Manažeři kombinují kapitalismus a komunismus, říká zakladatel společnosti EPIC
Peter R. Goldscheider je zakladatelem, rozhodujícím vlastníkem a ředitelem investiční společnosti EPIC, která se specializuje na region střední a východní Evropy. V roce 1999 byl EPIC vyhodnocen jako nejúspěšnější finanční a privatizační poradce v tomto regionu podle počtu uzavřených obchodů. Peter R. Goldscheider získal doktorát práv na Vídeňské univerzitě a čtvrt století zastával manažerské pozice v různých společnostech. Deset let pracoval pro IBM, před založením společnosti EPIC byl viceprezidentem a členem představenstva pojišťovny Zurich Kosmos v Rakousku.
EURO: EPIC se stal úspěšným akvizičním a privatizačním poradcem ve střední a východní Evropě. Jaké jsou z pohledu vašeho byznysu nejvýznamnější rozdíly mezi jednotlivými zeměmi regionu? GOLDSCHEIDER: Podstatných rozdílů je méně, než si většina lidí myslí. Odlišnosti jsou z většiny dané jen různým časem jejich transformace, každá země se vyvíjí jinou rychlostí. Například v Srbsku teprve nyní začíná privatizace papíren a cementáren, takže se tam budou opakovat problémy a příležitosti, jaké prožila Česká republika nebo Maďarsko začátkem devadesátých let. Různý čas transformace má svůj základ v roce 1989, neboť tyto státy nezačínaly na stejné startovní čáře. Například Maďarsko mělo padesát procent ekonomiky zprivatizováno již před pádem komunistického režimu, ale v Československu bylo devadesát devět procent hospodářství stále v rukou státu. A také rozdílné vládní politiky transformační čas nějak ovlivnily. Třeba Rumunsko a Bulharsko ztratily spoustu času se svými nestabilními vládami. Z mého pohledu jsou si tedy velmi podobné a nejpodstatnější rozdíl mezi nimi je spjat s jejich velikostí. Je mnohem snazší vstoupit na malý slovinský trh než do Ruska. Ve velké zemi jsou například propastné rozdíly mezi velkoměsty, jakými jsou Moskva, Petrohrad a Novgorod, a vesnicemi, kam reformy ještě v podstatě vůbec nezasáhly. Obdobně třeba v Rumunsku padesát kilometrů od Bukurešti potkáte na cestách více koňských povozů než aut.
EURO: Česká republika, Maďarsko a Polsko bývají označovány za nejúspěšnější z celého regionu. Můžete porovnat, jak jejich různé vládní politiky formovaly regulatorní rámce pro byznys?
GOLDSCHEIDER: Nechte mě začít příběhem z doby zrodu. EPIC byl na mapu světa zakreslen v Praze. Prezident bývalé Investiční banky Miroslav Tuček pozval v roce 1990 do Prahy představitele padesáti bank, aby promluvili na fóru dvou tisíc českých manažerů o privatizaci a transformaci. Já jsem vystoupil asi jako pětadvacátý a nereprezentoval jsem žádný mezinárodně významný finanční dům - EPIC byl v té době částí Landerbank. Na fóru jsem mimo jiné řekl, že jsem Rakušan, líný jako všichni ostatní Rakušané, kteří si dobře žijí v bohatství, jež kdysi vytvořili Češi. A dále to, že vy jste nyní v prdeli a my vám pomůžeme, abyste se z ní během pěti let vyhrabali. Ještě téhož dne jsem potom podepsal patnáct návrhů smluv na transformaci státních podniků na akciovou společnost.
Při porovnávání jednotlivých zemí nesmíte zapomínat na historii. Česká republika byla jednou z nejvýznamnějších průmyslových zemí před druhou světovou válkou. Pohovořte si s lidmi z Volkswagenu, o kolik snazší byla akvizice českého podniku Škoda Auto než španělského Seatu. Česko je totiž plné lidí, kteří rozumějí průmyslu. V první polovině devadesátých let zde bylo těžké najít třeba dobrého právníka nebo auditora, zatímco v Chorvatsku bylo právníků a obchodníků habaděj.
