Bzučící hmyz nad poli a zahrádkami nemusí znamenat jen postrach alergiků. Poletující včely jsou zárukou pro majitele rostlin, kteří se bez opylování neobejdou. Třešně, meruňky, řepka, hořčice – to jsou plodiny, které mohou včelařům přinést slušný zisk. Stačí dovézt pár úlů.
Majitel včelí farmy Petr Cihlář
Autor: Jakub Stadler
Pomalu se tomu nechce věřit. Sotva tři týdny před tím, než Česko nečekaně přepadla velikonoční vedra, pospávalo ještě na nenápadném statku mezi Prahou a Mělníkem skoro patnáct milionů hospodářských zvířat. Nemožné? Ani náhodou. Nejde totiž o krávy, ovce nebo prasata. Do této oficiální škatulky jsou účetně zařazeny také včely. Je ale už po „zimním spánku“ a nyní jsou tyto pilné opylovačky v plném nasazení v terénu.
Proti jiným oblastem podnikání tak včelaře hospodářská krize vůbec netrápí. Zemědělci se spíš „perou“ o to, aby k rozkvétajícím sadům mohli dovézt co nejvíce včelstev. Výrazné oteplení totiž způsobilo, že předčasně kvetou třeba třešně nebo meruňky.
První výdělek: opylení
Právě na jaře se včelaři dočkávají prvního výdělku, který svému hospodáři včely v roce přinášejí. Za umístění úlů do sadů nebo k polím totiž majitelé včelařům platí. Právě v těchto dnech tak majitel včelí farmy na Mělnicku Petr Cihlář rozváží své pojízdné úly po třešňových a višňových sadech v širokém okolí. „Tyto stromy se bez včel neopylí, takže bez dodávky dělnic by sadaři neměli žádnou úrodu,“ vysvětluje.
Za umístění úlu dostává podnikatel dotace od státu i Evropské unie. Během sezóny jde o 50 korun za jedno včelstvo, které může být přemístěno až třikrát. Další peníze je možné dostat v případě, že včelař zahajuje podnikání nebo přispívá k rozvoji venkova.
První jarní útok včel na květy ale farmářům nic víc nepřinese. Med totiž musí zůstat včelám, aby se vzpamatovaly po zimním půstu. I když jarní rojení hladových včel může někoho vylekat, není se čeho bát. Jejich jedové zásoby jsou po zimním půstu zatím prázdné, takže ani alergikům případné žihadlo příliš neuškodí.
Druhý výdělek: med Zásoby medu, které lze včelám odebrat, se začnou tvořit přibližně od června. Pro profesionálního včelaře tak v podstatě neexistuje letní dovolená. „Máme teď 430 úlů po 30 až 40 tisících včel a musíme hlídat doby snůšky,“ říká Cihlář. Snůška je období, během kterého včely vyrábějí med a opylují kvetoucí rostliny. Může tak být akátová, řepková, hořčičná či třešňová. Sezóna je ale krátká. „To hlavní období trvá tak dva měsíce,“ vysvětluje. A tyto dva měsíce musí včelaře uživit na celý další rok. Například řepka začíná podle rolnického kalendáře kvést 3. května. Letos to ale může být i o 14 dní dříve.„Když je dobrý rok, tak jedno včelstvo vyprodukuje i 50 kilo medu. Ale poslední dva roky to bylo jenom kolem třiceti kil. Uvidíme letos,“ říká včelař. Důvodů může být mnoho. Například předloni bylo dlouho sucho a vykvetlo málo akátů. Druhy medu jsou přitom dané podle toho, co právě nejvíc kvete – chuťově se med rozděluje především na lesní, květový, lipový a akátový. Základ květových medů podle období tvoří buď řepka nebo hořčice. Chuťově to ale nelze poznat. Specialitou včelařství je med míchaný se skořicí. „Je to velmi zdravá věc, sám nic jiného nesnídám,“ říká Cihlář. V současnosti se učí vyrábět i medovinu, vzorky ovšem nabízí jen ve vlastní prodejně na farmě. „Do dvou tisíc litrů vytočené medoviny navíc nemusím platit státu spotřební daň, tak při tom možná i zůstanu,“ dodává. Úspěšný podnikatel