Firmám chybějí nejen dělníci, ale i management, říká šéf stavební skupiny Vinci
EURO: Skupina Vinci je francouzským podnikem, do jehož portfolia v Česku patří čtyři společnosti. Plánujete své aktivity na zdejším trhu ještě rozšířit? HUILLARD: Skupina Vinci se zaměřuje na stavební práce a na koncese. Firma vznikla ve Francii, ale již před dvaceti lety jsme se rozhodli překročit její hranice. Z obratu 26 miliard eur, jehož jsme dosáhli loni, připadá sedm miliard na evropské země vyjma Francii. V Česku se podílíme na silničním stavitelství především prostřednictvím firmy SSŽ a na pozemní výstavbu se zaměřují firmy SMP, FCC a Průmstav. V nedávné době jsme koupili českou KASTT, která působí na trhu s klimatizačním zařízením. Chceme se též pustit do projektů PPP, neboť se domníváme, že nastal vhodný okamžik. Můžeme využít našich zkušeností a znalostí, protože na takovýchto projektech jsme již pracovali ve Francii, Velké Británii a v Německu.
EURO: O jaké konkrétní PPP projekty má Vinci v Česku zájem? HUILLARD: Hodně se hovoří o výstavbě části dálnice D3. Metodou PPP se budou stavět také justiční objekty, věznice a nemocnice. Ve většině zemí, kde se již metoda Public Private Partnership rozšířila, začala nejprve právě v oblasti zdravotnictví, bezpečnosti a školství.
EURO: V ČR se již dlouhou dobu připravuje legislativa, která umožní zadávat zakázky formou PPP. Na co bychom si měli dát pozor? HUILLARD: První věcí je správné nastavení sdílení rizik mezi státními úřady a podnikateli. Často se v počátcích využití PPP stává – protože jde o novou formu kontraktů -, že stát a veřejná správa mají tendenci přenášet veškerá rizika na zhotovitele. Dokonce i ta, jež soukromník nemůže ovlivnit. Například získání stavebního povolení, které závisí pouze na úřadech. A také riziko spojené se způsobem fungování projektu po jeho dokončení. Stává se, že státní úřady bývají mnohem náročnější, pokud jde o provoz a údržbu určitého díla zhotoveného metodou PPP, než v případě, že by byl provozovatelem veřejný sektor. Proto kladu důraz na to, aby státní úřady postupovaly rozumně a jasnozřivě a nepřenášely veškerá rizika. Druhou důležitou věcí je struktura financování. Projekt PPP může trvat i třicet let. Uveďme příklad výstavby nemocnice za sto milionů eur. Pakliže se celá záležitost neošetří smluvně, potom bude mít soukromý investor po dobu třiceti let zapsán ve své rozvaze finanční závazek sto milionů. V takovém případě bude moci pracovat na dvou třech takovýchto projektech, určitě ale ne na více. Je zapotřebí, aby zákony umožňovaly firmám obracet se na bankovní sektor, který převezme část dluhu na sebe. Kdyby se tak nestalo již v počáteční fázi, investorům by to bránilo v rozvoji jejich portfolia PPP projektů.
EURO: Hovořil jste o tom, že skupina Vinci má s PPP projekty zahraniční zkušenosti. Kde dle vašeho názoru tato metoda funguje dobře, a kde naopak mají problémy? HUILLARD: Řekl bych, že v takové pragmatické zemi, jakou je Velká Británie, to zvládli výborně a dali si na tyto dva problematické aspekty, které jsem zmiňoval, pozor a s projekty formou PPP se tam nespojují nijak zásadní zádrhele. Ve Francii to zpočátku moc nešlo. Proti Velké Británii máme velké zpoždění, řekl bych tříleté. Rád bych však zdůraznil, že Vinci, jakožto lídr na světovém stavebním trhu, se nezajímá pouze o velké projekty formou PPP. To neodpovídá skutečnosti. Naše zisky pramení z velkého počtu malých a středních zakázek. Občas získáme i velké PPP projekty, jenže to je taková třešnička na dortu.
