Jiří Hlavatý Do statistik EY Světového podnikatele roku 2014 přispěla královéhradecká společnost Juta zhruba šesti miliardami korun obratu a dvěma tisíci zaměstnanců. Její šéf a majitel Jiří Hlavatý v podniku strávil už 40 let a neváhá občas pracovat i o víkendech, kdy má v továrně klid.
„Nejlépe funguje, když jdete lidem příkladem.
Když chcete po zaměstnancích tvrdou práci, tak má nejdřív stejně tvrdě pracovat šéf. Zaměstnanci pak budou šéfa následovat. Tak jsem porotě vysvětloval, jak motivuji lidi,“ říká Hlavatý, který ve světovém finále porotu zaujal tak, že mu nakonec zatleskala.
* Čím jste porotu upoutal?
U poroty to bylo náročné v tom, že musíte svůj příběh vtěsnat do dvou minut. Zbylá část ze čtvrthodiny je na jejich otázky. Hodně je zajímali zaměstnanci. Nakonec jsem otázky otočil proti nim a zeptal jsem se předsedkyně poroty, co dělá, když je jí špatně. Vyhledá doktora, protože chce pomoci. A stejně by měl fungovat šéf pro zaměstnance. Pomůžete jim v tom, aby jim v práci nepřekážely problémy. Pak se nemohou vymlouvat, že něco nejde, mluví za ně práce. Pro zaměstnance máme mateřskou školku, výuku jazyků a v podstatě vlastní banku s bezúročnými půjčkami.
* Podařilo se vám v Monaku navázat i nějaké kontakty, uzavřít obchody?
Měl jsem tu setkání s finalistou z Francie, který je velmi silný v tamním stavebnictví, což jsme připravovali už dopředu. Našli jsme možnosti spolupráce a domluvili jsme se, že mu předám kontakty na naše obchodní zástupce, kteří mají na starost Francii. On některé materiály bere od naší konkurence a myslím, že naději na úspěch obchodu dává i to, že jsme oba podnikateli roku.
* V nedávném rozhovoru v týdeníku Euro jste naznačil, že si o případném předání firmy musíte se synem nejprve popovídat, už jste to probrali?
Nedal jsem mu žádný seznam úkolů, co by měl splnit. Ta šance tady je, ví, že je potřeba pomáhat, a jazykově je velmi dobře vybaven. Musí to být synova iniciativa. Uvidíme, co nám přinese čas. Pro firmu je ale nejlepší, když zaměstnanci mají zcela jasno, kdo je velitelem firmy.
* A jste připraven sám firmu pustit?
To je další složitá otázka. Souvisí to s mým typem osobnosti a přístupem ve stylu osvíceného diktátora. Demokracie končí na vrátnici v továrně, pak je třeba disciplína. Nejhorší je, když se stane požár nebo smrtelný úraz. A tomu se bez disciplíny nevyhnete. Všechno ostatní je nic, z čeho se dostaneme. Proto je třeba nekompromisně a tvrdě vyžadovat plnění pravidel. A mimochodem, říkám i svým manažerům, kteří odvádějí obrovský kus práce, a já si jich vážím, že je vyměním, když se najde někdo lepší. Po těch letech si taková slova asi můžu dovolit. To samé ale platí i pro mě – kdyby se měl najít lepší generální ředitel, bude to ku prospěchu firmy.
l
