Podnikatel Sakamoto chce rozšířit svůj model do celého světa
Víte, kam chodí Japonci nakupovat knihy, které nedávno vyšly? Odpověď je překvapující. Řada tamních obyvatel zamíří nejprve do secondhandového knihkupectví. Zásluhu na tom má projekt japonského podnikatele Takašiho Sakamota, který v posledních patnácti letech se svými spolupracovníky vybudoval rozsáhlou síť takových obchodů. V Japonsku je jich více než osm set.
Nechodí se ale do secondhandů nakupovat spíše staré věci? Zásadní omyl! Knihkupectví Bookoff totiž není žádný antikvariát. Nabízené zboží se zde musí neustále obměňovat. Žádné ležáky. Princip je jednoduchý. Bookoff vykupuje relativně nové knihy. Povzbuzuje lidi, aby je prodali hned poté, co si je přečtou. Sakamoto před časem prohlásil, že prodávat tři roky starou publikaci už nemá smysl. Tedy má, ale nikoliv v Bookoffu, nýbrž v klasickém antikvariátu. To je však naprosto odlišný segment trhu, s nímž Sakamoto nemá nic společného.
Sakamoto zastupoval Japonsko na konci května v Monte Carlu, na vyhlášení výsledků soutěže o světového podnikatele roku, kterou pořádá společnost Ernst & Young. V rozhovoru pro týdeník EURO mluvil mimo jiné o tom, jak hodlá model Bookoff rozšířit do zahraničí. Jeho firma nedávno otevřela nový obchod v kanadském Vancouveru. Knihkupectví Bookoff už dnes můžete najít na newyorském Manhattanu, či v Paříži - pět minut chůze od tamní Opery. Celkově má Bookoff v zahraničí sedm obchodů. Kromě dvou newyorských, jednoho pařížského a toho ve Vancouveru, to jsou ještě dvě knihkupectví v Kalifornii a jedno v havajském Honolulu.
Od knih až ke kimonům.
Na první pohled to možná mnozí označí za nesmysl. Lidé si přece nekupují knihy proto, aby je vzápětí prodali. Chtějí mít své domácí knihovny. V Japonsku už však tato úvaha tak zcela neplatí. Sakamoto dokonce počítá s tím, že svých knih se zbaví spíše bohatší Japonci, kteří tím umožní těm chudším, aby si je nakoupili za přijatelnější cenu. Je to taková malá kulturní revoluce. Takaši Sakamoto je hrdý na to, že Bookoff mění návyky čtenářů. Japonské knihkupectví se hlásí k novému stylu a novým možnostem recyklace.
Tady už však nejde pouze o knihy. Staré myšlení zákazníků v tržně vyspělých zemích vychází z předpokladu, že jakmile starý produkt doslouží, bude lepší si pořídit nový. Jestliže se v Japonsku nyní prosazuje myšlenka recyklace, nemusí to být kvůli ekonomickým problémům, byť příležitost něco uspořit hraje bezpochyby svou roli. Zároveň však jde o celkovou změnu ve stylu nakupování, Bookoff zdůrazňuje ekologický aspekt. V Japonsku se dnes v secondhandových obchodech prodává kdeco. Přímo Bookoff prodává společně s knihami také cédéčka a dévédéčka, ale také kupříkladu oblečení, sportovní potřeby, věci pro děti či bižuterii. Sakamoto předpokládá, že jako u každého byznysu se i v případě knih jednou vyčerpají možnosti dynamického růstu. Proto hledá další oblasti podnikání.
Bookoff inspiroval mladou japonskou podnikatelku Junko Nagumovou, která se svými společnicemi založila secondhandový obchod s kimony. Vykupují stará kimona, která v mnohých japonských domácností dlouhá léta visela jako pouhá vzpomínka na staré časy. Kimona se pochopitelně důkladně vyčistí, dezinfikují a následně nabídnou k prodeji. Obchodnice pomáhají oživovat staré tradice, kimona se začínají více nosit při zvláštních společenských příležitostech. A to v době, kdy nová kimona by si mnozí Japonci nekoupili, protože na rozdíl od knih jde opravdu o drahý špás.
Prostor, světlo, čistota.
Nenechme se však mást zažitými představami o secondhandech v zapadlých a nepříliš pohledných prostorách. Model Bookoffu je postaven na tom, že v tomto knihkupectví vše vypadá jako zcela nové. Obchody musejí být prostorné, světlé a čisté, jako kdyby se v nich žádné opotřebované věci ani neprodávaly. Bookoff používá speciální technologii na čištění knih a zpevňování hřbetů.
