Právo vykonávat lékařskou praxi, ať již soukromě nebo ve státních zdravotnických zařízeních, je nepochybně součástí ústavního práva občanů České republiky na podnikání.
Pokud má být toto právo jakkoli omezeno, pak toto omezení může ve smyslu článku 4 odst. 2 Listiny základních práv a svobod stanovit pouze zákon. Navíc zákon takové omezení nemůže stanovit kdykoliv, ale pouze za podmínek daných Listinou základních práv a svobod.
Právě článek 44 Listiny v tomto směru může představovat pro lékaře jisté omezení, když mimo jiné říká: „Osobám v povoláních, která jsou bezprostředně nezbytná pro ochranu života a zdraví, může zákon omezit právo na stávku.“ Zákon zde tedy v jistém smyslu přináší určitý legislativní paradox, kdy daná situace není z právního hlediska zdaleka jasná. Nicméně vzhledem k výše zmíněné fakultativnosti dikce zákona právo na stávku lékařů omezeno být “ může“ , nikoli “ musí“! N aopak z historických zdrojů je známo, že lékaři nedostali nikdy nic zadarmo a že za své postavení museli často bojovat. První protesty lékařů se formovaly již za Rakouska-Uherska a byly tenkrát poměrně úspěšné.
V dnešní době se alespoň nějakou formou do protestů zapojila i většina nemocnic. Pro příklad zmiňme 19. červen 2003, kdy úspěšně proběhla kultivovanou formou stávka lékařů, přičemž nedošlo k poškození žádného pacienta, což by jinak mohlo být bráno jako etické porušení Hippokratovy přísahy. Lékaři prokázali odhodlání bojovat za své zasloužené peníze a lepší pracovní podmínky.
V polovině devadesátých let se stávka či jakákoli forma protestu považovala spíše za něco nemravného a pobuřujícího, co by se v demokratické společnosti stávat nemělo. Přitom dnes boje a stávky lékařů jsou v podstatě legitimní a normální nejen ve světě, ale s postupem času i u nás. Se vstupem České republiky do Evropské unie, kdy se rozšířily možnosti pracovního uplatnění v zemích EU, se naopak snaha a boj za lepší zacházení lékařů jeví být čím dál tím víc oprávněná.
Nejdůležitější podmínkou úspěchu však vždy byla pevná organizace a semknutost lékařů.
Jak by reformovali systém:
Senátor Tomáš Julínek: Zavedl bych osobní účty a trh zdravotních plánů.
Pediatr Pavel Neugebauer: Ve správních radách pojišťoven by měli být pacienti.
Gynekoložka Alexandra Stará : Stačilo by převzít model z Německa či Rakouska.
