Kapitola LXXVI
Na vlastní kůži * Hnědé stíny nad Prahou * Laudatio
Na vlastní kůži
Podle výzkumu Haifské univerzity se v průběhu vojenské služby mění psychický profil mladých Izraelců a Izraelek velice zajímavým způsobem. Většina mužů má při nástupu do armády pravicové názory (to se v Izraeli projevuje především ve vztahu k Palestincům a Arabům, respektive muslimům vůbec: pravice je spíše militantní, levice preferuje jednání). Po prvním půlroce v armádě jsou jejich názory ještě pravicovější. Když ale po třech letech končí službu, mají naopak blíže holubicím na levici než jestřábům na pravici. Jsou vstřícnější vůči kompromisům, kladou důraz na lidská práva a vykazují větší schopnost vcítit se do situace minorit, zejména izraelských Arabů.
U žen je vývoj relativně opačný, neboť jejich názory se v průběhu dvouleté armádní služby posouvají doprava. I tak jsou však ke konci vojenské služby například většími zastánci regulace nekonvenčních zbraní než muži. (Zřejmě jim stačí vidět to, co dokážou zbraně konvenční - což lze v Izraeli vidět stále příliš často.)
Po absolvování vojenské služby jsou postoje mužů a žen v otázce dodržování lidských práv téměř identické. Jinými slovy, poměrně drastický zážitek z vojenské reality je zformuje podobně, i když předtím nahlíželi na svět různě. Vědí, že spolehnutí se pouze na sílu nikam nevede, ale na druhé straně i k vyjednávání zaujímají realističtější postoje. Silná armáda tedy není cesta vedoucí k řešení, ale hráz, zabraňující nejhoršímu. Z toho, že ženy prošly menší změnou, lze dovodit, že byly vyzrálejší - pro psychology banální, leč možná zajímavě potvrzený poznatek.
Co z toho vyvodit pro nás? Máte-li, bojechtiví čeští vrabci, neovladatelné nutkání prokázat svou udatnost, nenastavujte cizí kůži, ale nejprve tu vlastní. Je to velmi léčivé, přežijete-li.
Hnědé stíny nad Prahou
Podobně je tomu i s antikomunismem. V pozadí těch nejdogmatičtějších a nejhalasnějších proklamací lze vytušit mindrák či absenci vlastní zkušenosti. Proto tito surfaři na vzedmuté vlně antikomunismu vydávají halasný ryk. (Techniku, jak využít čehokoli, se možná někteří naučili - podle stáří - buď v SSM, nebo v nějaké partaji, či dokonce ještě za okupace v Kuratoriu.) Pseudoodborníci bez zkušenosti, paměti a studu pletou nacismus s fašismem a komunismem a chtějí být ještě i samosoudci té doby. A je jim zřejmě jedno, když se v tomto všeobecném pomíchání hodnot a zločinů ulice plní individui, kterým (díky špatné peristaltice?) hnědne mozek.
Je to hlavně problém Prahy. V Brně se poplést nenechali a extremistům na prvního máje demonstraci zakázali. V souboji magistrátů tak Brno porazilo Prahu na hlavu. Ukázalo ultranárodovcům naprosto jasně, že jim tam pšenka nepokvete. Dobrou tradici by to mohlo založit! A Praha tak má ostudu jak Brno. Zde je to přirovnání obzvlášť výstižné. Co se pak ministra vnitra týče, prokáže-li se pravdivou byť i jen část z podezřele nahnědlých postupů pořádkové policie na prvního máje v Praze, musí odstoupit. Měl právo pochlubit se úspěchem resortu v případě Radovan Krejčíř, má i nedílnou odpovědnost za jeho neúspěchy. A navíc, je-li pořádková policie ultrapravicově vychýlena, nemůže být žádný pořádkář policejním prezidentem! A pravicoví politici by si konečně měli ujasnit, chtějí-li hrát demokratickou ligu. V té se může stát, že s levicí prohrají. Bude-li to však porážka čestná, nebudou mít mnozí voliči vůbec žádný problém volit příště zase pravici! Budou-li si ale k vítězství nad levicí namlouvat extremisty (jako Nicolas Sarkozy, který najednou úlisně nevidí nic špatného na Le Penových voličích), vyřazují se sami z demokratického společenství. Přejeme jim i sobě, aby měli kuráž se profilovat ostře a jasně proti neonacismu, a tak se udrželi s levicí v té nejvyšší lize. Tam si to spolu mohou rozdávat, až nám všem z toho bude zase šoufl.
Laudatio
Jiří Lang, ředitel Bezpečnostní informační služby, má být povýšen na generála. K tomu lze pouze parafrázovat slavnou báseň Egona Bondyho: Ach to státu hanobení / nad to není, nad to není / Jirka Lang se na nás kření / že má frčku k povýšení.