Magnátova oběť

Proces s šéfy Jukosu se prezidentu Putinovi vyplatil

Moskevský soud prvního stupně odsoudil ve stoprocentně ženském složení, pod předsednictvím Iriny Kolesnikovové, tři muže. Michaila Chodorkovského, Platona Lebedova a Andreje Krajnova. Poslední z nich, jako jediný souzený na svobodě, vyvázl s podmíněným trestem, protože začal spolupracovat s vyšetřovateli. Souzen byl kvůli své činnosti na postu generálního ředitele společnosti Volna, patřící do skupiny Chodorkovského firem.

Šest paragrafů.

Michail Chodorkovskij a jeho blízký spolupracovník Platon Lebeděv, šéf finanční skupiny Menatep a jeden z vrcholných představitelů Jukosu, dostali podle očekávání trest na hranici maximální sazby, devět let nepodmíněně. Formálně vzato je takový trest opodstatněný, protože desetiletá trestní sazba se podle ruských zákonů týká všech obvinění, která soud přijal. Bylo jich původně vzneseno sedm. Jednoho z nich - přivlastnění si cizího majetku v souvislosti se získáním akciového podílu v hlavním ruském dodavateli surovin na výrobu umělých hnojiv, společnosti Apatit - byli Chodorkovskij s Lebeděvem zproštěni, protože uplynula promlčecí lhůta.
Soud je však uznal vinnými, v překladu z ruštiny, z přisvojení si cizího majetku, padělání dokumentů, záměrného maření soudního rozhodnutí, způsobení majetkové újmy vlastníkům prostřednictvím jejich uvedení v omyl při absenci příznaků loupeže a z vyhýbání se placení daní fyzických osob i organizací ve zvlášť velkém měřítku. Michail Chodorkovskij byl shledán vůdcem organizované skupiny, do níž údajně patřil Platon Lebeděv. Oba musí doplatit daně ve výši sedmnácti miliard rublů.

Pod Moskvou.

Trest si mají odbýt v takzvané kolonii obecného režimu. To je, nepočítáme-li specifickou kategorii přesídlení(vystěhování), nejlehčí forma ruského vězení. Vzhledem k tomu, že podle současných zákonů se trest odnětí svobody odbývá na teritorii subjektu Ruské federace, kde člověk žije nebo byl odsouzen, nehrozí Chodorkovskému a Lebeděvovi deportace na Sibiř. Pokud by byl potvrzen jejich devítiletý trest odnětí svobody, mohly by být podle informace ruských médií nanejvýš přestěhováni do mužských věznic v Zelenogradu nebo Kolomně. Obě se nacházejí v Moskevské oblasti a zelenogradská je považována za elitní. Stojí na hranicích metropole.

V zátiší.

Kauza však zdaleka neskončila. Ruský zpravodajský server gazeta tvrdí, že zpracování protokolu o všech jednáních soudu může trvat několik týdnů. Teprve potom se hodlají Chodorkovského a Lebeděvovi advokáti odvolat proti rozsudku. Odvolání bude posuzovat moskevský městský soud a očividně to nebude dříve než na podzim. Následující instancí je prezidium městského soudu a další jeho předseda. Dále pak Nejvyšší soud Ruské federace a prezidium Nejvyššího soudu. Advokáti odhadují, že odvolací procedury mohou trvat minimálně půldruhého roku a pokud všechny instance potvrdí původní rozsudek, stráví Michail Chodorkovskij a Platon Lebeděv toto období tam, kde dosud jsou: ve vazební věznici s poetickým názvem Námořnické zátiší.

Berezovskij se trefil.

Platon Lebeděv strávil ve vazbě téměř dva roky, Michail Chodorkovskij více než půldruhého roku. Lebeděv byl 2. června 2003 zatčen na nemocničním lůžku kvůli promlčené kauze Apatit. Michail Chodorkovskij po zadržení svého spolupracovníka oznámil, že neopustí Rusko a bude vyšetřovatelům k dispozici. Přesto neunikl zatčení. Ozbrojené komando ho předloni 25. října 2003 zadrželo na palubě jeho letadla na letišti v Novosibirsku. Zůstanou-li ve vězení i po vyčerpání všech opravných prostředků, budou mít v případě řádného chování příležitost podat při uplynutí poloviny trestu žádost o podmíněné předčasné propuštění. V případě devítiletého trestu by tak mohl Lebeděv vyjít z vězení v zimě a Chodorkovskij na jaře 2008.
Potvrdila by se tak slova Borise Berezovského, někdejšího ruského oligarchy, který se svého času zachránil před zatčením útěkem do zahraničí. A sice že Michail Chodorkovskij bude sedět, dokud bude Vladimír Putin prezidentem. A Putin přestane být prezidentem v květnu 2008. Samozřejmě pokud nedojde ke změně zákona a ruský prezident nedostane možnost kandidovat i v dalším volebním období. Což není nepravděpodobné.

