O tom, že cesta středoevropských ekonomik do eurozóny nebude procházkou, se momentálně přesvědčuje až dosud velmi sebevědomé Maďarsko. Na počátku prosince totiž maďarský forint oslabil vůči euru na historické minimum. Stalo se tak, přestože maďarskou měnu již kryly vysoké úrokové sazby (12,5 procenta), které centrální banka rapidně zvýšila, aby zmírnila odliv kapitálu ze země.
Past.
O příčinách současných potíží maďarské měny přitom není pochyb. Forint ohrožují slabé fundamentální makroekonomické ukazatele, zejména takzvaný dvojí deficit, tedy vysoký deficit běžného účtu a vysoký rozpočtový schodek. Připomeňme, že rozpočtový deficit dosáhne v roce 2003 v Maďarsku více než pěti procent HDP a deficit běžného účtu bude na úrovni sedmi procent. A započítáme-li reinvestované zisky zahraničních společností, dosáhne deficit běžného účtu dokonce devíti procent HDP. Smrtící se pro forint stala především nepříznivě se vyvíjející struktura platební bilance - vysoký deficit běžného účtu byl vinou zanedbatelného přílivu přímých zahraničních investic kryt převážně zahraničními nákupy domácích vládních obligací a zahraničními půjčkami.
Malý vliv.
Slabý kurs maďarské měny evokuje otázku, zda existuje nebezpečí rozšíření finanční nákazy z Maďarska na další trhy ve střední Evropě. Připomeňme, že nákaza plynoucí z oslabující měny se z fundamentálního pohledu může na trhy jiných zemí šířit jednak prostřednictvím obchodního kanálu a jednak prostřednictvím úvěrového kanálu. První možnost sebou přináší negativní dopady slabé měny na zahraniční obchod ostatních zemí regionu. Druhá forma nákazy je spojena s tím, že zahraniční banky, které mají angažovanost v zemi postižené depreciací (devalvací) a utrpěly zde ztráty, následně redukují angažovanost v celém regionu, což dotyčné země samozřejmě negativně postihuje.
Podíváme-li se z tohoto zorného úhlu na přímé obchodní vazby Maďarska se zeměmi střední Evropy, zjistíme, že nejsou příliš významné. Předpokládaná redukce maďarských dovozů v roce 2004 tedy ovlivní celkové výsledky českých, polských a slovenských vývozů jen zanedbatelně. Stejný závěr lze učinit i v opačném gardu – vzhledem k minimálnímu podílu maďarských vývozů na celkových dovozech ČR, Polska a Slovenska mohou ovlivnit cenově konkurenceschopnější maďarské exporty obchodní bilanci jednotlivých zemí minimálně.
Nepřímý dopad.
Je ovšem třeba připomenout, že nákaza se nešíří pouze prostřednictvím přímého propojení jednotlivých zemí skrze zahraniční obchod, ale také nepřímo. V případě Maďarska hraje roli fakt, že maďarský export bude díky slabšímu kursu konkurenceschopnější vůči s exportům ostatních středoevropských zemí i na jiných trzích, například v EU. Levný maďarský export by tak mohl zvýšit svůj podíl na trzích v EU na úkor vývozů z ČR, Polska a Slovenka. Tato možnost je však relativně malá, neboť rozhodující většinu maďarského vývozu tvoří průmyslové výrobky s vysokou přidanou hodnotou, které jsou vyráběny nadnárodními společnostmi. Ceny těchto výrobků na světových trzích jsou stanovovány bez ohledu na pohyby forintu, a tudíž exportům z ČR, Polska a Slovenska nehrozí, že by v EU čelily cenovému dumpingu maďarských exportů.
Severní směr.
Otázka úvěrového kanálu jako možného zdroje finanční nákazy ve střední Evropě je těžko zodpověditelná, neboť zde nedisponujeme potřebnými daty. Vodítkem, které by nám mohlo pomoci, je například přehled angažovanosti zahraničních bank v jednotlivých zemích. Podle těchto dat jsou klíčovým věřitelem ve střední Evropě banky ze západní Evropy (Německo, Itálie, Belgie). Určité riziko nákazy z titulu omezení úvěrových zdrojů středoevropským zemím by ze strany „společného věřitele“ - západoevropských bank - tedy mohlo existovat. Na druhou stranu je toto riziko je výrazně redukováno, neboť podíl jednotlivých zemí střední Evropy na celkové zahraniční úvěrové angažovanosti zmíněných bank je nízký.
Pravdou zůstává, že z hlediska možného útěku kapitálu země střední Evropy v současnosti netrápí ani tak hrozba omezení úvěrů poskytovaných zahraničními bankami, ale spíše to, jak naloží zahraniční investiční fondy s vládními obligacemi jednotlivých zemí. Při hodnocení rizik rozšíření nákazy do dalších zemí regionu je pak třeba brát v potaz zejména to, jak jsou nerezidenti zastoupeni na domácím trhu dluhopisů. A zde je faktem, že největší zastoupení nerezidentů na trzích dluhopisů ve střední Evropě najdeme v současnosti právě v Maďarsku (nerezidenti drží 29 procent domácího státního dluhu). To je také hlavní důvod, proč je forint tak zranitelný vůči odlivu zahraničního kapitálu. Výraznější zastoupení cizinců na domácím trhu dluhopisů je po Maďarsku ve střední Evropě pociťováno ještě v Polsku, a proto je tato země ve střední Evropě patrně jako jediná vystavena zvýšenému riziku případného rozšíření finanční nákazy z Maďarska.
