Česká vláda po sobě zanechává dosud netušenou paseku
Dílčí úspěchy ve zlepšování hospodaření veřejných rozpočtů dokázala Paroubkova vláda zcela zničit. Státní rozpočet je prakticky ve stejné situaci jako před začátkem takzvané reformy a jeho ohlášený deficit na rok 2007 je jen zbožným přáním. S realitou nemá téměř nic společného. Vejdou-li v život schválené zákony s platností od 1. ledna příštího roku, dosáhne deficit 173,5 miliardy korun. V roce 2008 bude 151,3 miliardy a v následujícím roce 125,1 miliardy. I když se bude šetřit a výdaje na nové dávky se získají škrtáním na jiných místech v rozpočtu, vychází deficit na příští rok na 104,2 miliardy, v roce 2008 na 85,8 a o rok později na 68,5 miliardy.
Vyplývá to z dokumentu Návrh střednědobých výdajových rámců na léta 2007 až 2009, který má týdeník EURO k dispozici. Dokument připravilo ministerstvo financí pro jednání vlády na konci dubna. Poté přibyla ještě příloha, v níž jsou vyčísleny nově vzniklé požadavky nezahrnuté do provedených výpočtů. Jejich objem je opravdu úctyhodný. V roce 2007 by stát mohl kromě výše uvedených astronomických sum potřebovat ještě dalších 49 miliard a v roce 2008 dokonce 61 miliard.
Údaje v dokumentu prakticky vylučují možnost splnění konvergenčních kritérií, aby mohlo být v Česku zavedeno euro v roce 2010, jak zní vládní cíl. K tomu by totiž bylo nutné, aby výhled veřejných rozpočtů na příští roky už letos na podzim jasně prokazoval, že veřejné finance se vyvíjejí stabilně, deficit klesá a Česká republika bude schopna plnit pravidla eurozóny. I při nejoptimističtějším scénáři, s nímž tento dokument počítá, je zřejmé, že deficit v příštím roce proti letošku vzroste a vyšší než letos bude i v roce 2008, přičemž další vývoj je značně nepředvídatelný. Každopádně i při optimistické variantě by byla konvergenční kritéria plněna až v roce 2009. V případě toho, že všechny schválené dodatečné výdaje se opravdu uskuteční, nebude Česko ani v roce 2009 plnit tříprocentní limit pro deficit veřejných financí (viz tabulka).
Vedle o 85 miliard.
Z dokumentu je zřejmé, že vláda při přípravě státního rozpočtu nebude schopna ani dodržet výdajové rámce schválené sněmovnou v roce 2005. Parlament zákonem vládě takto určuje limity výdajů na příští tři roky. Vláda má přitom možnost tyto výdajové rámce ještě mírně upravovat. Dokument pracuje s optimistickou variantou, která vychází z toho, že výdajové rámce - byť upravené - stále platí a rozpočet se sestavuje tak, aby byly dodrženy. Tato varianta fakticky počítá s tím, že veškeré navýšení výdajů vyplývající z předvolební legislativní smršti bude financováno škrty v jiných částech rozpočtu. Varianta druhá vychází z toho, že rozpočet se sestavuje opačně, tedy nejdříve se vyčíslí výdaje dané zákonem a náklady na plnění vládních priorit a od toho se odvíjí výše deficitu, tedy i potřeba čerpání dluhu. V této variantě se deficit státního rozpočtu zvyšuje až o 85 miliard korun.
Draze přehlasované veto.
Státní rozpočet má přitom problém jak na straně příjmů, tak na straně výdajů. Ministerstvo financí provedlo aktualizaci příjmů státního rozpočtu a z ní vyplynulo, že stát v příštím roce může počítat s příjmy o 16,2 miliardy nižšími, než se dosud předpokládalo, a roce 2008 představuje snížení 14,6 miliardy.
Zatímco příjmy z daní byly aktualizovány směrem nahoru, značně dolů šly odhady výnosů sociálního a hlavně nemocenského pojištění. Přechod na nový model, kdy prvních čtrnáct dnů nemoci proplácejí zaměstnavatelé, za což se jim snižuje odvod na pojištění, bude stát 18,7 miliardy. Původní prognózy dopadů na státní rozpočet provedené ministerstvem práce a sociálních věcí přitom byly sotva poloviční. Ministr financí Bohuslav Sobotka nyní navrhuje odložení účinnosti nového zákona o nemocenském pojištění. Přitom sociální demokraté s komunisty tento zákon protlačily navzdory vetům Senátu i prezidenta republiky. To velmi názorně ilustruje koncepčnost práce ministra financí i celé vlády.
Proti nemocenské má být důchodový systém nadále stabilní a v přebytku, a to i v případě, že valorizace penzí bude o něco vyšší, než je minimum předepsané zákonem. Přebytek by měl v příštích třech letech činit dohromady asi deset miliard korun.
Sociální orgie.
Rozhodující problém však samozřejmě působí navýšené výdaje. Kdyby nová vláda skutečně chtěla splnit to, co stará nechala schválit ve sněmovně, zvýší se výdaje státního rozpočtu v roce 2007 o 69,3 miliardy korun a v roce 2008 o 65,5 miliardy. Nejvýraznější změna se týká celého systému dávek státní sociální podpory. Již schválené zvýšení rodičovského příspěvku a porodného, příspěvku na bydlení, odměny pěstouna a zavedení dávky na školní pomůcky pro prvňáky přijde daňové poplatníky na 19,5 miliardy korun. To znamená navýšení proti dosavadnímu stavu o famózních 61 procent na 54,5 miliardy korun.
