Česká rafinérská se ponořila do miliardové ztráty
Pesimistické předpovědi, že stát už nikdy nedostane za Unipetrol tolik, kolik mohl získat v minulé privatizační soutěži, se mohou naplnit. Podniky skupiny Unipetrol minulý týden zveřejnily výsledky za tři čtvrtletí letošního roku. Všechny jsou horší než loňské (viz tabulka).
Tahoun v červených.
Největší propad zaznamenal tradiční tahoun skupiny Česká rafinérská, který se ponořil do více než miliardové ztráty. Po loňském zisku propadl do červených čísel i Chemopetrol a překvapivě také Benzina. Očekávaná ztráta Spolany byla „jen“ o 64 milionů vyšší než v loňském roce. Se ziskem hospodařily pouze Paramo, Kaučuk a mateřský Unipetrol. Společně vytvořily zisk necelých 300 milionů korun, proti tomu ovšem stojí ztráta ostatních firem ve výši téměř 1,4 miliardy korun. Vedení společnosti vysvětluje zhoršené výsledky špatným rokem pro petrochemii, nízkými maržemi a povodněmi.
Rusnok vs. Sobotka.
Privatizace Unipetrolu byla přerušena letos v září, kdy vítěz soutěže - společnost Agrofert - odmítl zaplatit slíbenou sumu 361 milionu eur. Příslušní ministři mají návrh na novou soutěž předložit do 15. listopadu. Ve hře jsou dvě varianty: první, kterou podporuje ministr financí Bohuslav Sobotka, spočívá v prodeji holdingu po částech, druhou - prodej v celku - podporuje ministr průmyslu a obchodu Jiří Rusnok. Premiér Vladimír Špidla v rozhovoru pro týdeník EURO uvedl (EURO 42/2002), že v tom nevidí zásadní rozpor mezi svými ministry. „Otázka, zda prodat v celku, anebo po částech, sama o sobě není koncepčně vyřešena,“ řekl. Dodal, že Rusnok a Sobotka se na problém dívají pouze z jiných úhlů.
Poradci a provize.
Struktura holdingu Unipetrol není v Evropě výjimkou. Celkem zaměstnává patnáct tisíc lidí a tvoří asi deset procent hrubého národního produktu. Někteří odborníci říkají, že prodej po částech je zajímavý pouze pro zprostředkovatele a poradce, neboť ti se řídí heslem: Čím více prodejů, tím více provizí a poplatků. Skupina je životaschopná pouze jako celek vzhledem k surovinové provázanosti a možnosti optimalizace toků hmoty, peněz a vyrovnávání konjunktury, ale také depresí v různých výrobkových portfoliích v čase.
Varianta prodeje jako celku je bez diskuse nejrychlejší a pro stát údajně výhodnější než prodej po částech. Odpůrci privatizace po částech tvrdí, že kdyby byla prodána menší část, zbytek by musel být sanován státem, nebo dokonce zlikvidován. V této souvislosti se nejvíce skloňuje Spolana Neratovice. Výnos z prodeje bonitních částí by šel do Unipetrolu, ale hradily by se z něj sesplatněné úvěry.
Zastánci rozkouskování zase tvrdí, že by se zvýšila prodejní cena zhruba o 30 procent. Tuto cestu vždy prosazoval bývalý ministr financí Pavel Mertlík, nyní hlavní analytik Raiffeisenbank. Týdeníku EURO má informace, že Mertlík nyní vede jednání s různými poradenskými firmami o tom, jak by měl proces privatizace po částech vypadat. (Názor experta na privatizaci najdete na straně 61.)
PRODEJ VCELKU
Rychlost
Soutěž na prodej 63 procent akcií by skončila prodejem během roku, možná roku a půl na základě vzoru jeden poradce, jeden tendr.
Výnos z prodeje
Peníze by dostal přímo Fond národního majetku, tedy stát.
Strategická pozice
Surovinová provázanost firem holdingu zůstane zachována.
Náklady transakce
Proces by měl poměrně nízké náklady už vzhledem k minimálnímu počtu poradců.
Hodnota skupiny Unipetrol
Prodával by se celek, takže do konečné hodnoty by byly vedle lepších podniků zahrnuty i méně kvalitnější, jako Spolana Neratovice, Koramo Kolín a AliaChem.
Vztahy k bankám
Finanční instituce a banky vzhledem k životaschopnosti celku pravděpodobně nebudou vyžadovat sesplatnění úvěrů a obligací, zejména v případě kupce s vysokou bonitou, jako je OMV či další podobné společnosti.
PRODEJ PO ČÁSTECH
Rychlost
Rozprodej by trval nejméně tři roky, a i tak nejméně polovina bude neprodejná (Spolana Neratovice), delší čas by vyžadovala i skutečnost, že více tendrů by znamenalo mnoho jednání a přítomnost mnoha poradenských firem.
Výnos z prodeje
Výtěžek z prodeje by měl být asi o 30 procent vyšší, ale příjmy z prodeje jednotlivých částí půjdou do společnosti Unipetrol, odkud lze peníze získat pro stát pomocí dividend, ale pouze 63 procent. Zbytek půjde minoritním akcionářům. Banky mohou uplatnit své právo sesplatnit úvěry. Hrozí, že nebude výnos žádný, a to v případě, kdy bonita aktiv Unipetrolu bude slábnout.
Strategická pozice
Prodej po částech by provázela velmi komplikovaná jednání o zajištění dodávek surovin. Bez tohoto zajištění jednotlivé části pravděpodobně nikdo rozumný nekoupí. Charakteristickým rysem komoditního chemického byznysu je totiž zajištění surovin a možnost vlivu na objemy a cenu.
Náklady transakce
Vysoké náklady pro stát, které vyplynou zejména z toho, že operace vyžadují práci několik poradenských firem.
Hodnota skupiny Unipetrol
Některé podniky se určitě prodají za slušné peníze, ale za cenu převzetí závazků zbytkem (státem) a za cenu dlouhodobých smluv o dodávce surovin, případně odběru produktů se zbytkem (státem). Neprodejné podniky zůstanou státu a nelze vyloučit, že likvidační náklady nakonec budou vyšší než výnos z prodeje několika firem.
Vztahy k bankám
Banky při prodeji některé části zřejmě budou okamžitě žádat vzhledem ke křížovému ručení sesplatnit všechny úvěry (zejména zhruba šestnáct miliard dlouhodobých půjček), nebo budou vyžadovat ručení státem.
