Našim ženám nabízíme především pružnou pracovní dobu. Pak je na nich, aby si našly rytmus, který jim umožní skloubit práci a rodinu, říká vedoucí partnerka české pobočky Ernst & Young Magdalena Souček.
Foto: Ernst & Young
Tvrdíte, že když vytváříte pracovní týmy na nižších pozicích, snažíte se, aby v nich byli zastoupeni muži a ženy půl na půl. V čem je výhoda takového mixu?
Muži a ženy mají odlišné kvality a dovednosti. Jejich kombinace pak přináší pozitiva, ať už při práci u klienta nebo kdekoli jinde. Smíšené týmy vybalancované co do počtu mužů a žen jsou vždy úspěšnější.
V čem jsou odlišnosti v kvalitách mužů a žen?
Muži jsou strategičtější, dívají se dopředu a více se zaměřují na celkový obraz. Ženy jsou spíše orientované na detaily, bývají i pracovitější. Prostě si to oddřou. Ale jsou samozřejmě výjimky.
Důraz na detaily je to, co v auditu potřebujete. Takže ženy by měly mít u vás výhodu.
Někdy je to důležité, ale v některých případech je zase třeba větší nadhled. Pro klienta se proto snažíme sestavit tým podle toho, jestli pomůže ženský nebo mužský přístup.
Kdy je lepší mít ženský tým?
Třeba když u klienta není hodně věcí v pořádku a je tam účetní, která chce probírat vše do detailu, raději tam pošlu ženu. Když je na straně klienta někdo, koho audit spíše obtěžuje a nechce zacházet příliš do detailů, rozdělím práci tak, že komunikaci s klientem nechám spíše na muži a kontrole podrobnějších informací se pak v rámci týmu věnují ženy.
Ve vedení české pobočky Ernst & Young jsou tři ženy. Proč se na nejvyšších pozicích tak mění původní poměr 50 na 50?
Někdy dokonce máme i větší podíl žen, protože často působí při pohovorech lépe, profesionálněji a mají dobré výsledky v testech. Pak se tento poměr změní. Celosvětově má Ernst & Young poměr žen partnerek ve vedení 15 procent. Je to tím, jak si každý nastaví priority. Ne každá žena se chce práci věnovat naplno, upřednostní rodinu nebo vybalancovanější způsob života.
Co obnáší naplno se věnovat práci v Ernst & Young?
To není práce od devíti do pěti. Jde o nasazení, když je potřeba. Volněji příliš často nebývá. Takže ve výsledku je to práce od nevidím do nevidím. Zvláště v začátcích. Ne každý to takto chce. To platí i pro muže. To je stejné ve všech servisních firmách. Právníci či investiční bankéři jsou na tom podobně.
V jaké pozici se u vás poměr žen a mužů zlomí?
Na seniorské pozici. Dostat se na ni trvá dva až tři roky. Senior je zodpovědný za práci u klienta, má pod sebou tým, který řídí. Tam je časové nasazení největší, protože práce u klienta se musí dodělat.
Jaký je další kariérní postup?
Další pozicí je manažer. Postup sem trvá celkem pět až šest let. Říká se, že nejhorší je první rok v této funkci. Najednou je třeba přepnout z práce, kterou dělám sám, na to, že řídím jiné. Ale pak už je práce vyrovnanější. Takže se dá říct, že nejnáročnější je práce od třetího do pátého roku.
Znamená to, že na manažerské pozici se už kariéra s rodinou skloubí lépe?
Přesně tak. Vždycky říkám spolupracovnicím, že pokud chtějí mít děti, ať počkají, až budou manažerkami. Mezi nimi máme několik úspěšných matek.
Jste matkou skoro šestnáctileté dcery. Máte na ni teď ve funkci partnerky více času, než třeba před 10 lety?
Před rokem bych vám řekla, že ano. Ale s novou regionální rolí je to s časem zase trochu horší. Hlavně dcera se narodila, když už jsem partnerka ve firmě byla a kancelář už byla zaběhnutá. Ale je pravda, že než se narodila, pracovala jsem běžně do noci, do 12 jsem ještě byla na večeři s klienty. Takže s prací jsem končila kolem půlnoci.
