Má Rosický oklamat burzu?

Jak kalkuluje klub, který patří mezi kontinentální G14

Fotbalista Vladimír Šmicer způsobil v listopadu 2001 pád akcií Borussie Dortmund o jedenáct procent. V dresu FC Liverpool vstřelil gól, který významně přispěl k vyřazení německého klubu z evropské Ligy mistrů. Minulý čtvrtek se o něco podobného pokoušel Slovan Liberec - ale neuspěl. Prohrál 4:0 a hodnota akcií Borussie Dortmund nyní spíše stoupne. Postoupila v méně významném, ale přece jen lukrativním poháru UEFA do semifinále.

Průkopníci na vrtkavém trhu.
Borussia Dortmund je po Bayernu Mnichov druhým nejbohatším německým fotbalovým klubem. Přesto byl právě dortmundský klub prvním, který se v Německu vydal na volný akciový trh. Stalo se na podzim roku 2000; vydáno bylo 13,5 milionu akcií, které měly klubu přinést kolem 160 milionů euro. Deutsche Bank, jež se ujala organizace - a posléze sama koupila deset procent akcií - vydala zprávu, že 71,7 procent akcií nakoupili evropští institucionální investoři, němečtí obchodníci koupili asi 25 procent a o další tři procenta se podělili členové klubu. Zda je mezi akcionáři také čestný předseda Borussie Dortmund a její vášnivý fanoušek, kancléř Gerhard Schröder, není známo. Možná že patřil spíše mezi skeptiky: zatímco klub čítá kolem jedenáct tisíc členů, akcie si nakoupila pouze polovina. Německá média to přikládala obecné skepsi vyvolané názory burzovních analytiků: investice do fotbalových akcií podle nich není příliš bezpečná. Mimo jiné proto, že hodnota cenných papírů příliš závisí na zraněních hráčů a sportovních výsledcích, jež jsou samy vrtkavé. Navíc investoři, kteří hodlali nakoupit dortmundské akcie, možná byli překvapeni některými omezeními. Například: držení akcií není spojeno s hlasovacím právem, investoři nemohou vyjadřovat své názory na zasedáních managementu či akcionářů.

Být v G14…
Borussia Dortmund se již několik let snaží dostat mezi nejvlivnější a nejbohatší kluby evropského kontinentu. Poté, co v roce 1997 vyhrála Ligu mistrů, se zdálo, že se jí to může podařit. Následoval ovšem útlum, téměř sestup do druhé německé ligy a nutná rekonvalescence. Po sportovní stránce má Borussii pomoci atraktivní přestupová politika a trenér Mathias Sammer, bývalý hráč klubu a někdejší nejlepší fotbalista Evropy. Po stránce ekonomické má pomoci hlavní sponzor (energetický gigant E.ON), dobré výsledky v evropských pohárech, příjmy z televizních práv, reklam a - také akcií. Vzorem všech evropských klubů je v tomto smyslu anglický Manchester United, jehož akcie zaznamenaly na burze poměrný úspěch. Jeho hodnota, odhadovaná na 700 milionů eur, je ovšem pro Dortmund, jehož cena se odhaduje na 170 milionů eur, prozatím zcela nedostupná. Mezi nejbohatší sedmičku, kterou tvoří Manchester United, Real Madrid, Juventus Turín, Bayern Mnichov, FC Liverpool, FC Barcelona a FC Porto, rozhodně Dortmund nepatří. Propracoval se ovšem do takzvané skupiny G14, která zahrnuje širší evropskou skupinu mocných - a ekonomickou silou předstihl mnohem tradičnější kluby, jako Ajax Amsterdam, Anderlecht Brusel či římské Lazio. A Dortmund ví, proč se chce mezi mocnými udržet. Ačkoli se o fotbalových výsledcích definitivně rozhoduje na hřišti, ekonomická síla klubů tyto výsledky podmiňuje. Podle některých sportovních analytiků je takřka vyloučené, aby evropskou Ligu mistrů, která přináší velké příjmy, vyhrávaly kluby stojící mimo skupinu G14. A statistika jim dává za pravdu. Od roku 1971 se v nejprestižnější evropské soutěži (dříve se jmenovala Pohár mistrů evropských zemí) konalo jednatřicet finálových utkání. Pětadvacet z nich vyhrály příslušníci skupiny G14. A jen tak mimochodem: roční obrat této skupiny činil v roce 2001 650 milionů eur, tedy průměrně 92 milionů na jeden klub. Což je částka, kterou ročně disponuje všech 48 klubů anglické druhé a třetí divize dohromady.

