Na území hlavního města Prahy se nacházejí desítky kulturních památek, které jsou ohroženy chátráním. Jedná se o původní usedlosti, vily, měšťanské domy nebo průmyslové objekty. Z hlediska ochrany památek je to sice neradostná situace, realita je ovšem o dost složitější. Bohužel některá řešení z dílny pražského magistrátu zavánějí dobou dávno minulou.
Pražští památkáři lamentují, že je obtížné přinutit majitele některých kulturních památek investovat peníze do oprav, nelze však opominout, že v Praze je podle odhadu celkem 200 až 300 chátrajících a opuštěných budov, z nichž mnohé vlastní právě magistrát. I proto by se dalo očekávat, že svoji pozornost zaměří primárně na tyto objekty. Třeba proto, aby využil některou z budov pro vlastní potřebu.
V případě některých kulturních památek, svázaných striktními požadavky památkářů, se jed-ná o investice v řádech stovek milionů korun, kterým předchází časově náročný schvalovací proces. Svalovat veškerou vinu na soukromé majitele proto není vždy příliš spravedlivé.
Co je však zarážející, magistrát chce řešit problém ve vybraných případech vyvlastněním, což je situace, nemající v Praze obdoby. Jak přiznává radní pro kulturu Jan Wolf, teoreticky to možné je, ale za dvacet let byl tento princip v České republice uplatněn asi třikrát. „Jako středopravý politik jsem v principu proti vyvlastnění, nicméně pokud by šlo o významnou kulturní památku, tak by mohlo přicházet v úvahu,“ uvedl Wolf.
Jako adepta na vyvlastnění uvádí radní Wolf Nádraží Vyšehrad, jehož vlastník údajně dlouhodobě nekomunikuje a nechává budovu ležet ladem. Tady však situace - i v porovnání s ostatními podobnými objekty - není tak jednoznačná. Spíše vyvolává otazníky, proč se magistrát zaměřil právě na tento objekt, když v Praze některé památkově chráněné budovy chátrají podstatně delší dobu.
| Chátrající objekty v majetku města |
|---|
| Pražský magistrát se ukazuje jako špatný majitel. Vlastní například budovu v památkové zóně v Drtinově ulici na Smíchově, která dříve sloužila jako škola. Je opuštěná a chátrá už patnáct let. Kulturní památkou ve vlastnictví magistrátu je i divadlo Spirála v areálu pražského Výstaviště, které bylo po povodních v roce 2002 uzavřeno, a od té doby se s ním nic neděje. V obou případech je to zjevný důsledek laxního přístupu úřadů, a zdaleka nejsou jediné. Vyvlastněné nemovitosti se tak nejspíše zařadí mezi další desítky nemovitostí ve vlastnictví Magistrátu nebo státu, které léta čekají na záchranu |
Společnost RailCity Vyšehrad, která objekty vyšehradského nádraží vlastní, výhrady magistrátu nesdílí. Skutečností je, že schvalovací řízení této komplexní rekonstrukce v nový polyfunkční soubor sloužící k širší škále občanských aktivit, bylo jako v mnoha podobných případech komplikované. Územní rozhodnutí, které stojí na počátku projektové dokumentace, bylo vydáno v září 2013, přičemž žádost o vydání územního rozhodnutí byla podána již v roce 2009. Územní řízení tedy trvalo neuvěřitelně dlouhé čtyři roky.
Stavební povolení následně nabylo právní moci teprve začátkem dubna 2015. Lze tedy shrnout, že legislativní příprava projektu, spočívající v získání nezbytných povolení, trvala celkem šest let. Za této situace není úplně na místě mít vlastníkovi za zlé, že s vědomím připravované komplexní rekonstrukce prozatím alespoň nemovitost udržuje a zajišťuje proti povětrnostním vlivům, ačkoliv to může veřejnosti připadat jako nedostatečné.
Vlastník pořídil budovu nádraží Vyšehrad od státní organizace České dráhy v lednu 2008, v době kdy do památky několik desetiletí stát neinvestoval. Budova již tehdy byla ve špatném technickém stavu, v části vnitřních prostor byl odstraněn strop, do budovy zatékalo střešní konstrukcí, fasáda opadávala. Tento stav byl přímým důsledkem dlouhodobého nezájmu státu o tuto budovu. Nový vlastník neprodleně po koupi zahájil přípravu projektu rekonstrukce, nicméně v průběhu řízení narážel na nevůli a obstrukce ze strany orgánů státní správy a samosprávy. Výsledkem je již zmíněné velmi dlouhé stavební řízení.
„Do údržby budovy ročně investujeme nemalé prostředky a každý rok zde probíhá několik kontrol stavebního úřadu a městského odboru památkové péče“ potvrzuje mluvčí vlastníka objektu. Zároveň nesouhlasí s tvrzením, že by s magistrátem nekomunikoval, což dokládá dopisy památkářům a zápisy z kontrol. Nejsilnějším argumentem je přitom platné stavební povolení a projektová dokumentace k rekonstrukci, která začne v horizontu měsíců.
Z hlediska administrativních postupů a pravidel by se v podobných případech jistě daly vždy najít připomínky a požadavky, z nichž některé však mohou nést rysy úřední šikany. Je však hodně za hranou, pokud je vlastníkům vyhrožováno vyvlastněním majetku, zvláště pokud mají stále platné stavební povolení. Snad Praha nepůjde cestou Gottwaldových pohrobků a nenechá se strhnout podivnou posttotalitní atmosférou, která se v poslední době projevuje stále častěji.
Časovou náročnost přípravy projektů potvrzuje prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR Václav Matyáš. „V rámci stavebního řízení se takto musí k projektu vyjadřovat celkem 46 různých subjektů,“ říká. Proti nim se odpůrci mohou odvolat, případně následně podat žalobu. Česko je v tomto ohledu v Evropě naprosto unikátní, a právě z tohoto důvodu developerům ve velkých městech trvá uskutečnit projekt od schválení až po samotnou výstavbu šest až osm let. Zde je na místě zmínit jako příklad projekt obnovy Šlechtovy restaurace v pražské Stromovce, která je v majetku Magistrátu. O zahájení rekonstrukce této památky hovoří její vlastník již více než šest let.
Dále čtěte:
