Kapitola L
Dravé instinkty * Mešuge, shut up! * Bílý koník v sudu
Dravé instinkty
Lidové noviny otiskly rozhovor s básníkem Ivanem Martinem Jirousem, jemuž jeho přátelé říkají Magor. Jirous se stal letošním laureátem prestižního literárního ocenění - Ceny Jaroslava Seiferta. Kromě literatury však básník hovořil také o politické situaci. Konkrétně o nemravnostech „v těch nejvyšších patrech politiky“.
Na otázku, zda je tato situace ještě stále důsledkem čtyřiceti let totality a zda je šance, že dojde ke zkultivování zdejšího prostoru, odpověděl takto: „Nemyslím si, že by to bylo pozůstatkem těch čtyřiceti let. Příčina je v tom, že současné prostředí uvolňuje v některých lidech ty nejdravější instinkty. Za všechny příklady stačí uvést to, že se dočítáme, jak ČEZ má miliardové zisky, jeho šéfové mají milionové platy a odměny, a přitom se zdražuje elektřina. To prostě nechápu. Abych použil slova svého někdejšího guru Egona Bondyho: Je to spiknutí těch kurev ke zničení nás všech.“
Co ví Jirous, který patří ke skupině levicových intelektuálů, o této firmě? Nic. K tak ostrým soudům nestačí vědět jen to, že ČEZ vyrábí stále dražší elektřinu z uhlí a že má i dvě jaderné elektrárny, ale hlavně Temelín. A k tomu všemu si v nějakých novinách přečíst něco o milionových odměnách manažerů (to ho muselo nesmírně pobouřit).
Mluvil by kdokoliv tak vulgárně o nějaké firmě, kdyby věděl, že jen v Česku dává práci 23 tisícům lidem, na daních z příjmu za posledních pět let zaplatil státu 18 miliard korun, na dividendách (opět státu) skoro jedenáct miliard, na darech v rámci donátorství 400 milionů a doma do hmotného majetku investoval 82 miliardy? Nelze se ani divit, že Jirousova slova ČEZ ponechal bez komentáře.
Škoda že laureát literární ceny nic netuší ani o krutosti kapitalismu. Vládci tohoto systému v budoucnosti (kromě bank) budou – ať se nám líbí, nebo ne - energetické koncerny. Kdyby ČEZ neměl současnou strategii, vysoké zisky a dobře placené manažery, brzy by tuto společnost převálcoval a koupil jiný energetický gigant z Německa, Francie, Španělska či z USA. Tyto firmy mají mnohem dravější instinkty než ČEZ a elektřinu by určitě neprodávaly českým firmám a domácnostem levněji, i kdyby si to básníci přáli. A dividendy z firmy ČEZ by putovaly do kapes německých, francouzských, španělských či amerických akcionářů. To by se Jirousovi líbilo!
Mešuge, shut up!
Několik týdnů je již republika zmítána, lépe řečeno ovlivňována, či spíše jen otravována výplody chorého mozku, jehož rukopis již začíná být čitelný. Zřejmě se již sledováním mizerných seriálů srazil na syrovátku. Zásobuje veřejnost převratnými, úplatnými a vražednými scénáři, v nichž kupí všechno, co se mu zdrclo, na jednu hromadu.
Celý svět měl být zastrašen zajetím modlících se v Praze, vydíráním, výhrůžkami, jejich následným postřílením a ke všemu měl být svatostánek ještě vyhozen do povětří.
Drasticky měl být vytrestán policejní velitel Kubice: nejprve zdiskreditován, pak odstíhán, nakonec dohnán k sebevraždě. Skutečně neobvyklé, v několika vrstvách konstruované postupy, schopné uspokojit náročné příznivce hororů a thrillerů!
U obou případů by však k dosažení proponovaného účelu nebylo nutno realizovat všechny tři fáze. Jejich řazení - stupňování - nasvědčuje deviaci, ukájející se představami týraných obětí. Teroristickou zástěrkou se snaží navenek dodat svým činům jakýsi vyšší smysl, zasvěcenost ideji.
A my, protože nechceme vejít do historie jako hlavní protagonisté hry na pitomce, si počkáme na první dokonaný skutek a nebudeme poplašeně šířit dokonalé deviantní žvásty. Informovanost veřejnosti tím neutrpí, ale získá. Většina z dosud publikovaných materiálů totiž patří - ve vší úctě - spíše specialistům v Bohnicích než veřejnosti.
Bílý koník v sudu
Policie nemůže najít majitele jedné mediálně známé nezákonné skládky vysoce nebezpečného odpadu. Je prý již nezvěstný několik let. Firma, která spoušť likviduje, musí postupně opatrně otevírat sud za sudem, otestovat, co vlastně obsahuje, a pak obsah odborně zlikvidovat. Už našli nejen jedovaté a výbušné látky, ale i radioaktivní materiál. Jeden z manažerů firmy je ale přesvědčen, že ten nejzajímavější sud je ještě čeká. Má prý nepříjemné tušení, že v jednom z těch sudů najdou i pohřešovaného majitele, i když zřejmě již ve velmi obtížně identifikovatelné podobě. Bílého koně, co už dořehtal.
