Pokračujeme ve vyhledávání kvalitních trendy restaurací v Praze za rozumnější ceny, než se v pražské restaurační špičce staly zvykem. Když jsem posledně pro srovnání (negativní pro Prahu) popsal tříchodová rybí a ústřicová meníčka s vínem na Azurovém pobřeží přímo na promenádě za 35 eur na osobu, namítl někdo, zda si zase schválně nevybírám restaurace venkovské, jako na jaře v Itálii, když jsem pro vás za 35 na osobu prošmejdil Toskánu. Tak se tentokrát pro srovnání podíváme do metropole, té evropské, největší a údajně nejdražší.
The Dorchester patří mezi nejdražší hotely v Londýně. Je to ten klasický, v imperiální architektuře, na Park Lane shlížející do Hyde Parku. Na přenocování v něm si, pravda, hned tak nevyděláme, ale najíst se tam můžeme levněji než v Praze. The Grill nám za GBP 27.50 (830 korun) vyvede tříchodové meníčko ze svatojakubek na houbách a lanýžově ochucených bramborách jako předkrm, s bažantími prsíčky na víně jako hlavní chod. Alain Ducasse Restaurant (pobočka slavného Michelinova hvězdičkáře Ducasse) vám dá tři luxusní chody z výběru à la carte za 75 liber (2225 Kč). Vína vám k tomu začínají u dobrého chablis, bílého suchého bordeaux nebo velmi příjemného červeného languedocu na 25 librách (750 korun), za které vám špičková Praha dá sotva tak moravské rulandské. Už lahodné Crozes Hermitage máte za 55 liber (1650 Kč), šestiletý Paulliac za 60 liber (1800 Kč). Za ten poslední by po vás Praha chtěla dvojnásobek.
Takže znovu důrazně žádám pražské „špičky“, už z nás přestaňte dělat osly. Zatímco vzhlížíte k nebesům se vztyčeným nosem, pod nohama se vám to začíná hemžit konkurencí, o kterou brzy zakopnete. Pár set kroků od malostranské okázalosti směrem k Újezdu se vám objevila nová thajská restaurace, která za několik měsíců nasbírala tolik štamgastů, že už žádnou reklamu od nás nepotřebuje. Úspěšná česká mládež, hodně zajímavých cizinců, za naší návštěvy i jeden známý český šlechtic. Bez rezervace přijít nejpozději před půl sedmou, jinak si už nesednete.
Interiér, podle názoru majitelů prý „zenový“, je ale spíše jen o něco málo zajímavější než standardní a pochmurně tmavý (zen miluje světlo a běl). Osvětlení je ztlumené do polotmy a člověka s osláblým zrakem zarmoutí, když musí jídla louskat z tmavohnědých písmen na světlehnědém papíře a nápoje z šedých písmen na papíře tmavohnědém. Z kouta se na vás usmívá sedící Buddha, před barem svítí akvárium. Z vyvýšené poloviny podlaží shlížíte síťovým oknem na párek opravdických kuchařů thajských, kteří vám, jen co udeří osmá, s úsměvem předvedou, jak se u plotny kmitá, když dva potřebují nakrmit třicítku hostí. Svižná obsluha několika dobře sehraných českých číšníků vše hravě zvládá.
Jako příbor vám přinášejí vidličku a nůž, ač by měli vědět, že Thajsko jí vidličkou a lžící. V asijské tradici nůž k jídelnímu stolu nepatří, neboť maso i zelenina se podávají už z kuchyně pokrájené. I Thajsko (dříve Siam) kdysi jedlo hůlkami, ale změnil to někdy začátkem 20. století král, jehož jméno si nepamatuji, ale hrál ho Yul Brynner ve filmovém muzikálu The King and I. Ta „I“ byla tuším Deborah Kerr v roli anglické učitelky, která krále učila západním moresům včetně tance a stolování. Lžíce tedy byla kompromisem mezi tyčinkami a nožem. Takže lžíce, prosím, jak má člověk dopravovat thajskou omáčku do úst nožem? Na požádání, ač s mírným údivem, byla přinesena.
Jídelní lístek je moudře stručný s těmi hlavními klasickými thajsko-veitnamsko-malajskými standardy: kuřecí saté, jarní závitky, krevetové placky za předkrmy. Ostré thajské polévky a ostré thajské saláty. Smažené nudle, různá masa v thajských kari omáčkách. Dvě, nanejvýš tři volby v každé kategorii. Přeskakujeme předkrmy, saláty a polévky a rozhodujeme se místo nich pro tři hlavní chody. Tím nejzajímavějším pro rozjezd je ryba, jedna ze dvou na jídelníčku a jedna z nejlepších na světě. „Pla Nueng Ma-Nao“ je „mořský vlk v páře marinovaný v domácí sour-spicy omáčce s čerstvými thajskými citrusy a chilli papričkami, čerstvými listy bazalky a koriandrem“.
