Snaha o regulaci obchodníků s realitami je zatím jen prázdnou proklamací
Je to taková obehraná písnička. Požadujeme regulaci trhu, chceme dohled nad činností makléřů, zaznívá už po léta přímo z realitních kanceláří. Tu a tam se objeví sliby, že tato opatření jsou již na dohled. Když například v květnu loňského roku vznikla Česká komora realitních kanceláří, kladla podobné kroky mezi své prvotní úkoly. „Nově vzniklá komora realitních kanceláří je nezbytným prostředkem pro regulaci, profesionalizaci a zprůhlednění práce realitních kanceláří na trhu v České republice,“ stálo v úvodním prohlášení. Jenže poté, co vyšla v médiích řada článků, nadšení jaksi vyprchalo. Teď se zase hovoří o kultivaci prostředí v souvislosti s tím, jak do Česka přicházejí nadnárodní franšízové řetězce, které fúzují s domácími realitními kancelářemi. Máme etický kodex, máme know-how, naši makléři procházejí školeními a dostávají certifikáty, tvrdí. A tuzemská konkurence deklaruje to samé. Jenže jak ukazují zkušenosti lidí, kteří si v poslední době chtěli koupit byt, ani známá jména firem nejsou zárukou stoprocentní kvality služeb.
Z údajů ministerstva průmyslu a obchodu z roku 2007 vyplývá, že oprávněním na zprostředkovatelskou činnost realitních agentur disponuje v Česku více než patnáct tisíc subjektů a dalších bezmála čtyřicet tisíc má oprávnění k činnosti v oblasti nemovitostí. Jsou mezi nimi franšízové řetězce, velké české společnosti, a hlavně tisíce těch malých. Vždyť založit si živnost je tak jednoduché. Stačí zaplatit za živnostenský list, mít mobilní telefon, auto a fotoaparát, aby nabízené nemovitosti mohl dotyčný podnikatel vyfotit. Představitelé velkých realitních kanceláří jsou přesvědčeni o tom, že počet takovýchto obchodníků se i kvůli krizi razantně sníží. Jenže další názor hovoří o pravém opaku. A paradoxně k tomu prý napomáhá rozšiřování franšízových sítí. Ti, co pod hlavičkou silné značky neuspějí, sektor realit většinou neopouštějí a pokračují „na své triko“. Recyklace obchodníků s realitami funguje už léta. V roce 2004 zkrachovala kvůli ekonomickým problémům realitní kancelář Centa. Její bývalý majitel působil ve stejnou dobu v dalších firmách, které se zabývají realitní činností. A podniká doposud.
Realitní makléři, i když téměř bez výjimky určitou regulaci trhu požadují, jsou skeptičtí ohledně toho, zda se to povede. „Faktura za zprostředkování koupě či prodeje nemovitostí je jednou z mála forem legalizace úplatků. Zákonodárci si neuříznou pod sebou tuto důležitou větev,“ říká Martin Lojda, ředitel karlovarské realitní kanceláře Loyd – reality. Navíc sama koncese nezaručí, že klient dostane takové služby, jaké očekává. Legislativa není všelékem na bolavá místa. Vždy totiž záleží na morálce a na tom, jak k ní přistupují představitelé realitních kanceláří. Někteří z nich ale inspiraci pro své podnikání hledali zřejmě na Divokém západě.
Zdá se, že bylo naivní očekávat, že se realitní služby podstatně zlepší kvůli krizi. Ta sice trh zasáhla, prodává se méně, uzavírání obchodů trvá déle, ale někteří makléři si změny podmínek jaksi nevšimli. Ti američtí se musejí snažit mnohem více. Časopis Time zveřejnil příběhy kalifornských makléřů, kteří kvůli poklesu trhu – nižším cenám a menšímu počtu transakcí – již přišli o své byty a domy. Time tvrdí, že američtí obchodníci s realitami nemají žádný pevný příjem a jsou odměňováni jen určitým procentem z ceny dokončené transakce. To znamená, že pokud není byznys, není ani plat. Podobně jako miliony jiných Američanů se makléři ocitli v situaci, kdy nejsou schopni splácet hypotéky. Dle statistických údajů již americký trh opustila pětina realitních brokerů. Čeští podnikavci žijí stále v přesvědčení, že místo na trhu je tady pro všechny na věky.
