Magické království Steva Jobse

Kterak náročný vizionář z firmy Apple otřese společností Disney a celým světem zábavy

Jim McCluney zvedl jednoho červnového rána roku 1997 telefon. Tehdy řídil celosvětové operace firmy Apple a spolu s dalšími hlavouny společnosti sužované problémy byl pozván do zasedací místnosti představenstva Apple Computeru v kalifornském areálu Cupertino. Výkonný ředitel Gil Amelio neztrácel čas. Hlasem, v němž zazněla jen málo skrývaná úleva, prohlásil: „S politováním vám musím oznámit, že nastal čas k odchodu. Ať se vám daří.“ Potom se sebral a odešel.
Za několik minut do místnosti vstoupil Steve Jobs, spoluzakladatel kdysi hrdé společnosti, kterého z ní dvanáct let předtím vyhodili. Vrátil se jako poradce sedm měsíců před oním červnovým ránem, když Gil Amelio koupil jeho firmu NeXT Software. Nyní byl opět u kormidla. Oblečený do šortek, tenisek, na tváři několikadenní strniště. Usedl do křesla a začal se pomalu točit, jak vypravuje McCluney, nynější prezident společnosti Emulex zabývající se skladováním dat. „Tak jo, řekněte mi, co je tady špatně,“ pravil Jobs. Ozvalo se pár zamumlaných odpovědí, které Jobs přerušil slovy: „Produkty jsou to! A co je špatného na našich produktech?“ Manažeři zase začali odpovídat, ale Jobs je utnul: „Ty produkty jsou OPRUZ! Ztratily veškerý sexappeal!“ Někdejší enfant terrible technologického světa se na své dráze, jež ho dovedla v padesáti letech k miliardovému majetku, značně uklidnil. Co se ale nezměnilo, je vášeň, s níž je schopen říct a udělat cokoliv, co pomůže vytvořit produkty milované spotřebiteli. Během devíti let od jeho návratu do Applu svým jedinečným způsobem práce vnesl rozsáhlé změny do světa hudby, filmu a technologií.
Nyní Steve Jobs vstupuje do království čar a kouzel. Dne 24. ledna společnost Walt Disney souhlasila, že zaplatí 7,4 miliardy dolarů v cenných papírech za Pixar Animation Studios, kde Jobs dosud působil jako předseda představenstva a generální ředitel a kde drží podíl 50,6 procenta. Součástí dohody je rovněž ujednání, že se Jobs stane největším akcionářem společnosti Disney a zasedne v představenstvu tohoto gigantu zábavního průmyslu. Kreativní ředitel Pixaru John A. Lasseter bude dohlížet na filmy produkované v obou animačních studiích. Prezident Pixaru Edwin Catmull bude řídit jejich obchodní záležitosti.
Spojení Jobse s Disneym je více než slibné. Pokud se Jobsovi podaří vnést do práce Disneyho studií tutéž energii, s níž otřásá odvětvími, posunuje jejich hranicemi a se kterou pozvedl Apple a Pixar do nebetyčných výšin, mohl by této usedlé společnosti pomoci stát se lídrem v prolínání médií. Není těžké si představit, že přijde den, kdy naladíte Apple TV a budete se dívat na populární televizní pořad vysílaný pouze po síti ze stanice ABC patřící společnosti Disney. Nebo že se na svém Apple iPhone prostřednictvím disneyovské ESPN podíváte na videoblog Kobe Bryanta, basketbalové superhvězdy z Los Angeles Lakers. „Projednávali jsme spoustu věcí,“ říká Jobs, „a můžeme se těšit, že svět bude za takových pět let hodně zajímavé místo.“ Jedním z důvodů podporujících široké možnosti rozvoje je fakt, že generální ředitel společnosti Disney Robert A. Iger je spřízněná duše. Čtyřiapadesátiletý manažer, který 1. října nahradil letitého šéfa Disney Michaela D. Eisnera, je lehce sebestředný příznivec všeho nového, jenž za volantem poslouchá satelitní rádio Sirius vysílané na 120 kanálech. Na cesty vyráží s několika iPody a každé ráno v pět jej nové nanotechnologie doprovázejí při cvičení. Zdá se, že Steve Jobs to dobře ví. Iger prozradil, že první telefonát po jeho jmenování generálním ředitelem loni v březnu přišel právě od šéfa Applu. „Popřál mi hodně úspěchů a řekl, že doufá, že spolu brzy začneme spolupracovat,“ uvedl Robert A. Iger před dvěma měsíci v jednom interview.
Spolupráce nezačala brzy, ale bleskurychle. Pouhé dva týdny po nástupu do funkce generálního ředitele se Iger ocitl před publikem v kině v San José, kde spolu s Jobsem představili nový video iPod od Applu. A oznámili, že pro přístroj jsou v prodeji televizní pořady od ABC, jako Lost (Ztracení) a Desperate Housewives (Zoufalé manželky). K dohodě došlo za pouhé tři dny. Iger chtěl ukázat, že společnost Disney dokáže reagovat pohotově a je ochotna osvojit si nejnovější digitální technologie, jen aby dokázala dodat obsah divákům. „Myslím, že jsme na Jobse a další manažery Applu udělali dojem tím, jak rychle jsme se dokázali rozhodnout,“ uvedl Iger ve zmíněném interview.