Důležitou roli hraje cenová politika. Sakamoto přišel na to, že nemá smysl přebírat metody antikvariátů, v nichž by znalci měli posuzovat skutečnou hodnotu knihy. V Bookoffu to funguje jinak. Výkupní i prodejní cena je stanovena procentem z ceny nové knihy. Klíčová je pak rychlost, se kterou se vše děje. Ještě v den nákupu se má zboží objevit v regálech. Zaměstnanci musejí kmitat. Sakamoto jim vedle profesního rozvoje otevřeně slibuje také pot. Bookoff se snaží maximálně využít různých forem distribuce. Pracovníci mimo jiné chodí nakupovat přímo do domácností. Je také možné knihy poslat přes kurýrní službu, s níž Bookoff uzavřel zvláštní dohodu.
Takaši Sakamoto tak trochu pohrdlivě mluví o „bezobsažných sloganech“, kterými se mnozí v byznysu ohánějí. Mezi ně řadí i heslo, podle něhož má být na prvním místě zákazník. Sám japonský podnikatel roku se hlásí ke strategii, podle níž mají být na prvním místě zaměstnanci. Když ti budou spokojeni, budou spokojeni i zákazníci, tvrdí. Tato Sakamotova slova působí poněkud podezřele, protože velká část zaměstnanců Bookoffu pracuje na částečný úvazek. Knihkupectví hodně využívá studentů či žen v domácnosti. Možná ale právě proto se Sakamoto snaží ukázat, že i pro ně je práce v Bookoffu velkou příležitostí. Firma ve svých materiálech zdůrazňuje, že hodlá podpořit profesní růst zaměstnanců, slibuje jim výměnu zkušeností s ostatními pracovníky, vzdělávání, kariérní plány a také to, že lidé v jednotlivých obchodech na sebe berou část podnikatelského rizika.
Naděje z New Yorku.
Sakamoto přirozeně musí počítat i s tím, že ne všichni budou jeho plány právě nadšeni. Před časem se ozvali kritici, kteří tvrdili, že s knihami prostě není možné nakládat tak, jako by šlo o úplně obyčejné zboží. Zakladatel Bookoffu namítá, že právě jeho obchodní aktivity pomáhají rozšiřovat knižní trh a posilují čtenářské návyky. Skeptici zase tvrdí, že Sakamoto byl úspěšný jenom proto, že využil japonského zákona, podle něhož nebylo možné, aby klasická knihkupectví uplatňovala na knihy slevy. Pokud by měli tito skeptici pravdu, znamenalo by to, že Bookoff je příliš šitý na míru japonskému trhu a proto nedokáže svůj úspěch zopakovat v zahraničí.
Takaši Sakamoto připouští, že zmíněný zákon mu sice pomohl, ale Bookoff by byl úspěšný i bez něho. Je přesvědčen, že jeho firma v zahraničí prorazí a svůj model prosadí do celého světa. Obchody, které Bookoff otevřel v zahraničí, se zatím zaměřují více na prodej japonských knih, ale už se pustily i do obchodování s knihami, které jsou psány anglicky a francouzsky. Zatím se však Sakamoto pevně drží pravidla, podle něhož se otevření knihkupectví Bookoff vyplatí tam, kde žije aspoň pět tisíc Japonců. Postupem času nicméně firma hodlá nabízet i v zahraničí franšízy. V Japonsku už tento model vítězí, na principu franšíz fungují dvě třetiny obchodů Bookoff.
Přitažlivost svého modelu japonský podnikatel dokládá na situaci v New Yorku. Ještě předtím, než Bookoff otevřel svůj první obchod v tomto americkém velkoměstě, tam už fungovaly dva obchody s japonskou literaturou (klasická knihkupectví). Ty však byly ztrátové. Zato Bookoff se i v New Yorku drží v černých číslech. Na rozdíl od konkurentů totiž může nabídnout ceny, které jsou nižší, než ceny nových knih v samotném Japonsku. A to i přesto, že musí počítat s náklady na dopravu. U klasických knihkupectví je to naopak, ceny japonských knih jsou v zahraničí výrazně vyšší než v zemi vycházejícího slunce.
Principy Daš, Dašikiri a Jamabiko (v knihkupectví Bookoff)
- „Daš“ znamená rychlý servis
- „Dašikiri“ znamená, že veškeré nakoupené zboží se musí objevit v regálech už v den nákupu
- „Jamabiko“ znamená, že zákazník se dočká hlasitého a zřetelného pozdravu, uvítání a poděkování
Šestero zásad pro zaměstnance Bookoff
1. Nezaostat za nikým v projeveném úsilí
2. Být skromný, nikoliv arogantní
3. Každý den se ohlížet zpět (sebereflexe)
4. Být vděčný za to, že jste naživu (přirozený pocit štěstí)
5. Nepřestávat v dobrých skutcích pro blaho ostatních lidí
6. Nerozrušovat se emočně
