Vlády ČSSD využívaly agenturu k financování své politiky
Hospodaření České konsolidační agentury (ČKA) s nekvalitními aktivy vyvolává pravidelné diskuse. Není divu, když se zde pohledávky prodávají za zlomek své nominální hodnoty. Ministr financí Bohuslav Sobotka byl tak naplněn pochybnostmi, že dokonce prosadil výměnu vedení agentury. Jenže dost málo se ví o tom, že podstatná část transakcí ČKA, z nichž vznikají ztráty, je prováděna z rozhodnutí vlády na základě ukládacího dopisu ministra financí. Tento postup je ze zákona nutný u transakcí, které by agentura neprovedla z vlastního rozhodnutí, protože jsou v rozporu s pravidly obezřetného podnikání. Dozorčí rada agentury nechala vytvořit soupis transakcí podle paragrafu 5 odstavce 6 zákona o ČKA a došla k pozoruhodnému závěru. Od podzimu 2000 kabinet rozhodl o uskutečnění nevýhodných obchodů v rozsahu 119,7 miliardy korun. Ztrátu, která tak vznikla, sice nelze přesně vyčíslit, rozhodně však půjde o mnohamiliardové částky.
Nešlo přitom jen o obchody v souvislosti s revitalizací velkých průmyslových podniků, ale také o transakce, kdy vláda prosazovala své představy v energetické politice, nebo kdy si státní orgány přivlastňovaly nemovitosti ve stamilionových hodnotách. Z přehledu je zjevné, že ČKA sloužila současné a minulé vládě k mimorozpočtovému financování a zakrývání růstu státního dluhu.
Domeček zadarmo.
Asi nejkřiklavějším případem jsou převody nemovitostí, které se dostaly do ČKA z různých bank. Státní orgány je získaly pro své užívání fakticky bezplatně. První taková transakce proběhla na počátku roku 2002. Šlo o nemovitosti po zkrachovalé IPB, jejichž bezúplatným převodem na různé státní orgány vznikla v ČKA ztráta ve výši přesahující 580 milionů korun. Tato ztráta přitom nezahrnovala náklady na správu nemovitostí, které ČKA vynaložila od jejich získání do okamžiku převodu. Největším soustem byly v této porci domy ve Voctářově ulici v Praze 8-Libni. Nemovitosti v pořizovací hodnotě 338 milionů korun získalo zdarma ministerstvo financí. Dům v Liberci si přivlastnilo ministerstvo životního prostředí, a ušetřilo tak 113 milionů, Úřad vlády potřeboval zase dům v Jindřišské ulici v Praze v hodnotě 88 milionů, ministerstvu vnitra se hodil objekt v Malšovicích u Hradce Králové za 10,5 milionu a Puncovní úřad dostal jabloneckou nemovitost na Dolním náměstí pořízenou za 31 milionů.
Další úřady rozhodně nezaostávaly. Například ministerstvu spravedlnosti se líbil dům v Hybernské číslo popisné 18, jehož odhadní cena dosáhla 296,5 milionu korun, a tak ho také dostalo, jak jinak než zdarma. Realitní rekord ovšem dokázalo realizovat ministerstvo vnitra, které loni na jaře získalo budovu Centrotexu na Praze 4, z čehož vznikla agentuře ztráta zhruba osmi set milionů korun.
Zatím posledním bezúplatným převodem nemovitosti byl dům v Brně-Medlánkách, který má ministerstvo financí pro potřeby Celní správy. ČKA stála pomoc celníkům, jejichž počet se vstupem do EU podstatně zmenší, dalších 167 milionů korun. Je nepochybné, že v případě, kdy by státní orgány musely platit za svou rozpínavost ze svých rozpočtů, asi by těch celkem zhruba 1,8 miliardy korun těžko dávaly dohromady a nejspíše by se bez nových prostor dokázaly obejít.
K nemovitostem z ČKA si ale nepomohly jen centrální úřady. Například Zlínský kraj získal za jednu korunu pohledávku vůči Obchodnímu centru Zlín ve výši 461 milionů korun. Díky tomu se dostal k budově, v níž je dnes jeho sídlo, ale i k dalším nemovitostem, které byly s toto pohledávkou spojeny.
Miliardová jízdenka.