Jaké zázemí vám pomohlo skloubit funkci partnerky s péčí o malou dceru?
Měla jsem jednu paní na hlídání na ráno a druhou na odpoledne. Domů jsem chodila kolem sedmé.
Měla jste někdy pocit, že kvůli tomu nejste dobrá matka?
Ne, to mě nikdy nenapadlo. Ale je pravda, že nyní vnímám, že je pro mě teď důležitější více se dceři věnovat než dříve. Vidím to i z jejích reakcí.
Jak vychází Ernst & Young vstříc ženám s dětmi, aby mohly pokračovat v kariéře?
Asi nejdůležitější je pružná pracovní doba. Každá žena manažerka si pak může najít rytmus, který jí umožní rodinu s prací skloubit. Rovněž je dnes úplně normální pracovat jeden den v týdnu z domova. Máme i zkrácené pracovní úvazky. Ale většinou to funguje tak, že si manažerky řeknou, co jim bude vyhovovat nejvíc, a my se jim snažíme vyjít vstříc.
Magdalena Souček (49)
Je vedoucí partnerkou Ernst & Young v České republice. V roce 1980 emigrovala do USA. O tři roky později nastoupila jako asistent auditora do mezinárodní poradenské firmy Artur Andersen. Do České republiky se vrátila v roce 1990, kdy založila českou pobočku Artur Andersen v Praze. Ta byla v roce 2002 začleněna do mezinárodní sítě poradenské společnosti Ernst & Young.
Proč je podle vás v Česku obecně ve vysokých řídicích funkcích málo žen?
Protože se tam tak nederou. Mají jiné priority, které převáží v daný okamžik. Takových, které chtějí děti porodit a pak je dát paním na hlídání, je pořád menšina. Často ale ten největší blok má žena ve vlastní hlavě. Myslí si, že to nezvládne, netroufne si prosadit se.
Když srovnáte Česko a Spojené státy, kde jste dlouho žila, mají tam ženy nějakou výhodu proti Češkám?
Jsou asertivnější a více se derou dopředu. To je ale vlastní americké kultuře, pěstuje se to už ve školách. Američanky si prostě víc troufají, Češky takové sebevědomí nemají. Jednodušší to mají i v tom, že tam funguje podpůrná infrastruktura jako školky a další zařízení. Ale je to hodně drahé. Na druhou stranu tam rozhodně nefungují tolik babičky, které s dětmi v Česku pomáhají.
Jak se dá skloubit s rodinou vysoká manažerská pozice, která se asi nedá dělat na částečný úvazek?
Dá se to zvládnout. Máme manažerky, které pracují na 80procentní úvazek. Ale pak musí být hodně dobré, protože klienti nepočkají a manažerky pak musí někdo zastoupit. Manažerky už mají své týmy, na které mohou některou práci delegovat, a tím si trochu uvolnit ruce.
Když máte manažerky na 80procentní úvazek, chcete po nich 100 procent práce, jako by pracovaly celý týden?
Ne, chceme těch 80 procent. Ale klienty to nezajímá. A že její klient může zrovna chtít něco řešit v pátek, to se stát může.
Když jste odcházela v roce 1980 do USA, studovala jste medicínu. Tam jste se pustila do studia business managementu. Co vás vedlo ke změně oboru?
Pocházím z lékařské rodiny a dědeček byl komerční inženýr. Jsem pragmatický člověk. Co se naučím, chci používat a nebaví mě nějaké teorie. Začátek medicíny přitom byl hodně teoretický. V Americe jsem proto zkusila ekonomický obor a viděla jsem, že to, co se učím ve škole, je s praxí hodně svázané. To se mi na tom líbilo.
Měla jste už tehdy ambice dostat se do nejvyšších manažerských pater?
Když jsem tenkrát nastupovala do společnosti Artur Andersen, věděla jsem, že chci být partner a že se budu snažit se tam dostat.
Jak dlouho vám to trvalo?
Deset let. Pomohlo mi i to, že jsem přijela sem a začala budovat českou pobočku.
Dosáhla jste v kariéře vrcholu tím, že jste se stala partnerem ve firmě?
Vždycky je kam růst. Máme různé regionální role. Ale s momentálním stavem jsem spokojená.
