Křišťálový globus znamená pro každého lyžaře vysněný grál. Češi získali letos všechny. Byť „jen“ na trávě.
Foto: sport.volpejpr.com
Jan Němec je absolutní ikonou travního lyžování. Globus má už šestý, k tomu 64 výher ve světovém poháru. Zuzana Gardavská získala první. „Je to pro mě víc než dvě zlaté z mistrovství světa, největší úspěch,“ říká o triumfu, který na sjezdovce Cimacuta zaplatila zlomeným nosem. A poprvé do Česka putuje také největší globus pro vítěze Poháru národů. Pro alpské velmoci podobné pokoření, jako když ho třeba běžec Bauer na rok sebral Norům.
Alpy, ale i Írán nebo Japonsko
Proč jsou Češi pořád tak dobří? „Ne, my nejsme pořád dobří. My se zlepšujeme a ostatní válcujeme,“ usmívá se spokojeně reprezentační kouč Daniel Mačát. „Máme kvalitní, různorodé a členité, tedy i poměrně náročné svahy, kde se dá jezdit.“
V Českém poháru startuje okolo šesti desítek závodníků, další dvacítka se přidává v hobby závodech. Funguje 12 klubů, z nichž polovina má vlastní kopec s vlekem, kde se dá trénovat i závodit (Olešnice, Čenkovice a České Petrovice v Orlických horách, Horní Lhota u Ostravy, Předklášteří u Brna, Štítná nad Vláří a Branná v Jeseníkách).
Roční rozpočet úseku travního lyžování ve Svazu lyžařů ČR se pohybuje okolo tří milionů korun. „Padne to na materiál a cesty po závodech, z nichž na některé se dá jen lítat. To musíme ještě hodně vybírat, koho vzít,“ tvrdí trenér. Proto mají všichni zaměstnání nebo chodí do školy. Jen nadšenec Němec přes léto věnuje veškerý čas přípravě, přestěhoval se i ke sjezdovce do Olešnice. V zimě dělá vlekaře a provozoval půjčovnu. Štěpánek vede webové stránky. Inženýrka Gardavská pracuje v brněnské firmě Pöiry, k tomu ještě studuje postgraduál. „Přes léto jsem od čtvrtka do pondělí na závodech. Denně trénink fyzičky, jednou nebo dvakrát potřebuju ještě na svah. Nevím, jestli to za rok ještě zvládnu,“ přemýšlí.
A ve světě? Na trávě lyžuje asi 15 zemí. Kromě našinců patří ke špičce alpské země – Rakušani (nejlepší Hirschhoferovou a Stockera podporuje zemský svaz), Švýcaři, Italové (Fraua platí armáda a může skoroprofi lyžovat) a Němci. Důležitou baštou je Írán v nedotčeném pohoří Dizín a Japonsko. Na závěrečný podnik sezony tam zve dokonce princezna! Začíná se lyžovat v Libanonu a Kostarika před časem nabízela občanství Němcovi za vystavění travařské základny.
Pásáky, ale vždycky carving
První lyže na trávu sestrojil v roce 1963 Němec Kaiser. První mistrovství světa se konalo v roce 1979 v USA. Na československé půdě začal s výrobou podnik Drukov Brno, jako první závod se jel Pohár SNP na umělé trávě v Piešťanech. Později se začalo jezdit v Tišnově u Brna i jinde.
A jak vypadají lyže na trávu? Představte si malé „pásáky“. Do metru dlouhé a 12 centimetrů vysoké. K liště se připojí pevná deska, pak vázání. Jízdu umožňuje sestava 17 až 19 plastových koleček na „vozíčcích“ spojených pásem a pohybujících se po kovové kolejnici. Rychlostní rekord 94 km/h na nich drží Čech Štěpánek.
Lyže stojí od osmi do 12 tisíc korun, vázání do tisíce. K tomu sada náhradních koleček od 1 200 do pěti tisíc korun. „Reprezentant koupí dva až tři páry nových lyží ročně, k tomu spotřebuje okolo 20 sad koleček,“ vypočítává Martin Štěpánek, jeden z nejlepších světových závodníků. A také jeden ze tří světových výrobců (vedle dvou rakouských firem).
Používají se tvrdší boty a o pár centimetrů delší hůlky, nezateplené kombinézy a helmy. K údržbě je potřeba olejnička a pak kýbl s jarovou vodou.
Technika jízdy byla od začátku carvingová. „Vždycky obě nohy vedle sebe, na trávě ještě čistěji, protože nejde přihranit. Postoj i pohyb vypadá vizuálně stejně jako na sněhu,“ upozorňuje trenér Mačát. Ale pozor, žádný smyk ani brzdění. Zatáčky se vyjíždějí, na zastavení je nejlepší protisvah. A jako sjezdovka nejlépe poslouží „nakloněné golfové hřiště“. Tedy mírný svah s upraveným povrchem a nízkou trávou.
Bílá vs. zelená
Jaké vztahy udržují lyžaři z trávy se sněhem? Nedávné mistrovství světa travařů ve Švýcarsku otvíral hrdě bývalý mistr světa ve sjezdu Urs Lehmann a živě tam debatil slavný slalomář Michael von Grüningen. „Často jsme jezdili propagační jízdy s áčkem švýcarských alpáčů,“ vzpomíná trenér Mačát. V počátcích kariéry jezdil na sněhu i na trávě Ondřej Bank. Ale dnes? „Není čas, síla ani chuť,“ konstatuje Štěpánek.
„Zimáci“ potřebují odpočinek, obávají se zranění i toho, aby na začátku „nevypadali blbě“. „Trávaři“ už nemají čas a finance na kvalitní zimní trénink. Přesto Němec nebo Štěpánek patří podle FIS bodů v Česku ke hvězdám. Gardavský dokázal zajet i Evropský pohár. Žačka Kotyzová má domácí titul z trávy i sněhu.
Ještě máte pár týdnů čas vyzkoušet ten podivuhodný pocit lyžaře na trávě (někde mezi lyžemi a kolečkovými bruslemi) drkotajícího svahem dolů. V Česku nabízejí travní lyže dokonce i zážitkové agentury, leckde najdete půjčovny i s cvičitelem. Také se skamarádily s kitem, tedy větrným drakem. Tuhle zajímavou atrakci si můžete dopřát nejen v Itálii, ale i na letišti Hradčany u Liberce. Slušný lyžař zkrotí travní speciály za dva dny. Tak šup šup, než nám napadne.