Satisfakce.

Aliance však s sebou přináší i řadu rizik. Jobs se bude muset proplétat minovým polem konfliktů, jelikož řídí Apple a zároveň zasedá v představenstvu Disney. Bude muset dokázat, že umí hrát dosud nevyzkoušenou úlohu člověka, který ostatním poskytuje podporu. Coby perfekcionista schopný přivádět na svět úžasné produkty bude asi jen těžko přihlížet tomu, jak se někdo vydává podle jeho názoru špatným směrem. Když se spolu s akvizicí NeXTu vrátil do Apple Computer, zpočátku trval na tom, že Ameliovo místo nechce. Potom se ale rychle chopil otěží. V Silicon Valley se proto již vynořily spekulace, že šéf Disney by mohl „ameliovat“.
Igerovo místo dnes rozhodně není z nejbezpečnějších. Modernizoval způsob řízení Disney a dosáhl zlepšení v některých divizích. Akcie společnosti však mají zhruba tutéž hodnotu jako před deseti lety. A jelikož se Iger stal generálním ředitelem teprve před pár měsíci, s řediteli divizí nemá vytvořeny těsnější vztahy. Jeden z odborníků na management tvrdí, že Jobsův pohyb je „odvážný“, ale dodává: „Iger si právě přiložil revolver ke spánku.“ Jobs si podle něj v představenstvu získá takový vliv, že Iger může být do roka z kola venku.
Obzvláště choulostivou oblastí bude animovaná tvorba studia Disney. Iger sice zdůraznil, že pro budoucnost společnosti je klíčová, Jobs však možná utáhne kohoutky. Vždyť tuto show budou mít pod palcem jeho dva pobočníci. Náznaky rozporů se objevily již během konferenčního hovoru, kterým se oznamovala dohoda mezi studii Disney a Pixar. Jeden analytik se otázal, bude-li Lasseter mít pravomoc rozhodnout o uvádění filmů Pixaru, jako je Toy Story (Příběh hraček), na jevištích na Broadwayi. Jobs začal tím, že Lasseter pracuje pro Igera, ale poté dodal: „Lasseter byl vždy pro podobné využití příběhů a postav.“ Jenže pokud se Lasseter a Iger nedohodnou, koho Jobs podpoří?
Jobs pro tento článek nechtěl poskytnout rozhovor. Někteří manažeři, kteří se s ním dobře znají, jsou ovšem pevně přesvědčeni, že se Iger nemá čeho bát. „Lidé si kroky Steva Jobse vykládají špatně,“ domnívá se Edgar S. Woolard Jr., bývalý šéf Applu a bývalý generální ředitel chemického gigantu DuPont, „pokud budete mít s Jobsem dobré vztahy, tak se vám s nikým nebude spolupracovat lépe. Iger učinil velice prozíravý a moudrý krok a za dva roky to budou vědět všichni.“ Steve Jobs má rozhodně co nabídnout. Během uplynulých let jeho myšlenky a způsob řízení společnosti došly satisfakce. Před pouhými deseti lety ho pokládali za temperamentního mikromanažera, který si natolik trvá na úplné kontrole a stylových inovacích, až svou společnost uvrhl do hlubin bezvýznamnosti. Apple se snažil pro své počítače vyvíjet hardware i software, Microsoft, Intel a ostatní výrobci PC však bývalou jedničku zatlačili do kouta tím, že tyto dvě věci od sebe oddělili. Když se koncem roku 1997 na setkání investorů zeptali tehdejšího generálního ředitele Dellu Michaela S. Della, jak by měl Jobs jako hlava Applu postupovat, odvětil: „Já bych to zavřel a peníze rozdělil akcionářům.“ Bojovných slov dnes Michael S. Dell možná lituje. Akcie Apple Computer před třemi lety prudce vzrostly ze sedmi dolarů za akcii na 74 dolarů a tržní hodnota společnosti dosáhla pro Dell zahanbujících 62 miliard dolarů. Proč? Jobs se uchýlil ke své staré strategii, kterou aplikoval na nový digitální svět. Získal absolutní kontrolu, přišel s průlomovými inovacemi a hvězdným marketingem, vyvinul produkty, po nichž spotřebitelé prahnou. Přirozené spojení iPodu se softwarem iTunes ho vynesla na místo ikony digitálního věku. A rivalové, od Microsoftu po Dell a Sony, zůstali na chvostu. „Pro digitální byznys od nynějška platí jeden základní model. Ten, s nímž přišel Steve Jobs,“ tvrdí generální ředitel Toshiby Atsutoshi Nishida. Microsoft dokonce zvažuje výrobu vlastního digitálního přehrávače, protože strategie, s níž se pokusil zpomalit nástup Applu, tedy poskytování svého softwaru Dellu a dalším tvůrcům hardwaru, se evidentně neosvědčila.