EURO: Když se vracíte až k okamžiku zrodu, k pádu Berlínské zdi, co vás v postkomunistickém firemním světě nejvíc překvapilo? Václav Havel kdesi napsal, že socialistické společnosti byly jen vypouklým zrcadlem kapitalistických. Narazil jste na fenomény podporující tuto tezi?
GOLDSCHEIDER: Pamatuji, jak jsem byl šokován tehdy užívaným slovem „obrat“ místo běžného tržby. Postkomunistické společnosti se musely naučit, že nejde jen o to něco vyrobit, ale především to prodat. Komunismus se podle mě zhroutil kvůli strašné alokaci aktiv v jeho ekonomikách. Když se kapitálu nedává žádná hodnota, aktiva ani nemohou být vhodně alokována.
Je vážným problémem, že také současný kapitalismus vykazuje strašně špatnou alokaci aktiv. Podívejte se na dluhy telekomunikačních firem ve výši desítek miliard dolarů. Odhaduji, že třicet až čtyřicet procent z nich bude nakonec odepsáno. Nebo na bublinu internetové ekonomiky. Je vidět, že i v tržní ekonomice se může stát, že si lidé přestanou vážit kapitálu, což automaticky vede k jeho mizerné alokaci.
Když máte špatně alokovaná aktiva a v ekonomice monopolisty či oligopolisty, tak se bídný stav nezlepší jejich pouhou privatizací. Není lehké změnit oligopolní struktury v telekomunikacích, energetice či plynárenství. Uspořádání těchto odvětví musíme znovu promyslet. Tržní ekonomiky mají mnoho chyb a v uplynulých letech jsme viděli jejich narůstání - Enron je jedním z příkladů.
EURO: Financial Times otiskly pozoruhodný esej Nialla Fergusona Full Marx o pokračujícím třídním boji. Na jedné straně prý nyní stojí vlastníci, všichni minoritní akcionáři – tedy většina obyvatelstva – a proti nim vrstva manažerů „CEOkracie“.
GOLDSCHEIDER: Je v tom velký kus pravdy. Nejzoufalejší na pádu Enronu a na krachu telekomunikačních firem jsou osudy penzijních fondů těchto společností. Jejich zaměstnanci, z nichž mnozí si do fondů ukládali své peníze třicet let, jsou najednou bez prostředků. A proč? Protože několik šílených manažerů si s jejich penězi zahrálo pár veselých her.
Dvacet let jsem byl v managementu korporací, z toho deset let u IBM, a proto znám dobře rovněž odvrácenou stranu manažerské práce. Nejsou to jen bonusy a myslím, že je třeba, aby byly rizikové prémie vypláceny. Vidím však, že po pádu komunismu a marxismu v této oblasti došlo k výraznému posunu. Manažeři - a to jak ti v kapitalistických zemích, tak ti v postkomunistických – se rozhodli zkombinovat oba systémy. Znárodnili rizika a privatizovaly zisky!
EURO: Podobnou námitku vznáší český premiér Vladimír Špidla, když argumentuje proti zavedení fondového důchodového systému. GOLDSCHEIDER: Musíme opustit ideologické šarvátky z minulého a předminulého století. Politika i byznys se musejí dělat v pragmatickém stylu. Pokud jsme se například vydali směrem globalizace, je jen jedna cesta vpřed, a to růst HDP, zvyšování produktivity, totální liberalizace kapitálových toků. A nějak se s tím musíme srovnat. Nelze současně v systému žít a zároveň s ním bojovat. Můžeme systém změnit, lze si možná vybrat jiný, od toho nakonec politické reprezentace jsou, ale nakonec je třeba se své volby držet.
