Jsem opravdu moc rád, že mohu klidně usínat, protože náš prezident z vůle lidu Miloš Zeman nedopustí žádný Majdan či nějaké barevné revoluce. „Nikdy nepřipustím, aby o osudu republiky rozhodovala ulice“ citoval minulý týden Edvarda Beneše náš současný státník nejmoudřejší, jemuž bychom zřejmě měli postavit nějaký pěkný pomník na Letenské pláni ještě za jeho života, jak u takových osobností bývá v Česku nakonec tradicí.
I když zřejmě vzhledem k mému osobnímu ignorantství jsem doposud žádné známky Majdanu v Praze ni okolí nezaznamenal. Zatím jen pár stovek občanů hlavního města pod okny dvakrát či třikrát za posledních pár týdnů sdělilo hradnímu pánu trochu nahlas, co si o něm myslí. Ale pan prezident je holt bdělý. Čert ví, jaké pikle se kujou někde u Sorose.
Miloš to na tom večírku s Míšou a Helenkou řekl přece jasně. Budoucnost patří nám. Nám 52 procentům voličů Miloše. Těch zbývajících 48 procent žádnou budoucnost nemá. Jsou to přece úplně zbyteční lidé, kteří mají nyní dalších pět let držet hubu a krok. Vypadnout z té České televize a vůbec zalézt někam do kanálu a nesmrdět v té naší budoucnosti.
Potřebujeme klid na práci při sestavení naší stabilní vlády, jejímž základním programovým východiskem je zastavení stíhání Andreje Babiše a jeho rodiny, co je objednané všemi těmi mafiány od Kalouska a Sobotky. Jinak nás zaplaví migranti hůř než stoletá voda v roce 2002.
Čtěte: Velezrada? STAN zvažuje žalobu na Zemana kvůli prověřování novičoku
Už jednou tady rozhodovala ulice, a jak to dopadlo. A to ani nebyla ulice, ale třída. Ta Národní. A pak přišel Havel, co byl stejně domluvenej s KGB, a Klaus a ty jeho mafie a kuponová privatizace, směnitelnost koruny, otevření hranic, vstup do NATO a Evropský unie a všechny možný další lumpárny, co teď musí Miloš s Andrejem ruku v ruce pořešit.
Ještě že jsme vykoupili ten prasečák v Letech. Ta parcela se bude hodit stejně jako kdysi ten pracovní tábor. Však ty pražský nemakačenka naučíme ráno vstát a pěkně nastoupit do háku. Ne že ne. To je ty Majdany rychle přestanou bavit.
Přečtěte si další komentáře Pavla Párala:
