Ještě nikdy za sedmiletou historii samostatné České republiky nedosáhl měsíční schodek zahraničního obchodu takové úrovně jako loni v prosinci, kdy činil 18,6 miliardy korun. Dnes už lze jenom spekulovat, do jaké míry a zda vůbec se v defi citu promítlo předzásobování v souvislosti se syndromem Y2K. Určitý vliv nástup roku 2000 zřejmě měl, protože největší měrou ovlivnil prosincový výsledek dovoz surovin a polotovarů. Rozhodující však byl běžný sezonní efekt konce roku, na který tradičně zůstávají největší porce dovozů jak pro výrobní spotřebu a obnovu techniky a technologie, tak pro soukromou spotřebu stimulovanou vánočními svátky.
Podstatné přitom je, že dovoz (v korunách) byl v prosinci sice o 28,8 procenta vyšší než ve stejném období roku 1998, ale vývoz stoupl ještě rychleji - o 34,2 procenta. Z toho do států Evropské unie o 39,3 a do Německa, kam jde přes čtyřicet procent českého exportu, dokonce o 43,3 procenta. Za celý rok se dovoz oproti předloňsku zvýšil o sedm a půl procenta, ale vývoz rostl ještě o 1,7 bodu rychleji, takže celoroční pasivum obchodní bilance ve výši 69,9 miliardy korun bylo o téměř devět miliard nižší než v roce 1998 a o bezmála sedmdesát miliard nižší než v sedmadevadesátém.
Zejména v poslední třetině loňského roku se podle všeobecného mínění na vývoji českého exportu začalo pro jevovat oživení tuzemské ekonomiky a především příznivý ekonomický vývoj v západoevropských zemích. Poměrně vysoká meziroční tempa dovozu byla významně ovlivněna drahou ropou v kombinaci se silným dolarem (pro zajímavost: celoroční růst vý vozu v dolarovém vyjádření činí 1,9, dovozu 0,3 procenta). Analytik Marek Ratkovský z České spořitelny soudí, že pokud by drahá ropa vydržela i letos - a zatím to tak vypadá - mohlo by to celoroční schodek zvýšit o patnáct až tři cet miliard korun. To je však v současné době jediná špatná zpráva pro další vývoj zahraničněobchodní bilance. Těch dobrých je víc a vedle oživené konjunktury v Evropské unii obecně a v Německu zvlášť je to i očekávání jen mírnéh o růstu domácí poptávky, jak o tom alespoň svědčí dosavadní průběh mzdových vyjednávání.
Je možné, že v souvislosti s přílivem přímých investic a také privatizací stoupnou tlaky na dovoz. Pokud by šlo o dovozy strojů a techn ologií, byl by to z dlouhodobého hlediska faktor pozitivní. Nynější relativně uspokojující výsledky zahraničního obchodu mají totiž jeden háček, a sice to, že zásadní vnitřní růstové impulsy nejsou v tuzemské výrobní sféře zatím patrné. Vš echny současné „izace restrukturalizace, revitalizace, privatizace - jsou o čekání na spolehlivého zahraničního partnera. Přijde-li brzo, dobře. Nepřijde-li v optimálním termínu a v optimální podobě, pak nám ani konjunktura v Němec ku nebude nic platná, byť by byla třeba ještě dvakrát tak veliká.