Úspěch Steva Jobse v Pixaru není o nic méně pozoruhodný. Studio koupil od režiséra George Lucase před dvaceti lety za deset milionů dolarů. Catmull a Lasseter byli přesvědčeni o tom, že by počítačovou animaci dokázali využít ke tvorbě celovečerních snímků, i když mnoho hollywoodských odborníků stejně jako lidé od Disneyho nesouhlasili. Namítali, že počítače nemohou zprostředkovat tolik emocí jako klasické kreslené filmy. Jobs se ale vize chytil. Výsledkem je šest kasaštyků od Pixaru, Toy Story z roku 1995 počínaje až po Finding Nemo (Hledá se Nemo) a The Incredibles (Úžasňákovi) v posledních letech. „Na Stevovi je úžasné to, že ví, že základem skvělého byznysu je skvělý produkt,“ říká Peter Schneider, bývalý prezident studia Disney. „Na začátku vždy musí být správný produkt. Nezáleží na tom, jestli je to iPod nebo animovaný film.“ Trik samozřejmě nespočívá v tom, že se člověk snaží o vývoj fantastického produktu. Tkví v tom, že je toho člověk schopen. Jaké je tedy Jobsovo tajemství? Bezpochyby nikoli jedno, ale na počátku stojí absolutní zaměření na cíl a takřka nábožná víra ve vlastní strategii. Jobs ve společnosti Apple celé roky uplatňoval svůj vlastnický postoj a příliš nedbal na stížnosti přicházející z Wall Street. Jedním z prvních kroků, které učinil, bylo okleštění sortimentu, spočívající ve vyřazení desítek produktů a upření pozornosti na pouhé čtyři. „Musím říct, že když jsme se o tom dozvěděli, spadla nám čelist,“ vzpomíná bývalý předseda představenstva Woolard. Apple mnohokrát odolal volání po zvětšení svého tržního podílu výrobou ne tak sofistikovaných produktů nebo expanzí na další trhy, na nichž by ale společnost nehrála vedoucí úlohu. „Na to, co neděláme, jsem stejně hrdý jako na to, co děláme,“ říká Jobs často.
To vše vychází ze základního přesvědčení, že fantastický produkt přinese fantastické zisky. V případě Pixaru to platí na sto procent. Analytici na studio často naléhali, aby rozpohybovalo svůj „stroj na filmy“ a vyrábělo jich víc. Teprve nyní si však Pixar může dovolit vytvořit jeden film ročně. A přinejmenším do uzavření transakce se společností Disney měl v plánu takhle postupovat navěky. Důvodem je, že manažerům Pixaru mimořádně záleží na tom, aby nepracovali s béčkovými týmy, aby se všem filmům opouštějícím bránu společnosti dostalo té nejlepší péče pixarovských animátorů, scénáristů a technologů.
Steve Jobs s hrdostí říká, že Pixar neváhal kdykoliv zastavit výrobu kteréhokoliv filmu a napravit problémy se scénářem nebo postavami. „Kvalita je důležitější než kvantita a z finančního pohledu je to prostě lepší rozhodnutí,“ sdělil Jobs BusinessWeeku loni. „Jedna trefa do černého je lepší než dvě devítky,“ prohlásil tehdy s dovětkem, že to navíc znamená jen jeden rozpočet na marketing a produkci místo dvou.
Upřednostňování kvality nad kvantitou platí nejenom pro výrobu, ale i pro personál. Od dob budování prvního počítače Apple, kdy obdivoval technické schopnosti Stephena G. Wozniaka, je Jobs přesvědčen, že malý tým mimořádných talentů dokáže více než velké skupiny méně talentovaných lidí. Dnes vkládá hodně energie do telefonních hovorů a snaží se získat lidi, kteří jsou podle jeho informací v dané oblasti nejlepší.