EURO: Přejděme ke společnosti EPIC. Jak podstatné místo zaujímá její pražská pobočka? GOLDSCHEIDER: Záleží, kterou část našeho byznysu máte na mysli. Pokud jde například o privatizační poradenství, tam nyní vede Srbsko, Uzbekistán a Kazachstán. Nejvýznamnější částí našeho byznysu je v současnosti správa aktiv klientům - obhospodařujeme aktiva v celkovém objemu dvou miliard eur. Obecně ale platí, že výše našich příjmů z jednotlivých států je přímo úměrná velikosti jejich HDP. Pokud odmyslíme některé výjimečné roky, kdy se v některé zemi dělá například rozsáhlá privatizace. A výjimkami z velikosti je jen malé Slovinsko, kde je nejvyšší hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele, a Chorvatsko, kde máme mimořádně silnou pozici v telekomunikacích a turistickém ruchu.
EURO: Říkal jste, že správa aktiv je nejvýznamnější částí byznysu firmy EPIC a že manažujete aktiva ve výši dvou miliard eur. Vzhledem k tomu, že tři čtvrtiny této sumy jsou od jednoho klienta, a to od radnice hlavního města Prahy, předpokládám, že česká pobočka má ve vaší skupině nyní klíčový význam. GOLDSCHEIDER: Ano, česká kancelář je velmi důležitá. Avšak kontrakt, který máme uzavřený s hlavním městem Prahou, nám nedává obvyklý poplatek za správu aktiv. V konkurenčním boji s jinými správci jsme dali radnici velmi dobrou smlouvu a náš příjem závisí ve velké míře na konkrétních výsledcích naší práce. Takže z hlediska objemu jsou sice pražská aktiva zdaleka největší, ale rozhodně nikoli, pokud jde o náš příjem za správu.
EURO: Jaká část tržeb společnosti EPIC pramení z české pobočky? GOLDSCHEIDER: Nechci vám dát konkrétní číslo.
EURO: Nezmínil jste zatím vaše private equity investice. Nepovažujete tyto aktivity za úspěšné? GOLDSCHEIDER: Situace v private equity je složitá, protože nyní je těžká doba pro výstupy z těchto investic. Naše investice do kabelových televizí ale přináší konkrétní peníze, z internetových firem jsme si zase vybrali Atlas a byla to – jak jsem stále přesvědčen – dobrá volba. Časem může přijít i dobrý čas pro exit. V byznyse všechno záleží na správném načasování. Není dobrých a špatných společností, je jen dobrý moment pro nákup a dobrý moment pro prodej. A na rubu současných těžkostí s výstupy z těchto investic jsou současné mimořádné příležitosti v oblasti private equity. Intenzivně jednáme o některých dalších investicích tohoto typu.
EURO: Můžete být konkrétnější? GOLDSCHEIDER: Ne.
EURO: Jak dlouho hodláte držet váš podíl ve společnosti Atlas? GOLDSCHEIDER: Cítíme se v této investici velmi pohodlně a nemáme žádný důvod spěchat. Tento sektor půjde nahoru a Atlas již od nás nepotřebuje žádné peníze, neboť je provozně soběstačný. Navíc šéfovi Atlasu Pavlu Sodomkovi opravdu věřím.
EURO: Vaší další investicí v Česku byl bulvární deník Super, který před pár měsíci zkrachoval a byl obecně považován za součást předvolební kampaně ODS. Můžete tuto investici podrobněji okomentovat? GOLDSCHEIDER: Mnoho nesmyslů bylo napsáno, když jsme s projektem začínali, a pokračovalo to i v době, kdy jsme končili. Musím přiznat, že vydávání bulvárního deníku bylo omylem od samého počátku. Tehdy jsem se domníval, že když pro tuto investici použijeme od firmy EPIC oddělenou společnost e-Media, nebude to mít žádný vztah na naši standardní práci. Ale to nebyl správný odhad. Mnoho přátel a známých mi telefonovalo: Petře, co jste to zas napsali, proč tohle děláte a tak podobně. Bylo mi velmi nepříjemné, jak moc jsem byl do toho zatažen. Totálně jsem podcenil, nakolik budu s bulvárem Super spojován. Nejprve jsem si myslel, že pomluvy přestanou, ale i to jsem podcenil. Domníval jsem se, že lidé budou brát, že noviny mají svoji nezávislou redakci a že navíc mezi mnou jako investorem a redakcí je ještě vydavatel. Měl jsem za to, že pochopí, že neovlivňuji, co se v novinách píše, a že pro EPIC to je obyčejná investice, byznys, komerce. Závěr je však zřejmý: byla to špatná investice.
