Málo peněz, hodně tuku

Státní úředníci a ČOV vymysleli koncepci, jak sehnat pro sportovce více financí

Do českého sportu proudí v posledních letech stále méně prostředků, což se odráží i na poklesu počtu lidí, kteří aktivně sportují. A také na výrazném procentuálním nárůstu lidí s obezitou.

Pod tři miliardy
Hrozivou finanční situaci domácího sportu si začali uvědomovat i představitelé jednotlivých sportovních svazů. I proto v loňském roce Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT) společně s Českým olympijským výborem (ČOV) vypracovalo analýzu, jež popisuje aktuální stav financování českého sportu. Nikoli jen vrcholového, ale sektoru jako celku. S jakým výsledkem? Očekávaným. Finanční situace tuzemského sportu je v porovnání s rokem 1989 mnohem horší. Samozřejmě – úbytek peněz v polistopadovém období bylo možné očekávat. Komunisté považovali úspěchy českých sportovců na mezinárodních akcích, především olympijských hrách, za skvělou propagandu tehdejšího režimu. A tomu i odpovídaly finance, kterými stát sport podporoval. Po roce 1989 začal objem financí směřujících do sportu klesat. „Dna dosáhl v letech 1997 až 1999, kdy výdaje na sport činily méně než polovinu procentuálních výdajů ze státního rozpočtu v porovnání s rokem 1989. Poté začalo docházet k navyšování zdrojů, jež vyvrcholilo v roce 2001,“ uvádí se ve studii, kterou má týdeník EURO k dispozici. Jenže, jak uvádí autoři dokumentu, především kvůli rychlému hospodářskému růstu, který nebyl adekvátně promítnut ve výdajích na sport, začalo docházet k trvalému poklesu reálné veřejné podpory sportu. „Tento trend byl ještě umocněn rozhodnutím sportovního prostředí o financování víceúčelové arény v Praze,“ dodává studie. Studie současně porovnává výdaje veřejných rozpočtů jednotlivých států Evropské unie na jednoho obyvatele. Z výsledků vyplývá, že Česko je v tomto žebříčku třetí nejhorší: z veřejných peněz jde na sport pouhých deset eur ročně v přepočtu na jednoho obyvatele. Naopak nejštědřejší je v tomto ohledu Francie – na jednoho obyvatele země přispěje stát a další veřejné instituce více než 180 eury. „Srovnatelné státy – jak z hlediska síly ekonomiky, tak i z pohledu počtu obyvatel – se pohybují zhruba v polovině srovnání. V porovnání veřejných výdajů na sport oproti procentu HDP dané země je Česká republika s 0,11 procenta HDP na čtvrtém místě od konce,“ uvádí se v dokumentu. Nejhůře je v tomto srovnání překvapivě Rakousko s 0,06 procenta, a nejlépe naopak Rumunsko, kde jde do sportu 1,05 procenta HDP země.

Stát bere víc, než dává
V této souvislosti je potřeba zmínit i „opačný“ vliv sportu, tedy přínos sportovního prostředí pro státní rozpočet a hrubý domácí produkt. Ten je totiž pro stát silně pozitivní. Prostřednictvím různých daní a poplatků (za služby, nákup vybavení a podobně) plyne do eráru suma, jež je mnohonásobně vyšší, než stát rozdá sportovcům. Materiál není obyčejným výmyslem ministerských úředníků a olympioniků, kteří chtějí do své kasičky vyžebrat více peněz. Analýza MŠMT a ČOV vychází ze dvou různých materiálů: ze studie, kterou připravila Francie při příležitosti jejího předsednictví EU ve druhé polovině roku 2008, a z evropské studie Bílá kniha o sportu, v kombinaci s údaji zmiňovanými na loňském ekonomickém fóru v Davosu. Dle prvního „francouzského“ zdroje vydá každý Evropan na sport 177 eur, tedy asi čtyři a půl tisíce korun ročně. „Celkově tak obyvatelé České republiky investují do sportování a s tím souvisejícího vybavení téměř 46,5 miliardy korun ročně. I při úplném opominutí pozitivního efektu přímých daní vychází příjem do státního rozpočtu v úrovni 8,8 miliardy korun,“ je uvedeno ve zprávě MŠMT a ČOV.
Metoda opírající se o údaje z Bílé knihy o sportu a data, jež zazněla na davoském fóru, vycházejí z konzervativního odhadu dvou procent HDP, která ročně vygeneruje sportovní odvětví v Česku. „Bílá kniha o sportu uvádí, že hodnota HDP vygenerovaná sportem se pohybuje mezi 0,5 až 3,7 procenta v závislosti na definici kategorie ,sport‘. Údaj dvě procenta, který jsme použili v naší studii, je tedy spíše konzervativní a byl rovněž citován na ekonomickém fóru v Davosu v roce 2009,“ vysvětlují autoři studie. Výsledkem je 60 miliard korun, které „díky sportu“ ročně protečou českou ekonomikou, a 11,4 miliardy korun jako návazný příjem státního rozpočtu ve formě DPH.