Česká konsolidační agentura rovněž již nějaký čas udržuje při životě České dráhy (ČD). Na podzim roku 2002 odkoupila od železničních opravárenských subjektů pohledávky ve výši 480 milionů korun. Dráhy nebyly schopny tyto dluhy splácet, a to vážně ohrožovalo existenci opravárenských podniků. Případná žaloba vůči ČD v té době hrozila prohlášením konkursu, a tím i zesplatněním všech závazků drah, včetně těch, které byly garantovány vládou. Jejich rozsah dosahoval čtyřiceti miliard korun. V té době ČD dlužily agentuře čtyři a tři čtvrtě miliardy korun a značná část z této částky byla splatná, a muselo tedy dojít k posunutí splatností.
Vedle toho převzala ČKA od drah pohledávky za společnostmi v konkursu v rozsahu 280 milionů korun, a to za jejich nominální hodnotu. Přestože mělo jít o zajištěné pohledávky, výtěžnost bude nepochybně jen zlomkem této částky a jde opět o státní dotaci českým drahám na vrub státního dluhu.
O rok později však měla železnice opět potíže a kabinet si opět šel pro peníze do agentury. Zde ale narazil na odpor dozorčí rady, která odmítla poskytnout Správě železniční dopravní cesty (SŽDC) více než sedm miliard korun. Hledalo se jiné řešení a našlo se. ČKA odkoupila nakonec od SŽDC pohledávky za půl miliardy a zaranžovala emisi dluhopisů v objemu sedmi miliard korun. Tyto dluhopisy se podařilo na trhu upsat a spláceny mají být z výnosů prodeje nemovitého majetku SŽDC. Agentura dráhy dotovala jednou miliardou korun, a to podle všeho není konečná částka, protože obě státní organizace hospodařící na drahách budou mít patrně problémy se splácením svých závazků a nakonec je bude muset uhradit státní rozpočet. Transakce ČKA opět slouží k zakrytí skutečného stavu financování železnice.
Pofoukám ti na bolístku.
Podobná situace je ve vztahu ke zdravotním pojišťovnám. Těm pomáhala i předchůdkyně agentury - Konsolidační banka. Na konci loňského roku opět zafungovala ČKA jako poslední instance, když vláda rozhodla, že musí převzít od zdravotních pojišťoven pohledávky po lhůtě splatnosti v rozsahu tří miliard korun. Šlo o pohledávky dlouhodobě nesplácené, a navíc nezajištěné. Postupovaly se pohledávky nad tři sta tisíc korun. Je však jisté, že ztráta z této transakce se bude rovnat zmíněným třem miliardám. Dozorčí rada tento převod odmítala provést a souhlasila s ní až poté, kdy se ministr financí Bohuslav Sobotka zavázal, že vláda přijme usnesení, v němž se zaváže uhradit ztrátu z transakce nad rámec úhrady ztráty ČKA schválené v zákoně o státním rozpočtu. Poslední informace však potvrzují, že vláda nebude schopna zaplatit ani rozpočtovanou částku. Důvodem transakce byla krize ve financování nemocnic. Je otázkou, nakolik mohou neplatiči pojistného ovlivnit platební schopnost pojišťoven, které jsou stejně jako další podobné obchodní subjekty povinny tvořit rezervy a oprávky na nekvalitní pohledávky a měly by být schopny zcela běžně se vypořádat s podobnými výpadky na úkor vlastních fondů. Vláda tak vlastně na úkor státního dluhu skrytě dotovala systém zdravotního pojištění, bez vědomí Poslanecké sněmovny.
Drahý semtex.
Z ČKA však největší část státních peněz směřovala k soukromým subjektům. Příkladem je odkup společnosti Explosia od skupiny Aliachem. Aliachem získala od konkursního správce Chemapol Group společnost kontrolovaná z poloviny Unipetrolem a z poloviny Agrofertem za zhruba osm set milionů korun. Vláda pak v roce 2002 rozhodla, že chce z Aliachemu vykoupit odštěpný závod Explosia, protože šlo o zbrojovku produkující kromě jiného například semtex. Transakce byla dohodnuta tak, že Aliachem založí samostatnou akciovku Explosia a vloží do ní své závazky vůči ČKA v nominální hodnotě 700 milionů korun. Státní podniky Strojírny Košíře pak od Aliachemu odkoupí Explosii za jeden milion a za korunu koupí pohledávky ČKA, které následně kapitalizují. K odkoupení pohledávek skutečně došlo a ČKA vyčíslila ztrátu z této operace na 197 milionů korun, což bylo tržní ocenění zmíněných úvěrů. Jenže Strojírnám Košíře se z nějakých důvodů nepodařilo získat celý podíl v Explosii, a tak na počátku letošního roku, aniž by se vláda zabývala vyvozením odpovědnosti za již promrhané státní peníze, nařídila ČKA odkoupit od Aliachemu 38,5 procenta akcií Explosie za dalších 181 milionů korun. Cenu určil znalec najatý Aliachemem a ČKA neměla možnost odhad ověřit. Agentura v této souvislosti navíc upozornila ministra financí, že v příslušném usnesení vlády ani související dokumentaci, kde se nařizuje provést tuto transakci, která přišla daňové poplatníky dohromady na necelých čtyři sta milionů korun, není řešen problém případného posouzení transakce jako státní pomoci.