Hodný mecenáš.

Jedním z důvodů, proč někdejší mikromanažer Applu Steve Jobs hraje v Pixaru úplně jinou roli, je jeho vytížení obchodními povinnostmi. Do tvůrčích záležitostí se přitom zásadně nevměšuje. Je o něm známo, že v příjemném areálu společnosti v Emeryville, nacházejícím se na druhé straně zálivu v San Francisku přesně naproti centrále Applu v Cupertinu, se zdržuje maximálně jeden den z týdne. „Steve nám neříká, co máme dělat,“ říká jeden ze zaměstnanců Pixaru, „je to takový náš hodný mecenáš.“
Jobs je sice miliardář, ale to nikterak neovlivňuje jeho pracovní morálku. S obrovskou energií se věnuje úkolům, na které by mnozí jiní manažeři pohlíželi svrchu, ať už je to kontrola čistopisu konečné verze partnerské dohody nebo svolání pozdní schůzky se zpravodaji, na níž se probírá věc, kterou považuje za důležitou. Na druhé straně se zdá, že Jobs klidně přenechává některé záležitosti jiným, aby se mohl zaměřit na vlastní priority. Třeba na rozdíl od většiny ředitelů firem se jen málokdy účastní konferencí analytiků z Wall Street.
Jeho slavné prezentace mohou posloužit jako příklad toho, s jakou vervou se do všeho pouští. Ve značkových džínsech a obyčejném roláku seznamuje s nejnovějšími produkty Applu, jako by byl váš kamarád, který doma v obýváku zcela nenuceně vypráví o svých nápadech. Je pravdou, že dojem neformálnosti je výsledkem dlouhých hodin tvrdého zkoušení. Ředitel jednoho maloobchodu si vzpomíná, jak se na Jobsův příkaz dostavil na jednu ze zkoušek na akci Macworld a pak čekal několik hodin, než Jobs sešel z jeviště a dal mu najevo, že o něm ví. Je to možná drsné, ale hlavní prezentace je mocná zbraň proti konkurenci. Manažerka Googlu Marissa Mayerová, která hraje hlavní roli při uvádění inovací tohoto vyhledávacího gigantu, tvrdí, že na Jobsovy prezentace chodí marketingoví pracovníci zavedených i právě vzniklých firem. „Steve Jobs umí uvádět nové produkty tak jako nikdo,“ prohlašuje, „a všichni to musí vidět.“
Samozřejmě že podnikatelské úsilí a nadšení má své opodstatnění. Jobs je jedním z mála posledních šéfů odvětví, který je zároveň podnikatelem. „Měl jsem to velké štěstí, že jsem rostl a dospíval současně s tímto oborem,“ řekl Jobs BusinessWeeku v roce 2004, „dělal jsem vše - expedici, prodej, zajišťování dodavatelů, zametal jsem podlahy, nakupoval čipy, vlastníma rukama jsem montoval počítače. A dělal jsem to po celou dobu, kdy se tento obor rozvíjel.“ Totéž se o něm dá říci i jako o filmovém magnátovi. Po obrovském úspěchu Toy Story absolvoval Jobs a jeho finanční ředitel Lawrence B. Levy rychlokurz z ekonomiky filmové výroby. To Jobsovi pomohlo přesvědčit společnost Disney, aby souhlasila s novou distribuční smlouvou pro Pixar, mnohem lukrativnější než dříve. Bývalý manažer v Disney Peter Schneider, který s Jobsem smlouvu uzavíral, říká, že Jobs uplatňuje stejným dílem věcné znalosti o daném oboru, spoustu energie a čiročiré charisma. Jobs raději vyjednává mezi čtyřma očima a právníky nechá jen doladit detaily poté, co je obchod rukoudáním stvrzen. „Řekne: ´Fajn, dohodli jsme se´, a vy na to odpovíte: ´Moment, ještě se musím poradit s Michaelem Eisnerem,´ a on na to: ´Ne, už jsme se dohodli´.“
To ovšem neznamená, že se s Jobsem vyjednává snadno. Na rozdíl od ostatních výrobců Apple ani těm největším maloobchodním firmám nenaznačí, jaké produkty se mají objevit, dokud je Jobs sám neuvede. Maloobchodní prodejci tudíž nemohou předem rozjet reklamní kampaň nebo vyměnit zásoby. Jobs se daleko raději veze na vlně publicity, kterou sám vyvolá provokativním uváděním produktů na trh. Manažeři z Motoroly byli vzteky bez sebe, když je loni v říjnu Apple překvapil ohlášením iPodu nano, a sebral tak vítr z plachet telefonu iTune, který Apple a Motorola vyvinuly společně.
Detailní rozbor odhalí, že největší Jobsovou tajnou zbraní je schopnost spojit technickou vizi a vynikající cit pro to, co chce běžný spotřebitel. Produkt navíc uvádí na trh způsobem, jenž zákazníky donutí, aby se do této úžasně moderní technické hry co nejrychleji zapojili. Jeden z manažerů velmi významné společnosti, který nechce být jmenován, prohlásil: „Bůh nás většinou stvoří tak, že nám funguje buď levá mozková hemisféra, nebo pravá. U Steva patrně fungují obě stejně, a proto dokáže tak neuvěřitelné věci.“