Pěkný zásek sekerkou se povedl také ministru zdravotnictví Rathovi, který prosadil zvýšení státních plateb na zdravotní pojištění bez toho, že by nastala nějaká reforma směřující k vyrovnání systému. Příspěvek státu se zvyšuje o 9,7 miliardy, což je velmi slušných 25,6 procenta.
Objevují se však i výdaje jenom pro výdaje. Nový systém dávek pomoci v nouzi, který nahrazuje některé jiné sociální dávky a odpovědnost přesouvá ze státu na pověřené obce, sám o sobě nevyžaduje zvýšení výdajů. Přerozděluje se tak zhruba šestnáct miliard. Objem vznesených požadavků na zabezpečení překopaného systému však činí jednorázově miliardu korun a každoročně dalších čtvrt miliardy na provoz systému. Dost peněz bude stát i nový zákon o sociálních službách, který zavádí příspěvek na péči o bezmocné a postupně ruší zvýšení důchodu pro bezmocnost. Čistý dopad do veřejných rozpočtů činí 6,3 miliardy korun. Podíl mandatorních sociálních výdajů na hrubém domácím produktu vlivem těchto změn vzroste meziročně ze třinácti na 13,8 procenta.
Jestliže však odhady ministerstva práce a sociálních věcí byly i v případě výše zmíněných navýšení výdajů tak přesné, jako propočty dopadů nového zákona o nemocenském pojištění, může být veřejným financím ještě mnohem hůře.
Jsem úředník, kdo je víc!
O kvalitě hospodaření vlády mimořádně výmluvně vypovídá i vývoj mzdových nákladů ve státním sektoru. V dokumentu ministerstva financí se doslova uvádí, že „neexistuje prakticky žádná významnější skupina zaměstnanců veřejné správy a služeb, u které by se nepředpokládala taková systémová změna v odměňování, která generuje přímo rozpočtové dopady, nebo alespoň rozpočtová rizika“.
Od počátku příštího roku totiž začíná platit takzvaný služební zákon pro státní zaměstnance ve správní úřadech. Dále vstupuje v účinnost zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a nový zákoník práce, který ruší dosavadní systém odměňování pracovníků státní správy. V Parlamentu je novela zákona o vojácích z povolání, která obsahuje nový platový řád pro vojáky, a připravuje se řada dalších změn. Celkový dopad je údajně velmi špatně odhadnutelný. Dosavadní propočty počítaly s růstem objemu peněz na platy státních zaměstnanců o 4,5 procenta ročně. Dokument vyčísluje zhruba dodatečné náklady na platy státních zaměstnanců v letech 2007 až 2008 na devět a půl miliardy korun. Tyto prostředky nejsou vůbec zahrnuty do propočtů hospodaření státu v příštích třech letech. Nejvýraznější položkou je záměr ministerstva práce a sociálních věcí omezit počet stupnic tarifních platů. Důvodem má být značný počet platových tarifů pod úrovní minimální mzdy. O minimální následky však rozhodně nepůjde. Odhad činí pět a půl miliardy korun, zcela v intencích typické škromachovské ztráty soudnosti. Ministerstvo financí navíc upozorňuje, že tento krok vyvolá velké tlaky na růst mezd ze skupin dosud preferovaných státních zaměstnanců, například pedagogů. K tomu je třeba přičíst i dosud neuhrazené požadavky ze strany soudců a státních zástupců a vliv dalších postupně schvalovaných opatření.
Kromě toho roste i tlak na další rozšiřování počtů zaměstnanců státu. Například v souvislosti s připravovaným předsednictvím České republiky v Radě Evropské unie či s plánovaným navyšováním stavu Hasičské záchranné služby. Působivé jsou odhady vývoje průměrných mezd, které by v roce 2009 měly proti letošku během krátkých tří let vzrůst o čtvrtinu, na 26 128 korun měsíčně.
Zruinované fondy.
Významným jednorázovým výdajem státu v příštím roce má být sedmnáctimiliardová splátka pro ČNB za náklady na likvidaci malých bank v devadesátých letech a na vyrovnání dopadů z dělení majetku federace po roce 1993. Tyto náklady mohou být uhrazeny buď vydáním státních dluhopisů, nebo z výnosů privatizace. Nezapočítávají se do plnění výdajových limitů.
Roste i podpora stavebního spoření a penzijního připojištění. Dohromady si vyžádají proti současnému stavu v příštím roce téměř o miliardu více a v roce 2008 dokonce o dvě a půl miliardy navíc.
V problémech se ocitnou i státní fondy. Již nyní je jisté, že fond bydlení, zruinovaný programem novomanželských půjček, bude v roce 2008 potřebovat dotaci 2,5 miliardy korun. Situaci ve fondu dopravy do značné míry bude zachraňovat výběr elektronického mýta. K navýšení investic či zlepšení údržby to však stačit nebude.
Z celkového obrazu veřejných financí je zřejmé, že Paroubkova vláda v posledním roce založila trend, který půjde zvrátit jen za značných bolestí a jenž bez nápravy vede do problémů srovnatelných se současnými potížemi Maďarska.