Duhová přihrávka.
Další zajímavou transakcí je nákup a prodej akcií Západočeské energetiky z majetku města Plzně. K transakci došlo v rámci vytváření velkého ČEZ, kdy stát vyměňoval své podíly v distribučních firmách za podíl na ČEPS. Akcie v držení města Plzně byly rozhodující pro ovládnutí celé Západočeské energetiky a usiloval o ně i německý E.ON. ČKA dostala příkaz tehdejšího ministra financí Jiřího Rusnoka nakoupit téměř 32 tisíc akcií za cenu do 720 milionů korun. Na nákup vynaložila 705 milionů. Poté prodala své akcie spolu s FNM elektrárenské společnosti ČEZ. Cena byla podle dostupných informací značně nižší, ale nebyla nikdy oficiálně zveřejněna, a tak výše skutečné ztráty z této transakce není známa.
Naši nejdražší.
Zdaleka největší transakce, které si vyžádaly ukládací dopis podle zákona o ČKA, se nepochybně týkají převodu aktiv po zkrachovalé IPB. Jde především o 49 miliard zaplacených ČSOB za nehlasovací akcie offshorových struktur, tedy takzvaných kajmanských fondů. V tomto případě ČKA zpochybňovala nárok ČSOB na část úroků z držení těchto aktiv, protože podle jejího názoru ČSOB převod zdržovala bez relevantních důvodů. Vláda se však rozhodla nejít do sporu a platbu o tento úrok ve výši blížící se jedné miliardě korun po ČSOB nepožadovat. Další velký objem zhruba osmi miliard korun v nominálním vyjádření představoval převod komanditních společností spojených s kajmanskými fondy. I zde bylo třeba ukládacího dopisu ministra financí.
Významné bylo také rozhodnutí Zemanovy vlády z března 2002, jímž byla na stát převedena aktiva, která trpěla právními vadami. Pohledávky byly promlčeny nebo zatíženy nevyřešenými soudními spory či šlo o pohledávky, proti nimž byly uplatněny zápočty. Dále byly na základě tohoto usnesení převedeny i položky, kde již ČKA dala souhlas s jejich prodejem a převod ho mohl komplikovat. Celkem šlo o majetek v hodnotě třinácti miliard korun.
Specifickým způsobem stát řešil i situaci skupiny Trustfin, která byla součástí kajmanských fondů. Vláda rozhodla nejprve o vyvedení Trustfinu z kajmanů a potom o vynětí zbrojovky ZVI z Trustfinu. Pro složité vztahy mezi ČKA a ČSOB se převod neustále protahoval a není dokončen dodnes. Naposledy byly na pokyn vlády prodlouženy úvěry podnikům Trustfinu až do konce letošního června. Objem transakce, kterou by ČKA řešila jinak, pokud by postupovala s péčí řádného hospodáře a nikoli podle usnesení vlády, činí přibližně 1,6 miliardy korun.
Odpusť a bude ti odpuštěno.
Vláda ulevila také části dlužníků v případě úvěrů TOZ. Jde o úvěry, které byly převáděny na Konsolidační banku již v roce 1991 a pocházejí z doby centrálně plánované ekonomiky. Tyto úvěry poskytnuté Československou státní bankou nahrazovaly v podnicích vlastní kapitál, který byl odčerpán extrémně vysokými daněmi. Po převodu do Konsolidační banky byla podstatná část TOZ podniky splacena a část prodána. Zbytek v rozsahu necelých dvou miliard korun vláda loni rozhodla vyřešit tak, že firmám, které budou ochotny uhradit šedesát procent dlužné částky, ČKA zbytek promine. Jiným případem prominutí dluhu byla kauza TERMIZO, kde na základě rozhodnutí vlády postoupila agentura svou dvoumiliardovou pohledávku městu Liberec za 715 milionů korun. Tím se Liberec vyhnul plnění svého ručitelského závazku, který přijal v souvislosti se spalovnou odpadů firmy TERMIZO. Město by nejspíše svůj ručitelský závazek nebylo schopno splatit.
Poslouchat se musí.
