Wirtschaftswoche
Katastrofa v japonské Fukušimě a rozhodnutí německé vlády postupně odstavit všechny jaderné elektrárny nahrává malým distributorům a dodavatelům zelené energie. Z červnového žebříčku YouGov BrandIndex, který v Německu měří image firem, vyplývá, že si mnohé společnosti zaměřené na ryze ekologické obnovitelné zdroje v očích veřejnosti polepšily až o třetinu. Body sbírala především NaturEnergie, která dodává proud z vodních elektráren, popularita ale rostla například i hamburskému Lichtblicku nebo dodavateli Secura. Naopak image velkých energetických koncernů, jako je RWE, Vattenfall nebo E.ON, po Fukušimě upadá. Holger Geissler z YouGov ale upozorňuje, že rovnice, co je malé zelené, je nyní oblíbené, nemusí platit za všech okolností. Stabilní oblibě se těší například Yello Strom, stoprocentní dceřiná společnost Energie Baden-Württemberg, což je dlouholetý provozovatel jaderných elektráren. „Image dodavatelů bude čím dál důležitější. S koncem atomové éry se energie bude častěji dělit na špinavou a čistou,“ soudí Holger Geissler.
The China Post Trička z kávové sedliny
Textilní průmysl na Tchaj-wanu hledá způsoby, jak získat nové trhy a další zákazníky. Firma Singtex Industrial přišla s originálním nápadem – recykluje kávovou sedlinu z kaváren Starbucks a 7-Eleven, kterou pak využívá při výrobě nové tkaniny s názvem S. Cafe. Vývoj trval přes tři roky, společnost do něj investovala 1,7 milionu dolarů. Na jeho konci však vznikl materiál, jenž se stal skutečným hitem. Zájem o tkaninu obsahující dvě procenta kávových zbytků, které se míchají s polyesterem anebo nylonem, projevily i světoznámé značky jako například Nike, North Face a Timberland. Všichni si ji pochvalují. Díky příměsi sedliny schne totiž sportovní oblečení mnohem rychleji, není až tolik cítit potem a také je více chráněno před UV zářením. Látka S. Cafe se výborně prodává i díky sloganu: „Pijte to, noste to!“ Odborníci věří, že úspěch firmy Singtex představuje příklad, jak se může textilní průmysl na Tchaj-wanu přerodit a stát se více zeleným, šetrným, a dokonce i zajímavým. Textil a výroba oděvů zažívala na ostrově vrcholu v roce 1997, kdy tchajwanský export dosáhl hodnoty 16,7 miliardy amerických dolarů. Od té doby výroba a vývoz klesaly, a to především kvůli levnější konkurenci v Číně. Textilní výrobě se dnes na Tchaj-wanu věnuje přibližně čtyři tisíce firem, zaměstnávajících celkem 190 tisíc pracovníků.
Politiken Brusel proti žvýkání
Snus, tedy žvýkací tabák, je oblíbený v celé Skandinávii. Jedině Švédsko má ale od EU výjimku na jeho prodej. Ačkoli ho ve všech ostatních zemích unie zakazuje tabáková směrnice, v Dánsku je běžně k dostání v trafikách, s čímž se Brusel nechce smířit. Opakovaně proto Kodaň vyzval, aby zákaz dodržovala. Dánsko argumentuje tím, že jde o tradiční výrobek – na rozdíl od švédského snusu není porcovaný do sáčků a prodává se ve formě měkké pasty. Šéf Národní zdravotní rady Jørgen Falk sice přiznává, že i žvýkací tabák může být rakovinotvorný, vzhledem k jeho malému rozšíření ale nevidí důvod k poplachu. „Ve srovnání s klasickými cigaretami nepředstavuje dánský snus závažný problém,“ dodává. Dánské úřady se brání ještě jedním argumentem – zatímco švédský tabák se prodává v malých sáčcích, dánský snus je třeba nejprve prohníst v prstech, což nejrizikovější konzumenty – mladé lidi – často odrazuje, a tak si ho ani nekupují.
The New York Times Američané mohou závidět
Přestože Američané hledí na evropské nízkonákladové letecké společnosti tak trochu skrz prsty a tvrdí, že by se v USA nikdy neujaly nápady, jako je příplatek za použití toalety, což měl kdysi údajně v plánu Ryanair, teď mohou jen tiše závidět. Mnozí z nich si už sami všimli, že se po Evropě dá letadlem cestovat mnohem levněji než na stejně dlouhých trasách v USA. Zatímco například letenka z Edinburku do Dublinu přijde na 40 dolarů, na stejné vzdálenosti mezi New Yorkem a Washingtonem zaplatí nejméně 65 dolarů. Velký rozdíl mezi tím, co si účtují letecké společnosti v Evropě a co ve Spojených státech, se objevil už vloni: zatímco v prostoru EU vyšla průměrná míle letu na 14 (nebo dokonce v rámci jedné země na pouhých 11) centů, v USA to byl téměř dvojnásobek. Americká asociace letecké přepravy nedávno uvedla, že se ceny v USA již snížily a že dnes tam míle stojí jen 16 nebo maximálně 19 centů včetně poplatků. Evropská data nejsou k dispozici, ke stlačování cen však výrazně přispívá obrovská konkurence, která se vytvořila po odbourání bariér v rámci EU.