si mezi ostatními kolegy připadá trochu jako puberťák. Průměrný věk českého včelaře je totiž vyšší než 62 let. Třicátník Petr tak do party včelařů rád přináší nové nápady. Novým trendem je třeba medová pasta. „Med se dá do termoboxu, úplně ho ztekutíme a přelijeme do konve. S tou se musí neustále točit – ve chvíli, kdy se začnou tvořit krystaly, potom nevznikají jen ty velké, ale větší množství malých krystalků. Výsledkem je na pohled světlá medová pasta, která už dále necukernatí,“ popisuje výrobu Cihlář. O takto upravený med v poslední době stoupá zájem. Český včelař se ovšem musí vyrovnávat s některými specifikami domácího trhu. Například v západní Evropě nebo USA nelze med v obchodu koupit ve větším než čtvrtkilovém balení. V Česku to je naopak téměř základní nejmenší sklenice. „Lidé si raději med odvážejí v půl, jedno, dvou, a dokonce i pětikilových sklenicích,“ říká manželka a spolumajitelka farmy Jana Cihlářová. Třetí výdělek: Farmacie
Ekonomika je jasná. „Ještě před třemi lety jsme byli rádi, že jsme prodali v sudech med za 38 korun, dnes je cena trochu vyšší. Pro spotřebitele je cena produktu asi 80 korun za kilo ve skle, ale to není hlavní část výdělku,“ počítá Cihlář. Farma prodá med jako konečný produkt do maloobchodu tak z jedné třetiny.
Med ve velkém totiž kupují (zejména německé) farmaceutické firmy, které jej používají k výrobě léčiv. U Mostu se nyní navíc buduje továrna, která má využít spojení technologie libereckých nanovláken s léčivými účinky propolisu. O obvazy z tohoto materiálu má například enormní zájem německá armáda. Pro včelaře se tak rýsuje do budoucna finančně velmi zajímavý obchod.
„Farma s 450 včelstvy už majitele uživí,“ říká předseda Českého včelařského svazu Luděk Sojka. Při slabých snůškách nebo větším onemocnění úlů je lépe mít něco v záloze. Farma Cihlářových si proto drží i několik hektarů polí, kde pěstuje především brambory a obilí.
Podnikání i koníček
Včelí farmu manželů Cihlářových nelze přehlédnout. Bíle omítnuté budovy, čistý a upravený dvůr. K tomu praktická, udržovaná zahrada s příjemným posezením v dřevěném altánu. To vše navozuje pocit pohody. Ještě před necelými dvaceti lety ale tenhle historický selský dvůr (z roku 1874) sloužil pro celé okolí jako skládka pro všechno. Nad tím už dnes ale manželé Cihlářovi jen mávnou rukou. Stavební úpravy byly provedeny nenásilně a statek se může bez obav představit jako pravé prvorepublikové selské sídlo. Už proto, že šéf farmy je také nadaným truhlářem. Vyrábí si tak nejen sám úly nebo další včelařské nádobíčko, ale třeba i dveře. I filmové štáby by tu našly inspirativní prostředí. Jen se nebát včelích žihadel.
„Sám z nich mám respekt a používám ochranné pomůcky,“ nestydí se za opatrnost majitel farmy Petr Cihlář. Také svého předškolního syna vede k podobnému chování, i když doufá, že včelařskou štafetu jednou převezme. Každý, kdo ale pracuje se včelami, má jasno – není to pes a nedá se okřiknout. „Sám jsem nedávno zažil trapnou scénu, kdy tu byli turisté z Anglie a já jim říkal, že se nemají čeho bát. Došli jsme k úlům a já schytal tolik žihadel, že jsem druhý den ani nemohl mluvit. Vypadal jsem jako Mongol,“ přiznává problémy s nevyzpytatelností medonosného hmyzu Petr Cihlář.
S manželkou Janou, jejíž rodina statek získala v restituci, šli přitom před necelými deseti lety do neznámého podnikání. „Mít jeden úl kvůli medu je něco jiného než se živit včelařením na plný úvazek,“ přiznává.