Přichází celé, jemně do měkka propařené, rybí mládě velikosti středně velkého pstruha. Zalité průhlednou thajskou sladkokyselou pikantní mírně aspikovitou omáčkou, v níž je vidět každý kousíček feferonky, abyste se jí mohli vyhnout, nejste-li na peprno naladěni. Pod dotykem lžíce se ryba ochotně nechá porcovat na hebké kousky, ty přenášíme na své talířky, zaléváme omáčkou, přikládáme listy bylinek a přisýpáme thajskou jasmínovou rýži, kterou necháváme omáčkou prosáknout, a náruživě pojídáme lžící, ještě jednou, prosím, lžící. Omáčka, ač inzerovaná jako pikantní, je přizpůsobená háklivějším českým chuťovým buňkám, my jsme odjinud zvyklí vydržet ostřejší.
„Ped“ je thajsky kachna a „Kang Khew Wan Ped“ je kachna „vařená ve vývaru ze zeleného kari s kokosovým mlékem, bambusovými výhonky, karotkou, chilli papričkami, lilkem a čerstvými listy bazalky“. Omáčka je lehce nasládlá a opět trochu mírnější než běžné zelené kari omáčky thajské. Jemným plátkům kachny to prospívá, jsou jí skrz naskrz prosáklé, stejně tak jako plátky baklažánu, které se v ní rozplývají až do rozmatlana a přitom si na okrajích zachovávají luskavý skus „al dente“.
S rybou i kachnou, takto na ostro provedenými, skvěle ladí překvapivě svěží růžová rioja (růžové se opravdu rozbíhá jako nový všudypřítomný trend a rioju v růžovém provedení jsem dosud nechutnal) z poměrně malého výběru vín a závěrečná sklenička chilského merlotu bude doprovázet „Neur Phad Nam Mun Hoi“. To poznávám hned jako cosi v omáčce „hoi“, kterou si pamatuji z londýnské kuchyně čínské, v níž „hoi“ znamená ústřice (mnemotechnická pomůcka: hoisters). Celé ústřice v ní samozřejmě nenajdeme, je to tmavohnědý výtažek z ústřic smažených, který se v jihovýchodní Asii dostane už konzervovaný. Kousíčky jemné hovězí svíčkové s cibulkou, karotkou a houbami obaluje do husta, lepkava a přiléhava. A je příjemným mírně nakyslým odpočinkem od předchozí, třebaže mírné, pikantnosti.
NOI
Újezd 19
Malá Strana
118 00 Praha 1
tel.: +420 257 311 411
fax.: +420 257 311 112
info@noirestaurant.cz
Otevřeno denně od 9 do 24 hodin.
Kuchyně thajská
Jídlo – 45/50, servis 18/20, nápoje 8/10, prostředí 8/10, value for money 10/10, celkem 89/100.
+ mimořádně kvalitní, ač výběrem trochu omezená thajská kuchyně, rozumné ceny vín
- tmavé prostředí, špatně čitelný jídelníček
Z nabídky jídel:
Satae
Kuřecí špízky podávané s omáčkou „Satae“ – 80 Kč
Popia Tod
Jarní zeleninové závitky – 80 Kč
Tom Yam Koong
Ostrá thajská polévka s krevetami, žampiony a bylinkami – 70 Kč
Tom Yam Kai
Polévka s kuřetem jako „Tom Yam Koong“ – 70 Kč
Kang Phed Kai
Kuřecí kousky ve vývaru z červeného kari s kokosovým mlékem, bambusovými výhonky, karotkou, chilli a čerstvými listy bazalky – 160 Kč
Kai Phad Khing
Kuřecí nugetky ochucené kousky zázvoru, černými houbami, jarní cibulkou, červenými chilli papričkami a sójovou omáčkou – 160 Kč
Ped Phad Kra-Prao
Mleté maso z kachny se zelenými fazolkami, cibulkou, česnekem, chilli a čerstvými listy bazalky – 190 Kč
Phad Piaw Wan Moo
Vepřové maso se sladko-kyselou omáčkou – 170 Kč
Neur Phad Kra-Prao
Mleté hovězí maso ze svíčkové se zelenými fazolkami, cibulkou, česnekem, chilli a čerstvými bazalkovými listy – 220 Kč
Kang Khew Wan Koong
Krevety vařené ve vývaru ze zeleného kari s kokosovým mlékem, bambusovými výhonky, karotkou, chilli, houbami a čerstvými bazalkovými listy – 210 Kč
VÍNA
Bílá vína 0,75 l
Leon Cavallo Chardonnay (Central Valley – Chile) – 225 Kč
Veltlínské zelené 2006 (Mikulov – Morava) – 420 Kč
Postales Del Fin Del Mundo Sauvignon/Semillon 2007 (Patagonia – Argentina) – 560 Kč
El Coto Blanco Viura 2005 (Rioja – Španělsko) – 515 Kč
Růžová vína 0,75 l
El Coto Rosado 2007 (Rioja – Španělsko) – 560 Kč
Červená vína 0,75 l
Gato Negro Merlot 2007 (Central Valley – Chile) – 225 Kč
Cabernet Moravia 2007 (oblast Slovácko – Morava) – 350 Kč
Casas Del Bosque Clasic Merlot 2005 (Casablanca – Chile) – 760 Kč
Newen Malbec 2005 (Patagonia – Argentina) – 690 Kč
