EPH má volnou cestu k vytoužené obří akvizici. Kvůli akciím SPP se podvolil cenovému diktátu slovenské vlády
Když Daniel Křetínský něco hodně chce, dokáže čekat dlouhé měsíce na jednání a potom přistoupit i na bolestivé kompromisy. Takovým lákadlem pro něj byl a je kontrolní balík ve společnosti Slovenský plynárenský priemysel (SPP). Kvůli souhlasu vlády premiéra Roberta Fica s jeho nákupem se Energetický a průmyslový holding písemně zaručil, že v příštím roce nezdraží plyn slovenským maloodběratelům a vzdá se části manažerských pravomocí. Budoucnost SPP coby klíčové spojky pro dodávky ruského plynu do Evropy přitom nevypadá zrovna růžově, výtěžnost plynovodu Bratrství bude v příštích letech ustupovat ve prospěch nových tras. A EPH nemusí pomoci ani synergický efekt z možného nákupu českého přepravce plynu Net4Gas, o kterého se také uchází.
Křetínský se s vlastníky 49 procent akcií SPP dohodl na odkoupení už před více než rokem. Technicky půjde o vstup do Slovak Gas Holdingu, společné akciovky, kterou po částečné privatizaci SPP vytvořily západoevropské koncerny GdF Suez a E. ON Ruhrgas.
Českému podnikateli ale od začátku házeli klacky pod nohy slovenští politici. Nejdříve narazil na odpor SDKÚ-DS, jedné ze stran předchozí vládní koalice. Bývalý ministr financí Ivan Mikloš a šéfka Fondu národního majetku Anna Bubeníková se postavili proti tomu, aby se EPH dostal k akcionářské smlouvě SPP, a tím pádem mohl ve společnosti provést due diligence. Proč se Miklošovi a spol. záměr EPH nelíbil, není jasné.
Jiný vážný zájemce o podíl v SPP totiž nebyl a není na scéně.
Situace se ještě více zkomplikovala loni na podzim s pádem kabinetu Ivety Radičové.
Křetínský se rozhodl raději počkat na výsledek mimořádných parlamentních voleb, které v březnu vyhrál Ficův Směr – sociální demokracie, jenž pak sestavil jednobarevnou vládu. Na první pohled to pro EPH nebyla dobrá zpráva. Přesvědčený levičák Fico se vždy ostře vymezoval proti účasti zahraničního kapitálu v takzvaných „strategických“ podnicích a obzvlášť u SPP nikdy nešetřil kritikou německých a francouzských investorů.
Český miliardář ale správně zvážil, že předseda slovenské vlády je navenek schopný marketingový populista, v reálu ale postupuje jako pragmatický vyjednavač. Nové kolo rozhovorů mezi EPH a Ficovou vládou se rozběhlo v červnu. Za slovenskou stranu jednalo s Křetínským ministerstvo hospodářství, vedené bývalým podnikatelem v energetice Tomášem Malatinským. Ten je zřejmě, aspoň soudě ze zveřejněných materiálů jeho resortu, vstupu EPH do slovenských plynovodů vcelku nakloněn. Celou záležitost ale drží od počátku pevně v rukou Fico. Na jeho pokyn musel Malatinský předložit detailní analýzu, za jakých podmínek by slovenská vláda mohla odkoupit menšinový podíl v SPP zpět.
Spokojený Fico Výsledek se dal očekávat, každá ze zvažovaných variant by se notně podepsala na zvýšení deficitu veřejných financí, respektive vládního dluhu. A to si vláda členské země eurozóny nemůže v současné době dovolit, zvlášť když se sama zavázala k finanční konsolidaci. Ficovi, který za všech okolností dbá na to, aby ho veřejnost vnímala jako skutečného ochránce hodnot sociálního státu, tedy zbyla druhá možnost. Souhlasit s prodejem menšinového podílu v SPP, ale vytěžit z toho maximum. A dosáhl svého. Když se mu postup druhé strany nelíbil, transakci prostě poslal na čas k ledu a samozřejmě to neopomněl náležitě prodat v médiích. Naposled v polovině října, kdy ho pobouřil návrh současných privátních akcionářů SPP na zvýšení prodejních cen plynu v příštím roce o 18 až 25 procent. S nasupeným výrazem jim přes kamery vzkázal, že buď návrh stáhnou, nebo žádný prodej EPH nebude.
Právě tento spor byl ve zpětném pohledu asi klíčovým bodem v jednáních, jakýmsi finále, které Fico vyhrál. Minulý týden mu Křetínský poslal dopis ve slovenštině, ve kterém se osobně zavázal, že EPH nebude po nákupu podílu v SPP prosazovat zdražování plynu na rok 2013 a vzdává se i případných arbitráží proti regulačnímu úřadu, které by mohl s velkou pravděpodobností vyhrát.
Přestože se, jak sám dodává, bude muset distribuční větev plynárenského podniku vyrovnat se ztrátou. „Doufám, že toto vyjádření bude pozitivně vnímáno a znovu Vás ujistí, že EPH si plně uvědomuje důležitost citlivého přístupu skupiny SPP k potřebám občanů a ekonomiky Slovenské republiky,“ dodal Křetínský na konci dopisu, jehož kopii zveřejnil list Sme.
Fico byl spokojen. „Byly odstraněny překážky, kvůli kterým slovenská vláda nemohla jednat o možném posunu 49 procent akcií na novou společnost,“ řekl po jednání vlády. Zdá se tedy, že je ruka v rukávu.