Jobs udává směr.

Dohoda Disney-Pixar nastoluje otázku, jak dokáže Jobs uplatnit své jedinečné schopnosti v mediálním průmyslu. V řadě firem, počínaje gramofonovými společnostmi až po hudební studia, je mnoho manažerů, kterým se nechce experimentovat a zavádět technologické změny. Navíc jim dělá starost nedostatečná ochrana proti pirátství a děsí se ztráty kontroly, neboť si nedokážou představit, jak budou vydělávat ve zcela nových podmínkách. Jobs je o krok napřed. I když zpočátku hudební společnosti nadchly možnosti, které přinesl iPod, nyní mají pocit, že tahají za kratší konec. Apple prodává úspěšný přehrávač a do klína mu padají miliony, zatímco ze skladeb prodávaných na webu jsou zisky podstatně menší.
Smlouva se společností Disney může zvýšit Jobsovu důvěryhodnost v mediálním světě. Dříve sice měl velký podíl v Pixaru, jenže dnes je členem představenstva jedné z největších mediálních firem v zemi. To znamená, že má odpovědnost za veškerý majetek společnosti, počínaje Zoufalými manželkami a konče Mickey Mousem.
Igerův majetek a Jobsova vize by mohly vytvořit vynikající kombinaci. Oba již ukázali, jak dovedou experimentovat v nových oblastech a nalákat zákazníky, jejichž nadšení je tak přesvědčivé, že je musí všichni ostatní následovat. Jakmile Iger souhlasil s tím, že pořady ABC lze prodávat na iTunes, konkurenti učinili totéž. V den, kdy byla podepsána smlouva mezi společnostmi Disney a Pixar, iTunes začala nabízet krátké filmy ze začátků Mickeho a Goofyho. Jak dlouho bude trvat, než začnou ochranářští šéfové filmových studií dolovat ze svých starých katalogů kusy, které by jim měly zajistit další výnosy?
Ještě jedna věc dělá z iTunes něco víc než jen pouhou prodejnu hudby. Kromě hudby, televizních programů a krátkých filmů nabízí hudební videa a „podcasty“ z veřejnoprávního rozhlasu (National Public Radio) a od nezávislých vysílatelů, jako je Brian Ibbott, tvůrce pořadu Coverville. Jen v prosinci navštívilo stránku iTunes 20 milionů lidí, třikrát více než rok předtím.
Jak by mohla vypadat budoucnost podle Jobse? Začínající firmy by neměly čekat dramatické změny ze dne na den. Značka Apple je natolik silná a mocná, že člověk snadno zapomene, že Jobs nebyl vždy průkopníkem objevujícím nové oblasti. Než přišel iPod, existovala na trhu řada MP3 přehrávačů. Microsoft roky vynakládá značné úsilí na vývoj zařízení do osobních počítačů, které z nich učiní domácí zábavní centrum. Apple v tomto směru již učinil první kroky tím, že vyvinul software Apple Remote a FrontRow, díky němuž lze jeho počítače Mac ovládat na dálku třeba z pohovky.
Hodně se spekuluje o tom, že Jobs přenese Apple do obývacího pokoje. A není důvod, proč by to neudělal. Nejpravděpodobnější scénář vypadá tak, že Apple vyvine verzi svého počítače Mac mini, který se napojí na televizor a zábavní centrum. Tím pádem bude moci ukládat kromě hudby a videa staženého z iTunes také rodinné fotografie a domácí video. Kdybychom představu dovedli do krajnosti, v roce 2010 byste nemuseli mít v obýváku stojan na kompaktní disky, DVD přehrávač, TiVo ani audiosoustavu. Všechny tyto funkce by mohly být zabudovány do jedné krabice, například do televizoru nebo domácího zábavního centra značky Apple.

