, že vKramolíně je kapacita 4305 os./hod, zatímco na Dolní Moravě 2500 os./hod? V brožuře chybí informace o menších lyžařských areálech, které jsou v některých centrech vedle dominantních provozovatelů. Třeba v Rokytnici je kromě drahých Horních Domků a Studenova také levná Modrá Hvězda a Udatný. V Peci je naopak oddělený skiareál od lanovky na Sněžku.
Praha, Sitour 2003, brožované, doporučená cena neurčena
