Co bylo zřejmé už z loni schváleného státního rozpočtu, se po prvních třech měsících roku 2019 neúprosně naplňuje. Výdaje státu masivně rostou, bez milosti požírají vše, co přinesla konjunktura v minulých letech, a hrozí vážnou fiskální krizí v okamžiku, kdy se pořád ještě rozjetá ekonomika zastaví, aby si tak, jak je během hospodářského cyklu zvykem, trochu vydechla.
K tomu, abychom spadli do maléru, není potřeba žádná hluboká krize. Za vše hovoří fakt, že zatímco výdaje státního rozpočtu vzrostly v prvním kvartále o neuvěřitelných 13,4 procenta meziročně, u příjmů to bylo jen 5,4 procenta. Loni touto dobou to bylo obráceně. Příjmy rostly o více než dvanáct procent a výdaje o 8,7 procenta.
Dvě a jedna s výhradou
Má to tři základní příčiny, z čehož jen na jedné lze nalézt pozitivum, a to ještě s výhradou. Tím pozitivním faktorem je oživení investic, které má ale háček v tom, že se zde projeví hříchy minulých let, kdy stát inkasoval z fondů EU dotace za stavby dokončené a průběžně proplácené ze státního rozpočtu. Dříve byly přijaté dotace používány na financování nabíhajících investic, v posledních letech však padly na běžné výdaje, tedy projedly se. Náběh kofinancování z domácích zdrojů tak nyní nutně půjde k tíži deficitu.
Ty zbylé dva důvody jsou zvýšení důchodů a výdajů na státní zaměstnance. Do letoška byly rostoucí výdaje do spotřeby státu a na dávky kryty masivním růstem ekonomiky a z něj plynoucí zaměstnaností. Růst mezd byl a stále je vyšší než růst HDP, což zvedá souhrnnou daňovou kvótu čili podíl na vytvořeném bohatství, který si prostřednictvím daní a pojistného bere stát.
Zatímco v roce 2014 byla složená daňová kvóta 33 procent, letos to má být už 35,7 procenta. Pro srovnání, pokud by dnes bylo efektivní zdanění v ekonomice na úrovni roku 2014, vybral by stát na daních a pojistném o 143 miliard méně, než vybrat plánuje. Mírou zdanění ekonomiky se tak dostáváme na dohled Německa, které má tento ukazatel ve výši 37,5 procenta. Ve statistice OECD patříme mezi země s vyššími daněmi a z postkomunistických zemí je nad námi už jen Maďarsko.
Česká ekonomika se přehřívá. V žebříčku stability klesla o tři místa
A přesto bude po letech prakticky vyrovnaných nebo i přebytkových rozpočtů letos evidentně problém uhájit naplánovaný čtyřicetimiliardový schodek. A může být hůře, protože ekonomika zpomaluje.
Jak vysoký bude váš důchod? Spočítejte si to na důchodové kalkulačce
Loni na podzim zpracovala Národní rozpočtová rada rizikové scénáře pro případ příchodu ekonomických potíží. Ve scénáři se střední zátěží, která spočívá v tom, že po tři roky HDP poroste nominálně na úrovni inflace a ve stálých cenách bude tak stagnovat, se primární saldo rozpočtu, tedy před započtením nákladů na obsluhu státního dluhu, hned v prvním roce propadne do deficitu kolem sto miliard korun, ve druhém na 129 miliard a ve třetím na 164 miliard.
Státní dluh v poměru k HDP přitom během tří let naroste o devět procentních bodů, což je v dnešních cenách něco kolem půl bilionu korun. To zcela odpovídá nárůstu dluhu v letech 2008 až 2010, kdy byl průměrný reálný růst ve třech letech také kolem nuly. Ukazuje se tak, že na příchod nějaké krize jsme připraveni zhruba stejně jako před deseti lety, což je dost varující.
Nezřízené penze
Ještě větším problémem je ale to, že se nám fatálně přibližuje rok 2035, kdy prudce vzrostou náklady na penzijní systém s odchodem generace Husákových dětí do důchodu. Podle prognózy rozpočtové rady by během pouhých deseti let mohl vyskočit deficit na důchodovém účtu na 2,2 procenta HDP, tedy v dnešních cenách by chybělo nějakých 120 miliard korun, které by bylo nutné sebrat v rozpočtu jinde.
Tento výpočet nicméně počítá s dodržováním zákonného valorizačního schématu, tedy zvyšování penzí o inflaci a polovinu růstu reálných mezd. Letos i příští rok se ale penze zvednou podstatně více. Vláda tak svou politikou malér výrazně přibližuje.
Přečtěte si také:
Výdaje rozpočtu a fondů by neměly překročit 1,6 bilionu korun, navrhuje ministerstvo