EURO: Řada českých stavebních firem se potýká s nedostatkem dělníků. Setkali jste se s tímto problémem i jinde? HUILLARD: Stavební odvětví bohužel prošlo za padesát let řadou krizí a nedokázalo se pro mladé lidi stát poutavým zaměstnáním. Není to příliš atraktivní profese. Nepřitahuje mladé, staří odcházejí do důchodu. Řešení vidím několik. Prvním je, že si sami založíme školy nebo připravíme vzdělávací kurzy, a sami si tudíž vychováme odborníky. Za druhé se snažíme o to, aby byla naše společnost sexy. Musí být atraktivní po organizační stránce. Musí přetáhnout mladé lidi od konkurentů. Snažíme se tím, že způsob fungování naší firmy je jednoduchý. Dbáme na dobré vztahy ve firmě a rozhodování ve společnosti je velmi decentralizované. Jednotlivé organizační jednotky by měly mít lidský rozměr, v nichž každý člen představuje určitou přidanou hodnotu. Letos počítáme s tím, že ve Francii přijmeme asi dvanáct tisíc nových pracovníků, v Česku asi pět set. Je to však náročné. Nedostatek pracovní síly se totiž netýká jen dělnických profesí, nýbrž i managementu, ale díky našemu modelu se nám tento problém daří řešit.
EURO: Nedávno byla zveřejněna zpráva, že dva velcí investoři – vládce světového ocelářství Lakshmi Mittal a Francois Pinault, do jehož koncernu PPR spadají například luxusní značky Balenciaga, Bottega Veneta nebo Gucci - mají zájem o koupi Vinci. Jak daleko jsou jednání s nimi? HUILLARD: Pravdou je, že pan Pinault nakoupil o něco málo více než pět procent akcií. Několikrát jsme se s ním sešli a on nám vysvětlil, že v žádném případě nemá zájem koupit stoprocentní podíl. Nicméně nákup akcií Vinci považuje za dobrý finanční tah. Operace se mu vyplatila, protože v době, kdy akcie kupoval, se cena za jeden kus ceniny pohybovala kolem 42 eur a dnes jeho hodnota dosahuje 55 eur.
EURO: A co se týká Lakshmiho Mittala? HUILLARD: Toho neznáme. Proběhly dvě valné hromady a nedostavil se ani na tu poslední, která se konala 10. května. Nevíme přesně, zda je, nebo není naším akcionářem. Je však dobré upřesnit jednu věc. Cena Vinci na burze se pohybuje mezi 26 až 27 miliardami eur. Člověk, který by chtěl získat sto procent akcií, by musel být ochoten zaplatit tuto sumu a k tomu ještě navíc emisní ážio. Určitě by byl také informován, že za tuto cenu by si koupil společnost, jejíž závazky představují 15 až 16 miliard. Čili nevím, jestli by byl z takového obchodu nadšený. Osobně se domnívám, že se nacházíme ve vynikající situaci. Práce je dost. Chceme působit především v Evropě, která je naší prioritou, ale jiným trhům se nebráníme. Není důvod, proč by nás někdo kupoval. Kdyby tomu tak bylo, myslím, že by takový případ nastal pouze za účelem změny naší činnosti a k tomu nevidím důvody. To, že někdo z akcionářů se rozhodne investovat do našich akcií, aby měl zisk, je zcela normální. Ale ještě chci zmínit jednu důležitou věc. Největšími akcionáři Vinci jsou zaměstnanci, kteří drží deset procent akcií. Kdyby někdo chtěl jít proti společnosti, znamenalo by to, že si proti sobě postaví tisíce lidí, kteří by manifestovali pod okny prezidenta Sarkozyho.
Xavier Huillard (53) je absolventem École Polytechnique a École Nationale des Ponts et Chaussées. Kariéru zahájil ve stavebnictví a později ve státní správě; působení ve veřejném sektoru zakončil na ministerstvu infrastruktury. V roce 1998 nastoupil do skupiny Vinci jako ředitel její dcery SOGEA. Na začátku loňského roku byl jmenován CEO skupiny Vinci, jež je přední světovou firmou v oblasti stavebnictví a koncesí. Zaměstnává přes 140 tisíc lidí.
