Z e m ě d ě l s k é r e s t i t u c e
Otázka efektivity zemědělských družstev je chápána leckdy spíše ideologicky než ekonomicky. Nelze se tomu ale divit, neboť násilná kolektivizace a hospodářský a společenský marasmus zanechávají na družstvech nehezkou nálepku. Nicméně náprava křivd je věc jedna, i když velmi důležitá, ovšem ekonomická perspektiva podnikání zase záležitost trochu jiná.
Z dostupných čísel za rok 1997 (konkrétní údaje za rok 1998 ještě ministerstvo zemědělství nezveřejnilo) vyplývá, že 1011 zemědělských družstev obhospodařovalo 38,7 procenta zemědělské půdy v republice. Pro srovnání téměř 23 tisíc soukromě hospodařících rolníků celkem zaujímalo 23,1 procenta zemědělské půdy.
Z porovnání hospodářských výsledků různých typů podnikatelských subjektů ovšem vyplývá, že farmáři si v roce 1997 vedli mnohem lépe než družstevníci. Bere-li se za měřítko zisk na hektar zemědělské půdy, pak soukromníci skončili v plusu, zatímco družstva v červených číslech. Platilo to i v roce 1996. (Výše uvedené údaje vyplývají ze Zprávy o stavu zemědělství ČR za rok 1997, vydané ministerstvem zemědělství.)
Zatímco farmáři si ve sporu „kdo je lepší logicky mnou při zmíněných argumentech ruce, zastánci družstevního hospodaření poukazují především na to, že jejich činnost je zatížena obrovskými závazky z minulosti a potížemi spojenými s restitucemi či transformací. Nicméně i v citované Zprávě ministerstva zemědělství se mimo jiné uvádí: lepší hospodářské výsledky u subjektů fyzických osob ve srovnání s podniky právnických osob jsou ovlivněny zejména nižšími náklady na zemědělskou výrobu, vyšší efektivností vkladů, vhodnější kapitálovou a majetkovou strukturou a vyšší výkonností kapitálu, což vše souvisí s odlišnou výrobní strukturou a hlavně s větší orientací na rostlinnou výrobu.
Ředitel Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky Tomáš Doucha v této souvislosti míní, že perspektivu mohou mít nejen soukromé farmy, ale i družstva vlastníků, přičemž oba typy podnikání zase přinášejí i svá rizika. Pro farmáře hovoří i to, že tento způsob podnikání preferuje Evropská unie. Družstva zase mají výhodu v ekonomicky efektivnější velkovýrobě, přičemž i tento trend (zvětšování podniků) lze v Evropské unii zaznamenat.