Iger Mírotvůrce.

Ještě je tady království bezdrátových telefonů. Již před lety zakoupila společnost Apple název domény iPhone.org a v prosinci nechala zapsat obchodní značku Mobile Me. Z toho se dá usuzovat, že uvede na trh mobilní telefon nebo zařízení typu osobního digitálního asistenta, na který bude možno pomocí Macu nebo PC stahovat hudbu.
Obchod uzavřený mezi společnostmi Disney a Pixar by mohl otevřít netušené strategické možnosti, pokud Disney s Igerem v čele dokáže plně využít Jobsových schopností. V Disney by se třeba mohli rozhodnout, že budou tvrdě prosazovat distribuci svého obsahu spíš přes internet a nebudou tolik spoléhat na kabelové televize nebo biografy. V poslední době to byl v Hollywoodu právě Iger, kdo v tomto smyslu hovořil nejčastěji, a dokonce naznačil, že nové filmy společnosti Disney by se mohly na internetu objevit ve stejný den, kdy přijdou do kin.
Od první chvíle, kdy Iger převzal společnost od Eisnera, dává najevo, že chce jít kupředu rychle a odvážně. Že chce byrokratickou firmu, kterou zdědil, podstatně změnit. Jedním z jeho prvních rozhodnutí bylo rozpustit odbor strategického plánování. Eisner často schovával před novými riskantními plány hlavu do písku, ale Igerovi se podařilo dát věci dohromady za pomoci bývalých členů představenstva Roye E. Disneyho a Stanleho P. Golda, kteří vyvolali vzpouru akcionářů, jež odradila velké investory. A zatímco Eisner s Jobsem válčil, Iger se velmi usilovně snažil jejich vzájemné vztahy napravit. Jedním z hlavních důvodů uzavření smlouvy mezi Disneym a Pixarem bylo to, „že jsme poznali Boba“, jak říká Jobs.
Jobs přichází do společnosti ve chvíli, kdy skřítkové ze svých plášťů setřásli již téměř všechen kouzelný prach. Jako člen představenstva může Jobs trvat na tom, že je třeba držet krok s experimenty v oblasti digitální distribuce, které Eisner zavrhl. Nicméně může narazit na Igerovy vize, jakým způsobem a jak rychle by měla společnost Disney v této věci postupovat. Vyřešit takové spory možná nebude pro představenstvo vůbec jednoduché. Nejde jen o to, že je Iger generálním ředitelem teprve krátce, ale pro některé ze třinácti členů představenstva byl až druhou volbou. (Byli takoví, kteří dávali přednost Meg Whitmanové, generální ředitelce společnosti eBay a bývalé manažerce společnosti Disney.)
Nejhorší noční můrou se pro Igera může stát to, že Jobs získá na svou stranu tolik členů představenstva společnosti Disney, že by mohl být zvolen jeho předsedou. Vloni, kdy bylo představenstvo rozděleno a jedna část podporovala Garyho L. Wilsona a druhá Roberta W. Matschullata, byl jeho prozatímním předsedou jmenován bývalý senátor George J. Mitchell. Ten jím zůstane až do konce roku 2006, kdy odejde do penze.
Jobs prohlašuje, že nestojí o nejvyšší post v představenstvu společnosti Disney. Zostřovalo by to i potenciální střet zájmů z hlediska Applu, jelikož Disney uzavírá stále více smluv na digitální distribuci svého obsahu. Podle slov těch, kteří dobře znají vedení společnosti Disney, by mohl nový temperamentní člen představenstva přece jen o místo předsedy hrát. Zdroj blízký studiu Disney říká: „Problém spočívá v tom, že Bob bude mít co do činění s téměř nadpozemsky schopným předsedou představenstva všeho všudy rok poté, kdy mu řídil život téměř nadpozemsky schopný generální ředitel. Neumím si představit, že by z toho měl obzvláštní radost.“ Příchod Steva Jobse do magického království by přesto mohl přinést mnohem více radosti a nadšení než výlet do Disneylandu.

Nová definice šéfa Před deseti lety byl Steve Jobs pokládán za veličinu, která patří do starého železa, protože to jediné, čím se vyznamenal, je podíl na založení Apple Computer v sedmdesátých letech. Úžasným úspěchem Applu a Pixaru nyní vymezil nové hranice řízení společnosti digitálního věku:

STRATEGIE
Steve Jobs je obsedantní perfekcionista, který chce mít pod kontrolou každou minutu výroby a ve všech detailech. To se jevilo jako beznadějný idealismus, když se Microsoft a jeho partneři snažili Apple utopit levnými počítači. Jenže hudba, filmy a fotografie se nyní odívají do digitálního hávu a spotřebitelé chtějí elegantní a jednoduchá zařízení. A všichni teď chtějí postupovat jako Steve Jobs, který trvá na tom, že bude mít pod kontrolou všechny aspekty produktu, od hardwaru, přes software až po služby poskytované s jejich pomocí.

VEDENÍ
Ve společnosti Apple není mikromanagement neslušné slovo. Jobs na své manažery skutečně spoléhá, ale ve svém vlastním oboru je nadále neuvěřitelně praktický. Dokáže požadovat nepatrné změny designu výrobků, nacvičovat své proslulé první prezentace výrobků až k dosažení naprosté dokonalosti, věnovat hromady času reportérům zpracovávajícím příběhy, s nimiž se rozhodne spojit. Odvrácenou stranou je to, že se v Applu nediskutuje o možném Jobsově následníkovi navzdory tomu, že Jobs má na společnost mnohem větší vliv než kterýkoliv jiný generální ředitel a v roce 2004 podstoupil operaci kvůli rakovině.

KULTURA
Elitářství má své výhody. Od doby, kdy s inženýrem Stephenem Wozniakem založil Apple, Jobs věří, že malé týmy vynikajících talentů předčí i lépe placené velké skupiny. Tentýž postup uplatnil v Pixaru, kde kreativní ředitel John Lasseter prorazil cestu takovým kasovním trhákům, jako Toy Story a Finding Nemo. Jobs zvenčí čerpal mnohem selektivněji než jeho rivalové. Raději měl všechny své kreativce pohromadě při společné práci, než aby ušetřil pár dolarů na dodávkách této práce ze zámoří.

INOVACE
Ostatní generální ředitelé se možná zaměřují na finanční otázky a prodej. Jobs většinu času věnuje vymýšlení přelomových produktů, jako iPod či iTunes. Je to technologický průkopník nezávislý na pobočnících, kteří by mu museli zprostředkovávat směr vývoje. Jede na špici technologického pelotonu a svou pozici nehodlá nikomu přepustit. Osobně se schází nejenom s dodavateli, ale i s dodavateli dodavatelů.