Některé ukládací dopisy jsou zajímavé spíše svými souvislostmi, než dodatečnými náklady, které ČKA vznikly. Příkladem může být rozhodnutí, podle něhož agentura uzavřela smlouvu s poradci pro prodej Unipetrolu. Ukazuje to na nedostatky v práci vlády při přípravě privatizace. K prodávaným akciím Unipetrolu v držení Fondu národního majetku totiž byly až dodatečně přidány pohledávky za podniky skupiny v držení ČKA. Jejich objem přesahoval pět miliard korun. ČKA tak musela přistoupit ke smlouvě s poradcem vybraným FNM, ačkoli tato smlouva odporovala platným standardům agentury. Tehdejší generální ředitel Pavel Řežábek musel upozornit ministra Sobotku, že rozsah odškodnění a náhrad škody v těchto smlouvách považuje vedení ČKA za nepřijatelné z hlediska obezřetného podnikání.
Nezapomenutelný Grégr.
Poměrně značné prostředky stály programy záchrany konkrétních průmyslových podniků. Některé byly standardními obchodními operacemi, jiné transakce si ČKA musela nechat nařídit od vlády. Příkladem může být revitalizace Vítkovic formou vyrovnání s věřiteli. Na to vláda musela uvolnit jednu miliardu korun, která sloužila k odkupu pohledávek od stovek věřitelů krachujícího podniku. Největší objem státní pomoci však spočíval v loňském postoupení pohledávek ČKA vůči Vítkovicím v objemu více než osmi miliard korun jejich novému majiteli, který zvítězil v privatizační soutěži. Následně ještě ČKA odpustila FNM ručitelský závazek za vítkovický dluh ve výši 174 milionů korun.
ČKA také financovala prodej Nové huti nizozemsko-indické skupině LNM. Na základě rozhodnutí vlády jí prodala své pohledávky za Novou hutí v rozsahu 3,8 miliardy korun za necelých jedenáct milionů dolarů. Dále na konci roku 2002 agentura uhradila na základě privatizační smlouvy mezi vládou a LNM miliardu za výnosy ze splatných dluhopisů Nové huti. Opět si však musela vyžádat ukládací dopis ministra financí, protože nebyly splněny odkládací podmínky ze smlouvy, na něž byla výplata vázána.
Mnohamiliardové transakce se odehrály i v případech Tatry Kopřivnice, Zetoru či podniků Škody. Ztrátové byly operace i v rámci programu Exit a Rozvaha z dílny bývalého ministra průmyslu Miroslava Grégra. Stamilionové pohledávky se zde prodávaly novým vlastníkům za zlomek ceny, často i pod výši případného konkursního zůstatku. Na účet ČKA tak vláda touto formou financovala zachování pracovních míst, de facto svou sociální politiku.
Už toho bylo dost.
Z uvedeného je zřejmé, jak se v průběhu let změnil původní účel, s nímž byla nejprve založena Konsolidační banka, která se v roce 2000 změnila v Českou konsolidační agenturu. Instituce pro správu a řešení nekvalitních či přímo nedobytných pohledávek získala zejména v době sociálně demokratických vlád charakter nástroje pro financování různých státních politik. Lze říci, že tomu nezabránilo ani jmenování dozorčí rady z řad poslanců. Je proto dobře, když vláda přijala záměr zrušit agenturu během příštích dvou let. Nicméně do té doby bude jistě silné pokušení využít tuto instituci k řešení rozpočtových problémů. Například nedávno ministr financí Bohuslav Sobotka naznačil, že sociální kompenzace pro důchodce a rodiny s dětmi, které byly schváleny Parlamentem a jejichž náklady přesahují možnosti schváleného státního rozpočtu, by mohly být financovány na úkor schválené úhrady ztráty ČKA. Již tradičně jsou na účet agentury rovněž řešeny problémy zdravotních pojišťoven a podobně. To vše je ale jenom špatné maskování skutečného stavu před neinformovanou veřejností. Před měsícem Eurostat celkem bez rozpaků zahrnul celkovou ztrátu ČKA do veřejného dluhu a udělal to tak správně. Proto by bylo dobře, kdyby ministerstvo financí realizovalo svou původní myšlenku a předložilo do sněmovny návrh na vydání státních dluhopisů na úhradu celé ztráty ČKA. Zároveň by poslanci měli novelizovat zákon o agentuře tak, aby ji vláda nadále nemohla používat jako tetičku, od níž si půjčí, když ve schváleném rozpočtu dojdou penízky. Průhlednosti fiskální politiky by to jenom prospělo.
