Evropský projekt plynovodu Nabucco má politické i ekonomické potíže
Evropská unie hledá cesty, jak snížit svou závislost na plynu z Ruska. Proto vkládá obrovské naděje do projektu plynovodu Nabucco, který by vedl mimo území Ruska ze střední Asie přes Turecko až k Vídni. K tomu, aby tento finančně velmi náročný projekt byl postaven, je zapotřebí politické jednoty evropských zemí, což by bylo povzbuzujícím signálem pro úvěrující banky. Svérázný maďarský premiér Ferenc Gyurcsány ale do krásného projektu zapíchl vidle. Nabucco nazval snem a podpořil jiný projekt plynovodu s názvem Modrý proud. Ten chce po stejné trase postavit ruský Gazprom.
Hodlá-li vojevůdce získat snadno pozice na území nepřítele, zaútočí na jeho nejslabší místo. Chce-li získat Rusko výhodnou základnu v Evropské unii, soustředí se na Maďarsko. Tato země je totiž již několik let - ekonomicky i politicky vzato - snad nejslabším článkem unie a (bohužel) několik let ještě bude. Po vstupu do Evropské unie se zdálo, že se Maďarsko z ruského vlivu definitivně vymaní, ale nyní, tři roky po této události, se potvrzuje spíše opak.
Lidské zdroje Kremlu.
Co je zapotřebí k tomu, aby se nějaká malá postkomunistická země Evropské unie tak široce otevřela Rusku? Desítky miliard dolarů získaných z prodeje ropy a plynu na firemních účtech a ve státní kase Ruska, tvrdá, jasná a chytrá zahraniční politika Kremlu, neveřejné dohody mezi ruskými a západními koncerny, špatná ekonomická situace v té či oné zemi unie, téměř totální závislost na zdrojích energie z Ruska (zemní plyn, ropa a jaderné palivo) a v neposlední řadě přátelé bývalého Sovětského svazu v řadách současné vládní elity. A ruské politické a finanční kruhy by byly nerozumné, kdyby tyto jim nakloněné lidské zdroje v Maďarsku nevyužily.
Nejnovějším hitem na tomto poli je spor o plynovod, který bude Maďarsko upřednostňovat. Ten, jenž připravuje Gazprom (projekt Modrý proud), nebo ten, který preferuje Brusel a (z pozadí) Washington. Oba by měly vést přes Maďarsko, ale tamní levicová vláda zatím preferuje moskevskou variantu. Přitom by si kvůli plynovodům nerada rozházela vztahy s EU a USA. Sloužit třem pánům najednou však půjde těžko i obratnému Gyurcsányovi. Ten zřejmě nedokáže říct Rusům ne.
Přiberte Gaz de France!
Zvyšování závislosti na ruských zdrojích energie - jak bylo deklarováno - není v zájmu Evropské unie. Proto vkládá nyní pomalu se rodící společná energetická politika unie takové naděje do projektu Nabucco. Jde o nový plynovod, který by zásoboval Evropu zemním plynem ze středoasijských nalezišť (ročně asi 31 miliard metrů krychlových). Cílem je vybudovat 3300 kilometrů dlouhý plynovod od východních hranic Turecka až do Baumgartenu u Vídně, který by vedl přes Turecko, Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko. Společnost Nabucco Pipeline International založily rakouské OMV, maďarský koncern MOL, rumunský Transgaz, bulharský Bulgargaz a turecký Botas. Tato aliance, ač ji tvoří poměrně významné firmy, ale nemá takovou finanční sílu, aby ustála investici v minimální výši šesti miliard eur. Projekt - právě kvůli nevyřešenému financování - již nabral významné zpoždění. Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) konsorciu Nabucco doporučila, aby do projektu přizvalo minimálně jednoho z velkých evropských hráčů. Konsorcium již dříve vynaložilo nemalé úsilí na to, aby o výhodách projektu přesvědčilo francouzský Total, ale jednání nebyla úspěšná. EBRD nyní doporučil konsorciu Nabucco zkusit štěstí u společnosti Gaz de France.
Sen jako palivo.
