Českou republikou otřásá jeden skandál za druhým. Nelze však říci, že je to záležitost čistě předvolební. Nejrůznějších pomníků, které za osm let vlády sociální demokracie vyrostly na českých luzích a hájích, je požehnaně. Kde začít. Možná již tehdy, když zásahové komando vtrhlo do bývalé IPB, která byla později za korunu prodána ČSOB.
Českou republikou otřásá jeden skandál za druhým. Nelze však říci, že je to záležitost čistě předvolební. Nejrůznějších pomníků, které za osm let vlády sociální demokracie vyrostly na českých luzích a hájích, je požehnaně.
Kde začít. Možná již tehdy, když zásahové komando vtrhlo do bývalé IPB, která byla později za korunu prodána ČSOB. Co všechno upekl tehdejší ministr financí Mertlík s šéfy banky a kolik nás to bude stát, možná zjistíme co nevidět. Čeká se jenom na verdikt mezinárodní arbitráže, v níž Nomura požaduje čtyřicet miliard korun. Že se nejedná o nezajímavou historii, ukázal případ jednání současného ministra financí Bohuslava Sobotky, při němž hledal možnost jak odprodat ČSOB jedenáctimiliardovou pohledávku za korunu. To přitom není jediný kostlivec ve skříni v Letenské ulici. Do konce roku měl být proveden audit v rámci deblokací zahraničních dluhů. Místo toho, abychom se dozvěděli, jak to bylo s utajovaným prodejem ruského dluhu firmě Falcon, anebo kdo se napakoval na deblokaci dluhu peruánského, ticho po pěšině.
V onom druhém případě prý není k sehnání úředník, který měl být za celou akci zodpovědný. A tak v případech, kdy mizí celé stovky milionů neznámo kde, byl nakonec vyhozen na dlažbu pouze náměstek ministra Zelinka. Stejný osud potkal ostatně i šéfa premiérského kabinetu Doležela. Galerii vyhozených či odstoupivších vládních politiků spojených s konkrétními ekonomickými aférami by pak mohli doplnit dva bývalí ministři zemědělství Palas se Zgarbou. Má být politické řešení definitivním řešením všech kauz?
Stačí srovnat kupříkladu osud již zmíněného Doležela s bývalým poslancem Doležalem z ODS. Ačkoli proti němu nebylo tolik důkazů a jeho obvinění stojí a padá pouze s tvrzením neuspokojených podnikatelů, byl obviněn z braní úplatků. Na straně druhé Doležel, Paroubkova bývalá pravá ruka z Úřadu vlády, dodnes běhá po světě, aniž by se musel obvinění bát. A to i přes to, že si zřejmě řekl o pět milionů prakticky v přímém televizním přenosu. Parlamentní komisi pro kontrolu privatizace Unipetrolu tvrdili přesně ve stylu mafiánské omerty všichni zúčastnění ministři, že si nic nepamatují, ačkoli se jednalo o státní majetek za miliardy.
Je přinejmenším pozoruhodné, jak nejrůznější záhadné transakce se státním majetkem, v nichž nechybí ani nevysvětlitelné útěky do ciziny či nájemné vraždy, v podstatě nechávají policejní a justiční orgány chladnými. Buď jsou natolik neschopné, že jakýkoli složitější případ nejsou schopny zdokumentovat a vyřešit, nebo nejrůznější vládní mafie už natolik metastázovaly do struktur, které by měly hájit právo a spravedlnost, že se změnily naopak ve struktury zločinecké. Hovořil-li Václav Havel kdysi o polovině devadesátých let jako o období mafiánského kapitalismu, jak potom nazvat éru současnou? Mafiánským socialismem?