Neitalské kluby závidí italským.
A jak se nejbohatší evropské kluby starají o to, aby jejich zisky nebyly závislé pouze na výkonech hráčů na hřišti? Juventus Turín například koupil na okraji města starou nepoužívanou dostihovou dráhu. Do roku 2003 má na ní vyrůst obrovské nákupní a zábavní středisko. Pozemek o 500 000 čtverečních metrech pojme také tréninková hřiště pro mládež. „Máme zisky také z nemovitostí, prodeje lístků a dobrého obchodování vůbec,“ říká Antonio Giraudo, předseda správní rady Juventusu. Turínský klub využívá k obchodním aktivitám také asi sedmnáct milionů fanoušků, které registruje po celé Evropě; Manchester United a Real Madrid mají asi 13,5 milionu registrovaných příznivců starších patnácti let.
Pokud se týká televizních práv za utkání evropských pohárů, evropská fotbalová asociace UEFA rozděluje výdělky tak, aby i menší kluby dostaly co nejvíce peněz. Kluby ze skupiny G14 proto hledají alternativní zdroje příjmů a neitalské kluby závidí v poslední době italským. Tamní vlastníci si totiž vymohli, že smějí vyjednávat o příjmech za televizní práva individuálně - a že se tudíž nemusejí podřizovat obecné dohodě známé třeba z české, anglické nebo německé fotbalové ligy. Juventus Turín a AC Milán díky tomu zaznamenaly v roce 2001 pětinásobný nárůst příjmů - a to se neprobojovaly do závěrečných kol Ligy mistrů. 80 procent všech příjmů Juventusu nyní pochází z individuálně vyjednaných cen za televizní práva.

Nejsme spekulanti. Nemalé příjmy pochopitelně přináší klubům také zhodnocování hráčů. Například Juventus Turín zaznamenal výrazný zisk prodejem jediného hráče - Zinediho Zidana, za kterého inkasoval 75 milionů euro. Podobně mohla naložit se svými posilami také Borussia Dortmund. Českého fotbalistu Tomáše Rosického koupil tento vestfálský klub za 29 milionů marek, o několik měsíců později za něj nabízel Inter Milán 100 milionů. Ostatně - výprodej hráčů představuje podstatný zdroj příjmů i pro české fotbalové kluby. Byť jsou zdejší kluby jen jakýmsi prvním chudým překupníkem. Například: pražská Sparta prodala Jana Kollera do belgického Lokerenu za 200 000 marek. Bruselský Anderlecht prodal Kollera do Dortmundu za 21 milonů… Představitelé Borussie Dortmund ovšem tvrdí, že ve fázi výprodejů rozhodně nejsou. Naopak. Klub před letošní sezonou slíbil akcionářům, že dvaadvacet procent zisku z prodeje akcií investuje do výrazných posil - a uskutečnil tři nejdražší nákupy v historii německé fotbalové ligy: Brazilec Amoroso přišel z Parmy za 40 milionů marek, o cenách Rosického a Kollera řeč byla. Tito hráči mají nejprve pomoci uspět v Lize mistrů - a pak teprve budou na trhu zhodnoceni. „Rosický nepřišel proto,“ řekl manažer týmu Michal Meier listu Suddeutsche Zeitung, „abychom s ním spekulovali na burze.“ Vzhledem k tomu, že několik dní po příchodu Rosického stouply ceny akcií Dortmundu o sedm procent, nejsou manažerova slova zcela přesná. Pravdou ovšem je, že to byla právě zmíněná trojice příchozích, kdo se minulý čtvrtek nejvýrazněji přičinil o porážku Liberce. Amoroso i Koller dali gól, Rosický výborně řídil hru.

Politické rozdíly.
Největší ekonomický i sportovní rival Borussie Dortmund v Německu - mnichovský Bayern - sleduje poněkud odlišnou strategii. V únoru letošního roku sice 90 000 členů klubu odhlasovalo návrh na založení společnosti akcionářů, ovšem viceprezident Karl-Heinz Rummenigge prohlásil, že není příznivcem uvádění fotbalových akcií na burzy. Mnohem více si Bayern slibuje od kontraktu s firmou Adidas, která za 75 milionů euro odkoupí deset procent akcií nově založené společnosti. Nakonec, Bayern a Borussia jsou „jiné“ i politicky. Zatímco nynější sociálnědemokratický kancléř Gerhard Schröder je spojen s Dortmundem, jeho vyzyvatel v nadcházejících volbách, předseda CDU Edmund Stoiber, je velkým příznivcem klubu z Mnichova. Pokud Stoiber volby vyhraje, kdo ví, jak zareagují trhy, kdo ví, co se přihodí akciím. Takže: hráči Slovanu Liberec propásli skvělou příležitost. Mohli si vyzkoušet, co je na burze víc; několik gólů, anebo úřad kancléře? Nápovědu nabízí průzkum, který se uskutečnil v roce 2000 ve Velké Británii. Rozsáhlá anketa měla odhalit míru znalosti evropských státníků. V případě německého kancléře 40 procent Angličanů, 38 procent Velšanů a 28 procent Skotů uvedlo, že ano, někdy jsme slyšeli o muži jménem Gerhard Schröder. Při podrobnějším zkoumání se ovšem ukázalo, že někteří dotázaní nesplnili zadání. Domnívali se, že Schröder je záložník Borussie Dortmund.