Projekt Nabucco vznikl před pěti lety jako obchodní plán současných členů konsorcia. Nyní se však z něj stává ambiciózní politický plán Bruselu (jeden ze čtyř klíčových energetických projektů Evropské unie) jako odpověď na projekt Modrý proud, který prosazuje ruský Gazprom a jehož trasa má být prakticky stejná jako plynovodu Nabucco. Rusové se probudili sice později (zhruba před rokem a půl), ale zdá se, že i sami mohou postupovat rychleji než konkurence.
Plynovod Modrý proud již existuje a spojuje Rusko s Tureckem. Gazprom plánuje jeho prodloužení přes Turecko a Srbsko až do Maďarska, ale přes prodloužený Modrý proud by se dala zásobovat i severní část Itálie. Na projektu, který vyžaduje zhruba šest miliard eur, se chce podílet i koncern MOL, který spolu s Gazpromem hodlá na území Maďarska vybudovat velký podzemní zásobník plynu s kapacitou až patnácti miliard metrů krychlových.
V tomto kontextu je pochopitelné, že Brusel nerad slyší, když maďarský premiér Gyurcsány o projektu Nabucco mluví pesimisticky. Nazval jej jednoduše snem. „Nabucco je sen. Nevidíme, kdy se přes něj dostane plyn do Maďarska. Přitom domácnosti potřebují topit a sny nelze byty vytápět,“ prohlásil pragmatický Gyurcsány. Jeho výrok je na místě, protože Maďarsko 85 procent plynu kupuje od Rusů, 90 procent domácností jím topí a alternativní zdroje nemá.
Hněv neokonzervativců.
O projektu Modrý proud se Gyurcsány vyjadřoval mnohem optimističtěji. Maďarského premiéra po těchto výrocích okamžitě tvrdě kritizovala nejen západoevropská, ale i americká média.
Můžeme se ptát, co je Američanům do toho, odkud bude brát Evropská unie zemní plyn? Spojené státy již delší dobu pozorují, jak Gazprom získává čím dál větší ekonomický vliv ve středoasijském prostoru, kde největší současné plynovody vlastní Rusové. Neokonzervativci ve Washingtonu to neradi vidí, a proto tlačí na země Evropské unie, aby v tomto prostoru získaly nějaké pozice.
Projekt Nabucco nemá problém pouze s kapitálem. Otázka totiž zní: Kdo bude kupovat jeho plyn? Hlad po této strategické surovině v Evropské unii je sice obrovský, ale velké plynárenské koncerny mají s Gazpromem podepsané kontrakty na několik desítek let.
Málokdo ví, že zejména kvůli nedostatku odběratelů zkrachoval začátkem devadesátých let minulého století i plán na vybudování plynovodu (s kapacitou devět miliard kubíků za rok) z norských nalezišť do Polska, které chtělo snížit svou závislost na Rusku. Poláci však byli schopni spotřebovat pouze tři miliardy kubických metrů plynu, zbytek marně nabízeli všude kolem…
Turci se vzepřeli.
Ale vraťme se k projektu Nabucco. Není totiž jasné, jakým plynem by byl tento plynovod naplněn. To je kritickým bodem projektu, protože financující banky nevydají jediný dolar, dokud neuvidí kontrakty s dodavateli a odběrateli plynu. A zde má Nabucco mnohem větší problémy než Modrý proud.
Také není jasné, jak by se rozdělilo oněch maximálně 31 miliard kubíků plynu mezi jednotlivými členy konsorcia Nabucco. Původně se dohodlo, že každý dostane stejný podíl, ale Turci se vzepřeli a chtějí dosáhnout toho, aby jejich koncern Botas prodával dále veškerý plyn, který plynovodem proteče. Dohadování neulehčí ani skutečnost, že kromě společností MOL a OMV, která projekt Nabucco operativně řídí, další tři koncerny jsou státní (i Gaz de France, jenž by do konsorcia mohl vstoupit). U těchto firem veškeré rozhodování vyžaduje delší čas a ve většině případů i posvěcení od vlády.
