Česko je na tom dobře s investicemi, pokulhává v internetové gramotnosti
Intenzita globalizace nebyla ještě nikdy v dějinách tak zřejmá, jako je dnes, praví studie společnosti A. T. Kearney a časopisu Foreign Policy Magazine. Vyplývá z ní, že zeměmi nejvíce propojenými s okolním světem jsou Singapur a Hongkong. Česká republika se umístila na devatenáctém místě. „Jsme výrazně otevřená ekonomika založená na exportu, proto jsme v globalizačním žebříčku vysoko. Jsem přesvědčen o tom, že je to dobře, naše firmy to tlačí ke kvalitě produktů a k vyšší produktivitě práce,“ komentuje postavení Česka ekonom Aleš Michl.
Nic není černobílé.
Rozmach globalizace se pojí s pádem komunismu, rozpadem bipolárního světa a v neposlední řadě také s rozvojem technologie a internetu. Krajní odpůrci jí dávají za vinu prohlubující se bídu v nejchudších oblastech světa, narůstající obohacování bohatých a devastaci životního prostředí. Zastánci naopak spatřují v globalizaci rychlý prostředek ke světovému míru a ekonomické prosperitě. Uvedená studie se zabývá především touto příznivější stránkou problematiky. „Celkově je globalizace a liberalizace obchodu prospěšná. Podle britského historika a ekonoma Anguse Maddisona nejvíce rostl světový hrubý domácí produkt v přepočtu na obyvatele v letech 1870 až 1913, pak 1950 až 1973 a ve ´zlatých letech ekonomických dějin´ 1973 až 1998. Všechny tři periody měly jednu věc společnou, vyznačovaly se neobvykle velkým růstem exportu díky pokroku v liberalizaci obchodu. Závěr je jediný, mezinárodní obchod je klíčem k ekonomickému růstu,“ tvrdí ekonom a analytik Raiffeisenbank Aleš Michl.
Malí vedou.
Studie zpracovala údaje ze 72 vyspělých i rozvojových zemí, které zároveň tvoří 97 procent světového HDP a 88 procent veškeré populace, a nabízí komparativní pohled na globální integraci na základě ekonomických, politických, technologických a personálních ukazatelů sebraných za rok 2005. Výsledky průzkumu vyjadřují, do jaké míry jsou země otevřené a propojené s ostatním světem. Všechny proměnné jsou vyjádřeny procentuálně, na základě výše HDP nebo velikosti populace, aby bylo možné srovnávat údaje z velikostně odlišných zemí. V absolutních číslech je uváděno pouze členství v mezinárodních organizacích a počet uzavřených mírových smluv. Čelná místa v žebříčku nejvíce globalizovaných zemí obsadily především malé státy. Sedm z prvních deseti má dokonce méně než osm milionů obyvatel a Singapur s pouhými čtyřmi a půl milionem lidí se během sedmi let, kdy studie vychází, stal už počtvrté nejglobalizovanější zemí na světě. „Pokud jste muší váha, je pro vás globalizace nevyhnutelná. Země jako Singapur nebo Nizozemsko postrádají přírodní zdroje, Dánsko a Irsko se nemohou spoléhat na vlastní domácí trh, jako to dělají Spojené státy. Aby tyto země mohly konkurovat velikánům, nemají jinou šanci než se otevřít, podporovat obchod a přilákat zahraniční investice,“ vysvětluje studie. Obyvatelé menších zemí si navíc chtějí rozšiřovat své obzory cestováním nebo jinými kontakty se zahraničím, a to je také posouvá v žebříčku výše. “Jestliže žijete v malé zemi, propojení se světem může být jedinou cestou, jak získávat nové zkušenosti. Šestice malých zemí se v tomto žebříčku umístila mezi deseti nejlepšími především díky personálním kritériím, jako jsou mezinárodní telefonní hovory nebo cestování. Například obyvatelé Jordánska posílají velké množství peněz ze zahraničí domů,“ píše se ve studii.
Urbanizace rovná se globalizace.
V top dvacítce se objevily pouze dvě opravdu velké země - Spojené státy a Kanada. Čína je dokonce až na 66. místě na světě. Přestože obchod v USA vzrostl v roce 2005 o dvanáct procent, zahraniční investice klesly o více než 60 procent. Autoři studie to vysvětlují vlivem zákona z roku 2004, kdy Spojené státy zvýšily některá cla a větší uzavřeností země pod hrozbou terorismu.
Ze studie dále obecně vyplývá, že větší tendenci ke globalizaci mají urbanizované země. Nejlepším příkladem je městský stát Singapur. Jenže i život ve velkých městech má dvě tváře. Miliony lidí opouštějí venkov a stěhují se do měst za lepším životem, ale urbanizovaná centra jsou také domovem slamů, které provázejí kriminalita, chudoba a nemoci. Jedna z nejméně globalizovaných společností, Bangladéš, je urbanizovaná jen z jedné čtvrtiny. Hlavní město Dháka, které bylo původně postaveno pro milion lidí, se však prudce rozrůstá a dnes je počet jeho obyvatel dvanáct milionů, přičemž většina žije pod hranicí bídy. Demografické předpovědi počítají dokonce s počtem větším než 23 milionů v roce 2015. Aby země mohla na globalizaci profitovat, nestačí pouze stěhovat obyvatelstvo do měst. Potvrzují to i slova bývalého amerického prezidenta Jimmyho Cartera: „Pokud jste negramotní a přežíváte za jeden dolar denně, výhody globalizace se vás nikdy nedotknou.“
Internetoví negramoti.
Z postkomunistických zemí se nejlépe umístilo Estonsko. Jednotná daň, omezení byrokracie, podpora investorů, to vše pomohlo této pobaltské zemi dostat se mezi deset nejvíce otevřených zemí světa. Světová banka navíc zařadila Estonsko mezi dvacet zemí na světě, které umožňují nejsnazší přístup k podnikání i mezinárodnímu obchodu.
Druhou zemí z východní Evropy v žebříčku je Česká republika. „Dobré postavení v žebříčku nám náleží i díky tomu, že jsme mezi třemi zeměmi s největším přílivem zahraničních investic na hlavu,“ říká Aleš Michl. Přílišná propojenost s ostatními ekonomikami však může přinést i nežádoucí důsledky. „Zpomalí-li růst německého hrubého domácího produktu o procentní bod, zbrzdí to vzestup ekonomiky Česka až o půl procentního bodu,“ varuje ekonom Michl.
Jiný názor na přínos investic ze zahraničních prezentuje europoslankyně a jedna z autorek publikace Globalizace a globální problémy Jana Hybášková: „Vládní politika daňových úlev pro přímé zahraniční investice mohla mít smysl v určité fázi řešení nezaměstnanosti. Dnes není nijak odůvodněna, a naopak tím, že dochází k velmi velké repatriaci zisku, z našeho produktu privatizace bohatnou daňové ráje, nebo zahraniční investoři.“
Z uvedeného grafu lze vyčíst, že Česká republika oproti ostatním státům pokulhává v technologickém ukazateli vyjadřujícím například počet uživatelů internetu nebo počet webových stránek. Odborníci na internetovou gramotnost tomu nepřikládají velkou váhu, nicméně připouštějí, že rezervy tu jsou. „Vždy záleží, které ukazatele si pro statistiku vyberete. Podle toho pak může dopadnout. Obecně můžu říct, že v užívání internetu patříme k průměru nových členských zemí Evropské unie,“ tvrdí IT konzultant a publicista Jiří Peterka.
Jak se měří míra Míra globalizace uvedených zemí byla vypracována na základě těchto kritérií:
- Politická angažovanost: účast v mezinárodních misích, podepsané mírové smlouvy, účast v mezinárodních organizacích
- Ekonomické integrace: mezinárodní obchod a přímé zahraniční investice
- Personální kritérium: míra cestování a turismu, mezinárodních telefonních hovorů, zahraniční zásilky a dalšího pohyb osob
- Technická vyspělost: počet uživatelů internetu, počet webových stránek a zabezpečených serverů
Pozn.: Všechny proměnné jsou vyjádřeny procentuálně, na základě výše HDP nebo velikosti populace, aby bylo možné srovnávat údaje z velikostně odlišných zemí. V absolutních číslech je uváděno pouze členství v mezinárodních organizacích a počet uzavřených mírových smluv.
Pramen: A. T. Kearney
