OD 1. LEDNA VSTUPUJÍ V PLATNOST ZMĚNY, KTERÉ VNESLA NOVELA ZÁKONA Č. 54/1956 SB. A DALŠÍCH PŘEDPISŮ DO SYSTÉMU POSKYTOVÁNÍ NEMOCENSKÝCH DÁVEK. S TOUTO PROBLEMATIKOU, O NÍŽ JSME INFORMOVALI V MINULÉM PROFITU, SOUVISÍ I UZNÁVÁNÍ A PROKAZOVÁNÍ PRACOVNÍ NESCHOPNOSTI.
Odborné vyšetření a zodpovědnost lékaře jsou jednou ze základních podmínek k tomu, aby nemocenské dávky pobírali skutečně nemocní a ne simulanti.
Zákon stanoví případy, kdy není na nemocenské dávky nárok
Podnikatelů, kteří si stěžují, že někteří zaměstnanci zneužívají nemocenské dávky a prostě se občas „hodí marod“, aby unikli buď nepříjemné situaci nebo aby si třeba na černo mohli v době „nemoci“ vydělat jinde či jinak, není zase tak málo. Jak se mohou podnikatelé tomuto nešvaru bránit? Možností zase tolik nemají. Proto nemůže být na škodu znát alespoň orientačně předpisy, které vyplácení nemocenských dávek upravují.
NE KAŽDÝ MÁ NÁROK
Lidské zdraví není dokonalé, a proto jeho stav občas nedovolí výkon obvyklé práce. Ne každý „ve stavu nemocných“ má nárok na nemocenskou. Zákon stanoví, že ho nemá ten, kdo si přivodil pracovní neschopnost:
* v úmyslu vylákat nemocenské,
* zaviněnou účastí ve rvačce,
* jako bezprostřední následek své opilosti nebo zneužití omamných prostředků,
* při spáchání úmyslného trestného činu, za nějž zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice přesahuje jeden rok.
Má-li však zaměstnanec rodinné příslušníky, může jim být i v těchto případech vypláceno nemocenské až do výše tří čtvrtin. Zaměstnanci bez rodinných příslušníků, aby nebyl vystaven hmotné nouzi, může být s výjimkou případu, kdy si přivodil pracovní neschopnost v úmyslu vylákat sociální dávky, vypláceno nemocenské až do výše poloviny. O tom rozhoduje příslušná okresní (Pražská) správa sociálního zabezpečení. Dočasnou pracovní neschopnost posuzuje pouze ošetřující lékař, popřípadě lékař okresní (Pražské) správy sociálního (nemocenského) zabezpečení. Ošetřující lékař uzná občana práce neschopným, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav pro nemoc nebo úraz nedovoluje vykonávat dosavadní zaměstnání. Dále uzná občana práce neschopným, pokud byl tento občan přijat do ústavní péče ve zdravotnickém zařízení nebo mu byla na náklady zdravotního pojištění poskytnuta komplexní (tedy zdravotní pojišťovnou plně hrazená) lázeňská péče, a to na celou dobu léčení. Rovněž uzná práce neschopným občana, který byl jako průvodce přijat s nezletilým dítětem do ústavní péče, a též občana, který nemůže vykonávat dosavadní zaměstnání pro poškození nebo ztrátu ortopedické pomůcky, a to po dobu nezbytně nutnou k její opravě nebo opatření pomůcky nové. Lékař uzná v souvislosti s těhotenstvím a porodem práce neschopnou i ženu, která nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství, a to od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu.
UKONČENÍ JAKO SANKCE
Pracovní neschopnost začíná až dnem, kdy ji lékař zjistil. Má-li občan v tento den směnu již odpracovanou, pracovní neschopnost začíná následujícím kalendářním dnem. Při uznávání pracovní neschopnosti zásadně platí, že lékař ji uznává do budoucna, pouze v odůvodněných případech, zejména tehdy, nebyl-li lékař včas k dosažení, může lékař uznat občana práce neschopným zpětně, nejvýše však 3 kalendářní dny. Za delší období tak může učinit jen po předchozím písemném souhlasu lékaře okresní správy sociálního zabezpečení. Lékař může ukončit pracovní neschopnost občana nejen s ohledem na zlepšený zdravotní stav, ale také ze sankčních důvodů, a to tehdy, jestliže se pojištěnec bez vážného důvodu nedostaví k lékařskému ošetření v den, který lékař určil.
SPOLUPRÁCE S LÉKAŘEM?
Možností, jak se podnikatelé mohou bránit zaměstnancům-simulantům, mnoho není. Pokud se nechtějí stát „četníky“ a kontrolovat osobně nemocné zaměstnance u nich doma. Konečné slovo o ukončení pracovní neschopnosti ale má lékař. Vládou zvažovaná změna, aby v prvních dnech pracovní neschopnosti vypláceli nemocenské dávky zaměstnavatelé a nikoliv sociální správa, by tedy asi zase tak účinným prostředkem postihu simulantů nebyla. Vyslechl jsem nedávno kolegu, který popisoval situaci: „Podnikatel přišel za lékařem, ke kterému chodí většina jeho zaměstnanců, a nabídl mu 100 000 korun za to, když bude uznávat práce neschopnými jen ty, kteří jsou skutečně nemocní, a simulanty bude posílat zpět do práce. Lékař prý odmítl se slovy, že za ošetření takovýchto nemocných dostane celkově od pojišťovny víc a podnikatelova nabídka se mu nevyplatí.“ Posuďte sami, zda si kolega příběh vymyslel, nebo zda na něm něco je. Jedno je ale jasné: Konečné slovo má a musí mít lékař. A ten by také měl mít zodpovědnost za to, že nemocné uzná práce neschopnými a simulanty nebude hýčkat.