Mezitím prosáklo, že Křetínský nabízí GdF a E. ON 2,5 miliardy eur – tedy méně než Němci a Francouzi zaplatili Slovensku v roce 2002 (tehdy investoři zaplatili v přepočtu 2,9 miliardy eur). S vyšší částkou ale nikdo moc nepočítal, ani soukromí investoři, kteří se v předstihu odškodnili každoročními vysokými dividendami, které si v SPP schvalovali. I tak půjde o nejvyšší částku, jakou kdy česká energetická firma zaplatila za nákup v zahraničí.
Bez státu nic důležitého Jaké jsou tedy výsledky Křetínského plynárenské cesty do Canossy? Nová akcionářská smlouva mezi EPH a slovenskou vládou se má ještě upřesňovat. Kabinet ji dostane na stůl ke konci listopadu, z dostupných dokumentů ministerstva hospodářství ale jasně vyplývá, jaká budou nová pravidla hry.
Asi nejdůležitějším závěrem je, že menšinovému akcionáři sice zůstane většina v představenstvu, a tím pádem i hlavní podíl na řízení firmy, stát ale bude mít na chod podniku větší vliv. Všechna rozhodnutí o cenách budou podléhat schválení valnou hromadou.
Souhlas zástupců vlády bude vyžadován také v dalších „vyhrazených záležitostech“:
MAROKO TUNISKO
při volbě a odvolávání členů představenstva a dozorčí rady, generálního ředitele a interního auditora, při jakékoli změně stanov, stanovení dividend, schvalování účetní závěrky a výběru auditora nebo při snižování počtu zaměstnanců o deset procent a více. Stát bude mít také slovo při restrukturalizaci, prodeji dceřiných podniků, schvalování finančních transakcí od určité výše či při urovnávání soudních sporů.
Poměrně ojediněle vyznívá závazek, aby SPP pod vedením manažerů českého holdingu zajistil každý rok minimální dividendu 600 milionů eur (zhruba patnáct miliard korun), což je mimochodem více než loňský čistý zisk firmy. Příslušná pasáž v osnově k akcionářské smlouvě sice jmenuje případy, za kterých bude EPH z této povinnosti vyvázán, Křetínský však každopádně musí počítat s tlakem vlády na maximální výnosy. Důvod je prostý, SPP funguje jako pravidelná záplata státního rozpočtu.
EPH bude muset do čtyř měsíců poté, co smlouvy vstoupí v platnost, předložit strategický pětiletý plán rozvoje skupiny SPP, včetně odhadu investic a předpokládaných finančních ukazatelů. Smlouva bude počítat i s podílem Slováků na případném úspěchu EPH v tendru o Net4Gas. Křetínský má nabídnout SPP podíl 30 až 40 procent v českých plynovodech, pokud na ně získá opci. Počítá se také s propojením obchodu s plynem v rámci skupiny v ČR a Slovensku.
Výdobytky EPH vypadají ve srovnání s tím mnohem skromněji. Za zmínku stojí ujednání o variantě, že by se stát rozhodl prodat část akcií SPP přes burzu. V takovém případě by měl český holding předkupní právo.
otAznÍkY nAd tRASAMi Stojí takové ústupky za to? Odpovídat je asi předčasné, nicméně trendy v evropském plynárenství nepředpovídají pro SPP zrovna světlé zítřky. SPP nakupuje plyn přes dlouhodobé kontrakty od Gazpromu. Rusové coby hlavní dodavatelé zemního plynu do Evropy se dlouhodobě snaží vyhnout Ukrajině, s níž vedou průběžné cenové války, a vedle již rozběhnutého Nord Streamu kladou velký důraz na vybudování jižní tranzitní větve (South Stream). K tomu připočítejme další projekty alternativních tras, byť některé z nich zřejmě zůstanou pouze na papíře. A nelze opomíjet ani jiné možnosti jako dovoz zkapalněného plynu či břidlicový plyn, v nichž některé země vidí velkou budoucnost. I slovenské ministerstvo hospodářství počítá s tím, že využití kapacity plynovodů v příštích letech citelně klesne.
Na druhou stranu by asi bylo naivní předpokládat, že se Křetínský v tomto případě pustí do nějakého dobrodružství s pochybným výsledkem, jaké zažívá třeba v milované Spartě. Když jsou ve hře miliardy eur, jdou vášně stranou. A hlavně, dlouhá výprava za slovenskými plynovody by se neodehrála bez posvěcení hlavního akcionáře EPH, Petra Kellnera. Ten si akvizici jistě dobře promyslel. ?
HLAVNÍ ČÁSTI SKUPINY SPP Tranzit – dceřiná společnost Eustream, a. s. • Největší přepravce plynu v EU s roční kapacitou 90 miliard kubíků plynu, loni přepravila 74 miliard m3 plynu • Přepravní síť tvoří 2270 km plynovodů se čtyřmi kompresorovými stanicemi distribuce – dceřiná společnost SPP – distribúcia, a. s. • Dodává zemní plyn pro cca 1,5 milionu odběratelů • Loni dodala 5,3 miliardy m3 plynu, z toho 98 procent na Slovensku Skladování – zásobníky dceřiných fiirem Nafta, a. s., Pozagas, a. s., a SPP Storage, a. s. • Celková kapacita zásobníků umístěných na Slovensku a v ČR je 3,5 miliardy m3 Aktivity v Čr SPP CZ, a. s. – obchod s plynem Severomoravská plynárenská, Východočeská plynárenská – distribuce (menšinové podíly)
Tabulka
JISTOTA ZISKU
Konsolidované výsledky SPP (v mil. eur)
20112012
Výnosy z prodeje výrobku a služeb 3 163 3 016
EBITDA 997 888
Zisk 564 561
pramen: MHSR
O autorovi| TOMÁŠ PERGLER • pergler@mf.cz