Původně se zamýšlelo, že hlavním zdrojem (pro Nabucco) bude plyn z Turkmenistánu, ale mezi tím na značnou část jeho těžby položili ruku Rusové. Gazprom veškerou exportní kapacitu Turkmenistánu zajistil dlouhodobými smlouvami. Rusové se ve Střední Asii snaží nakoupit veškeré volné exportní kapacity plynu. Důvod: Gazprom při obrovsky rostoucí poptávce nestačí těžit z vlastních zdrojů, ročně mu chybí zhruba 80 miliard kubíků plynu, které musí nakoupit zejména ze Střední Asie. Proto se může stát, že i když se plynovod Nabucco postaví, proudit v něm bude surovina nakoupená částečně od Gazpromu.
Prodáme to Číňanům.
Pro Nabucco není jistý ani plyn Íránu. O přesměrování jeho plynu směrem na východ začal už loni v létě - údajně velice úspěšně - jednat Vladimir Putin a Mahmúd Ahmadínežád na summitu v Šanghaji. „Potřeba Evropy diverzifikovat svoje zdroje logicky nutí Rusko diverzifikovat svoje exportní trasy především směrem do Japonska a do Číny,“ prohlásil prezident Vladimir Putin letos v únoru.
I kdyby v Íránu zbyl nějaký plyn pro Nabucco, tedy pro Evropu, otázka visí - kvůli politické nestabilitě - nad bezpečností dodávek. Přestože odborníci mají za to, že i kdyby byl Írán potrestán obchodními sankcemi, na vývoz jeho plynu by Evropa mohla dostat povolení, kdyby bylo zaručeno, že příjmy z tohoto obchodu použije na předem dané mírové účely.
O plyn ze střední Asie má zájem i Izrael. Ministr infrastruktury Benjamin Ben-Eliezer jednal začátkem února v Moskvě se šéfem Gazpromu Alexejem Millerem. Židovský stát by se rád podílel na prodloužení plynovodu Modrý proud do Izraele a od roku 2011 by odebral nejdříve dvě miliardy a později až pět miliard kubíků plynu ročně.
Eurosolidarita je pryč.
Takže se může stát, že plynu pro Evropu bude nakonec málo a velké státy unie se snaží uzavřít vlastní separátní dlouhodobé kontrakty s Gazpromem, protože jde o národní zájmy. Například Němci se rozhodli postavit podmořský plynovod z Ruska. Při tomto projektu šla stranou jak solidarita mezi zeměmi EU, tak společná energetická politika unie a Berlín z tohoto velkého byznysu bez skrupulí vyšachoval Polsko a tři pobaltské státy. Dlouhodobé kontrakty s Gazpromem na bezpečné dodávky plynu podepsaly i Francie, Itálie, Rakousko i Bulharsko.
Proč tedy kritizuje Evropská unie právě maďarskou vládu? Úspěch projektu Nabucco nezáleží na politice, ale na ekonomických rozhodnutích. Celá unie včetně Gyurcsánye ho sice může chtít, ale když ho nebudou chtít banky, neuskuteční se. Nebo jinak: jestliže EU tento plynovod za každou cenu chce, ať hradí všechny náklady s ním spojené, nebo ho postaví sám Gazprom. Pro tento gigantický podnik by Modrý proud znamenal (kromě již dohodnutého podmořského plynovodu do Německa) druhou evropskou trasu, která nevede přes politicky nestabilní Ukrajinu.
Zloba Poláků.
Suma sumárum, plyn ze Střední Asie najde svoji cestu k zákazníkům. Pokud se k němu nedostanou Evropané, odeberou ho Číňané, Japonci a další. Přičemž tato naleziště jsou k nám mnohem blíže než sibiřská. Nabucco by byla odpověď na otázku, spojí-li se Evropská unie s jedním z největších neruských nalezišť plynu na světě v situaci, kdy ví, že její spotřeba určitě poroste a vlastní těžba určitě klesne.
Evropskou unii čeká v květnu energetický summit ve Varšavě, který zasvětí (prý téměř výlučně) problematice projektu Nabucco. Polská vláda a prezident Lech Kaczyński se netají tím, že jsou rozladěni přístupem maďarské vlády k tomuto plánu. Protože když ministerský předseda Maďarska, členské země unie, nazve jeden ze čtyř klíčových energetických projektů EU snem, znamená to jasný signál pro potenciální financující banky. A pokud se úvěrující instituce znejistí, jednoznačně se zabrzdí i proces vytváření finančního krytí celého projektu. To je voda na mlýn Rusům a projekt Nabucco může být ohrožen.