Vlažná reakce.

V té době už ale bude případ Chodorkovskij pravděpodobně zapomenut. Jeho odsouzení už vyvolalo znatelně menší vášně než zatčení. A to v Rusku i v zahraničí. Slova George Bushe, že to vypadá, jako by byl Michail Chodorkovskij uznán vinným ještě před procesem, sice znějí razantně, ale zřejmě zůstane jen u slov. Ostatně byl to Bush, který společně s představiteli ostatních velmocí vybízel Putina, aby zatočil se zločinem, a to i v ekonomice.
Ruskou veřejnost se poměrně lehce podařilo přesvědčit, že charismatický multimiliardář se na čelná místa světových majetkových žebříčků nevypracoval mimořádnou pílí, ale mimořádnou schopností úspěšně se pohybovat ve zločinném prostředí, které v ruské politice i ekonomice pěstoval Boris Jelcin. Ten vystřelil Putina mezi světové politiky a není divu, že se o něm jeho nástupce křivým slovem neotře. Zato Chodorkovský sedí. Takový je svět.

Byznys je byznys.

Nejostřejší reakcí na rozsudek nad šéfy Jukosu bylo v ruských médiích vyjádření Garri Kasparova, který se stále energičtěji snaží uplatnit jako politik: „Kremelští úředníci demonstrovali, že jsou všeho schopni, jen aby zůstali u kormidla a že k žádnému zákonnému předání vlády v důsledku demokratických voleb a v rámci ústavy v Rusku nedojde.“ Velmistr nazývá nynější režim v Rusku „čekistko-oligarchickým“ a tvrdí, že pozdvihl nezákonnost a korupci do rangu státní politiky. „Vysoce postavení představitelé moci a byznysu schovali hlavy do písku v naději, že si jich nikdo nevšimne. Co se týče významné části ruské intelektuální elity, ta propadla hysterii a snaží se přesvědči sama sebe i ostatní, že putinovský režim je pro Rusko menší zlo,“ prohlašuje Garri Kasparov.
Má zhruba pravdu, ale zavírat ho za to nikdo nebude. Jeho reálný vliv je malý. Opravdoví hybatelé Ruskem, vlastnící nebo ovládající materiální hodnoty, se skutečně postavili na Putinovu stranu a k obětování svého kolegy přistoupili věcně. Ubyl konkurent. Až skončí hodování státní společnosti Rosněfť na ruinách Jukosu, možná něco zbude i na ostatní. A nejde jen o ruský byznys. Kdyby Gazpromu na poslední chvíli nezabránila v převzetí jádra Jukosu, těžební společnosti Juganskněftěgaz, hloupá soudní pře, kupoval by ji zřejmě za peníze, které mu bylo připraveno půjčit konsorcium ABN Amro, JP Morgan Deutsche Bank.
Ruský ministr financí Alexej Kudrin si dovolil prohlásit, že případ Jukos se negativně projevil na důvěře k ruské ekonomice a obnovení této důvěry bude nějakou dobu trvat. Ale to neznamená, že svět bude Rusko za Chodorkovského trestat. Tvrzení o fatálním poklesu prestiže Ruska a odvrácení zahraničních investorů patří do výbavy povrchních publicistů. Michail Chodorkovskij byl obětován, ale život jde dál. Světoví státníci budou nadále s Vladimírem Putinem kamarádit a Toyota neustoupí od svého záměru postavit továrnu u Putinová rodného Sankt Petěrburgu. Zprávy z Ruska potvrzují, že po zatčení šéfů Jukosu se mimoto významně zlepšila daňová disciplina. Proces s Michailem Chodorkovským Putina neoslabil, ale posílil. Zdá se, že až nebezpečně moc.