Jedno euro = čtyři eura
Od roku 1989 sice již není sport v Česku brán jako jeden z možných nástrojů propagandy, ale především úspěchy na sportovních hrách zajímají takřka celý národ. I v této souvislosti je zajímavé porovnání efektivity vynaložených veřejných prostředků do sportu se sportovní úspěšností dané země na zmíněných akcích. Na rozdíl od již výše zmiňovaných žebříčků Česko v této kategorii nejistí zadní pozice. Při přepočítávání efektivity vycházeli autoři studie z posledních čtyř olympijských her, dvou zimních a dvou letních. V takovém porovnání je Česko v žebříčku „efektivnosti“ deváté, nejlepší jsou Bulharsko a Německo. Naopak nejhůře jsou na tom Kypr, Lucembursko a Irsko. Tyto státy na předchozích čtyřech olympiádách nezískaly žádný cenný kov. Jenže jak upozorňují někteří odborníci, většinu medailí na olympiádách získali především sportovci soutěžící v individuálních disciplínách. Nedostatek peněz dlouhodobě ovlivňuje hlavně kolektivní sporty. A bude hůř. Přísun peněz do českého sportu se dostal na své dvacetileté historické minimum. Propad byl částečně kompenzován klesající porodností po roce 1990 a počet sportovců z řad talentované mládeže poklesl v řádech desítek procent. „Počínaje rokem 2002 se tento trend obrátil a od roku 2009 můžeme očekávat výrazný nárůst sportující mládeže, a to o 28 procent do roku 2014,“ tvrdí MŠMT a ČOV ve své Koncepci státní podpory sportu v České republice. S její pomocí chtějí finanční situaci v českém sportu zlepšit. Dokument má týdeník EURO k dispozici. V koncepci autoři upozorňují nejen na podfinancování tuzemského sportu a na jeho společenský a ekonomický význam. Kromě jiného i na to, že zhruba 60 procent české populace má nadváhu, přičemž více než čtvrtina z nich je dokonce obézní. Čísla nejsou bohužel žádným výmyslem autorů studie, ale oficiálním údajem zveřejněným Státním zdravotním ústavem. Ten navíc upozorňuje, že sportovní aktivita národa v posledních deseti letech poklesla o třetinu, což přímo souvisí s přírůstkem počtu „tlusťochů“. Je tedy zřejmé, že pokud se má na této situaci něco zásadně změnit, je zapotřebí sehnat dostatečné zdroje financování, jež pomohou „nahnat“ na sportoviště co nejvíc obyvatel státu. V budoucnu by navíc měl z takové investice těžit i stát. Z propočtů fotbalové asociace FIFA vyplývá, že každé euro investované do sportu v budoucnu ušetří čtyři eura na zdravotních výdajích či léčbě drogové závislosti.

Řešení Jakým způsobem chce ministerstvo a ČOV zajistit dostatek peněz pro sport? Zde je přehled klíčových bodů navrhovaných v jejich společné koncepci:

• Z návrhu zákona o vrácení majetku církvím vyřadit sportovní zařízení, která slouží sportu, tělovýchově a turistice. • Změnit zavedenou praxi v odvodech z loterií a her. Současná legislativa ukládá firmám, které podnikají ve zmíněných oborech, odvádět šest až dvacet procent výtěžku na sociální, zdravotní, sportovní, ekologické, kulturní nebo jinak veřejně prospěšný účel. Zákon však neukládá, kam provozovatelé prostředky odevzdají, a některé firmy dokonce výtěžek skrytě používají na marketingové a propagační aktivity. Autoři studie proto navrhují pomocí legislativy systém zprůhlednit a takovým praktikám zabránit. • Zpoplatnit osobnostní práva sportovců, jejichž souboje využívají sázkové a loterijní firmy pro své podnikání, tedy vypisují na ně kurzy. Současně navrhují zavést takzvané kompenzace za využívání sportovních soutěží pro sázky. • Sponzorům, kteří se podílejí na vícezdrojovém financování sportovního prostředí, poskytnout daňové úlevy. • Umožnit jednotlivým sportovním svazům, jež jsou většinou občanskými sdruženími, podnikat za účelem vytváření zisku a jeho dalšího využití v této oblasti.

***

4X GRAF!!!

TABULKA Sportovní miliardy
(hodnota majetku sportovních sdružení, v milionech korun)
Sdružení* Počet členů* Majetek
Česká obec sokolská* 180817* 9100,5
Autoklub ČR* 85100* 2949,2
Česká asociace Sport pro všechny* 261107* 116,9
Asociace TJ a SK* 23509* 235,3
Český svaz tělesné výchovy* 1533279* 42000,0
Sdružení sportovních svazů ČR* 272384* 1816,2
Orel – křesťanská TV organizace* 17567* 1437,0
Svaz dělnických tělovýchovných jednot* 2035* 93,0
Klub českých turistů* 37728* 39,6
Asociace školních sportovních klubů* 238500* 16,2
Český střelecký svaz* 18900* 111,2
Unie tělovýchovných organizací Policie ČR* 32248* 652,0
Český paralympijský výbor* 15582* 69,0
Česká motocyklová federace* 1138* 1,4 Asociace víceúčelových základních organizací* 13261 13,4
Letecká amatérská asociace ČR* 6939* 2,3
CELKEM* 2740094* 58653,4

SOUVISLOSTI
- Pod odborným vedením sportuje až 20 procent české populace. - V roce 1989 stát investoval do sportu 0,65 procenta svého rozpočtu, v roce 2008 to bylo 0,24 procenta, za loňský rok lze očekávat další pokles. - V současné době je činných více než 20 tisíc tělovýchovných jednot a sportovních klubů. - V jednotách a klubech je organizováno 2,74 milionu členů. - Až polovina příjmů klubů a jednot je tvořena členskými příspěvky. - Hodnota majetku sportovních sdružení je odhadována na téměř 59 miliard korun. - Ze státního rozpočtu do odvětví sportu v roce 2008 přišlo 2,23 miliardy korun, loni 1,9 miliardy, v následujících třech letech se neočekává výraznější změna.

BOX
Tři pilíře státního financování sportu
- Přímé vládní dotace z kapitoly MŠMT – v minulosti 1,9 až 2,5 miliardy Kč ročně. - Prostředky z rozpočtu krajů a obcí – existují jen hrubé odhady, které hovoří o 10 až 25 procentech plánovaných vládních výdajů na sport. - Příjmy z loterijních činností a zisku Sazky.