MARKETING
Technologickým společnostem se marketing dlouho nedařil a v této oblasti postupovaly poměrně nešikovně. Nanejvýše se zmohly na utilitární projevy, nebo naopak na familiární promluvy. Apple vždy aspiroval na víc. V reklamách neváhal s určitou dávkou rebelantství vykročit proti proudu, třeba sérií „Myslete jinak“, kde jsou zachyceni John Lennon, Rosa Parksová a Pablo Picasso. A jaké poselství se tady předává? Určitě ne to, že se náklady snížily o deset procent. „Pokud sníte o tom, že změníte svět, my vám v tom pomůžeme.“ I v tomto textu má přitom Steve Jobs prsty.

PARTNERSTVÍ
Steve Jobs si partnery vybírá velice opatrně. Image vylepšuje spojením s takovými umělci, jakými jsou třeba U2. Nicméně při jednání dokáže postupovat brutálně. Jeho osobní střet s bývalým generálním ředitelem společnosti Disney Michaelem Eisnerem zcela rozložil jednání o distribuci filmů Pixaru a přispěl k Eisnerovu odstoupení. Před Motorolou Jobs zatajil, že téhož dne, kdy Motorola a Apple předvedly svůj telefon Rokr iTunes, představí iPod nano. Informované zdroje uvádějí, že manažeři Motoroly běsnili, protože iPod nano předváděčce mobilu sebral vítr z plachet.

Revoluce má jméno podcast Internet a digitální technologie zcela mění svět médií. Díky tomu, že se Steve Jobs stal členem představenstva společnosti Disney, mohly by tyto dva giganty určovat směr.

ŽÁDNÁ OMEZENÍ TELEVIZNÍCH KANÁLŮ
Malí i velcí producenti se stále více orientují na web jako na alternativní televizní kanál, uvádějí nové seriály online a vytvářejí blogy a podcasty kolem hlavních televizních postav a zpráv. Stanice ABC společnosti Disney by se do toho mohla také zapojit, využít iTunes od Applu a prosazovat uvádění odvozených pořadů pouze na webu (například Charlieho andílky ze 70. let).

FILMY NA PŘÁNÍ
iTunes nyní nabízejí hodinové televizní zábavné pořady, filmy a nejspíš i připravovaný film „Cars“ (Autíčka) studia Pixar. Web tím otevírá společnosti Disney přímější cestu k filmovým divákům. Generální ředitel Iger, jeden z mála manažerů mediálních společností, který si velmi dobře rozumí s moderními technologiemi, se snaží o to, aby se jeho společnost co nejvíce přizpůsobovala měnícím se diváckým návykům.

INDIVIDUALIZOVANÉ PUBLIKUM
Pro publikum, které se v dnešní době rozpadá na jednotlivce, se objeví větší počet cílených programů online, na mobilních telefonech i pro nahrávání digitálními videorekordéry. Můžeme očekávat, že se objeví kanály, které budou vysílat pořady o potápění nebo filmy o natáčení v Pixaru a Disney.

MÉNĚ DOKONALE, ZATO VĚTŠÍ MNOŽSTVÍ
Jelikož výrobní a distribuční náklady prudce klesají a výroba obsahu (který má teď kratší životnost) už není tak drahá, budou se mnohem rychleji uvádět ne zrovna dokonale zpracované úryvky rozhovorů, filmy o natáčení pořadů a krátké animované filmy. Jeden hit už je jistý: stanice ESPN by se mohla spojit s basketbalovou superhvězdou Kobe Bryantem z Los Angeles Lakers, který by po každém zápase uváděl svůj videoblog.

SESTAV SI VLASTNÍ PROGRAM
Koncept hlavního vysílacího času nebo řazení jednotlivých pořadů již začíná zastarávat, neboť lidé sami chtějí rozhodovat o tom, kdy se na pořady podívají nebo si je poslechnou. Současně nastupuje doba, kdy si lidé budou sestavovat své zábavné programy sami. Spousta diváků si žádá „video lahůdky“, s nimiž si mohou hrát, nebo si přeje mít možnost ovlivňovat pořady svými nápady a návrhy, jež budou zveřejňovat prostřednictvím blogů. Copyrighted 2006 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

Překlad: Jitka Kociánová, Šárka Rucká