EURO: Konec Superu byl načasován přesně po parlamentních volbách, a dal tak za pravdu všem, kteří dříve říkali a psali, že tyto noviny jsou pouhou součástí reklamní kampaně ODS a že po volbách skončí. GOLDSCHEIDER: Jediná spojitost je v tom, že ODS byla neúspěšná a Super byl také neúspěšný. Superu se podařilo poměrně rychle získat čtenáře, ale nikdy se mu nepodařilo přesvědčit inzerenty, že má smysl do něj zadávat reklamu. A není možné vydávat noviny bez inzerce, proto a jen proto Super skončil. Lidé se pletou v interpretaci dobrých vztahů Vladimíra Motlíka s Václavem Klausem. Je to jejich rodinné přátelství, nikoli vztah k politické straně. EPIC jako společnost samozřejmě musí být neutrální a nemůže být spojován s jednou politickou stranou. Jak bych mohl být tak naivní, abych se spojil výhradně s ODS. Za těch pár let, co v České republice působíme, jsem tu zažil již pět vlád, EPIC musí umět žít s každou!
EURO: Na internetových stránkách společnosti EPIC je uvedeno: „Proč jsme jedineční? – Těsný kontakt s klíčovými osobami v politice a byznysu zvyšuje naši sílu.“ Co si myslíte o těsných vazbách mezi byznysem a politikou, mezi obchodníky a ministry. Nemyslíte, že to vytváří prostředí pro korupční chování? GOLDSCHEIDER: Myslím, že to byla pravda na počátku transformace v naprosté většině zemí. Dnes se ale domnívám, že je každý velký projekt dostatečně transparentní a že už to není pravda. Když hovořím s politiky, a telefonují mi často, nikdy nemluvíme o mém byznysu. Bavíme se obecně o průmyslu, o daních, o měnových kursech, o podmínkách přistoupení k Evropské unii a podobných věcech.
EURO: Literární noviny minulý měsíc zveřejnily článek o konfliktech zájmů, do nichž se EPIC v České republice dostával a dostává. Konkrétně třeba v případě společnosti Pražské vodovody a kanalizace měl pracovat jako pro kupujícího – společnost Vivendi, tak pro prodávajícího – hlavní město Praha. Čí zájmy potom EPIC hájil? GOLDSCHEIDER: Pokud jsme poradci obou subjektů, umožňuje nám to nejen realizovat jejich konkrétní obchody, ale také přicházet s vlastními nápady na nové transakce. Vědí-li obě dvě strany, jaká je naše role a že pro obě pracujeme, což nijak netajíme, je to dostatečně transparentní a konflikt zájmů nevidím. Hrajeme roli moderátora, kterého všichni zúčastnění respektují, a snažíme se vytvořit situaci, v níž obě soupeřící strany zvítězí. Ale to platí pouze tehdy, pokud jsme poradci soukromých subjektů. Pokud je ve hře veřejný subjekt, jako třeba město, jde o zcela jinou hru. Pak si musíme vybrat stranu. Vámi zmíněný článek jsem nečetl, ale jednoznačně musím říct, že není možné, abychom pracovali jak pro město, tak pro Vivendi na jednom projektu. Obecně můžeme pracovat pro oba dva, ale ne třeba na prodeji městských akcií společnosti Pražské vodovody a kanalizace koncernu Vivendi. A jsem si jist, že na jednom projektu jsme pro obě tyto strany nepracovali. V tomto směru panuje obecně trochu zmatku. Někteří tvrdí, že právníci, auditoři a poradci nemají pracovat pro více klientů z jedné branže. Já jsem však přesvědčen, že není problém, abychom pracovali třeba pro všechny telekomunikační firmy, půjde-li o různé projekty.
