Ruská firma investuje do výzkumu jaderného paliva miliony rublů
Spotřeba uranu používaného na výrobu jaderného paliva ve světě v posledních letech strmě roste. „Zásoby nestačí, poptávka převyšuje těžbu. Přitom se plánuje výstavba nových jaderných bloků, mimo jiné v Asii, Evropě a Rusku. Pokud se neotevřou nová ložiska pro těžbu, bude nedostatek uranu pro jaderné elektrárny citelný, ” prohlašuje vedení ruské státní firmy Tvel. Šéfové společnosti v současné době vyjednávají s ruskou vládou, žádají o povolení otevřít v Rusku nové doly na těžbu uranu. Tvel ve svých továrnách vyrobí sedmnáct procent z celosvětové spotřeby paliva pro jaderné elektrárny. Mimo jiné i pro českou elekrárnu Dukovany.
Nejdřív šrapnely.
Většinu paliva, které produkuje uskupení Tvel, vyrobí v Mašinotrojitelnyj závod (MSZ) v Moskevské oblasti, ve městě Severstal. Závod v roce 1917 založil podnikatel A. F. Vtorov, který tehdy koupil francouzskou licenci a v nové továrně začal vyrábět náboje a šrapnely. Vtorovi se dařilo, za několik měsíců vybudoval prosperující podnik. Ze svého díla se však příliš dlouho netěšil. V roce 1918 ho zastřelil jeden z jeho partnerů, kterému podnikatel půjčil větší obnos peněz. “Měl štěstí v neštěstí, kdyby to neudělal jeho partner, tak by Vtorova zabili bolševici,” komentoval podnikatelův osud jeden ze zaměstnanců továrny. Státní Tvel v MSZ ovládá více než osmdesátiprocentní podíl. Náboje pro konvenční zbraně Mašinostrojitelnyj závod vyráběl až do roku 1945. “Jen za druhé světové války společnost vyprodukovala zhruba čtvrt miliardy min, nábojů a leteckých pum, tady začala i výroba známých raket Katuša, které významně ovlivnily průběh války,” upozorňuje pracovník místního informačního centra. Místa, kde na jedné zdi visí nástěnka se stachanovci, kteří v továrně pracovali za druhé světové války, a na druhé moderní plazmová televize. Po druhé světové válce, jak říkají místní, Mašinostrojitelnyj závod začal plnit úkoly dané jaderným státním programem. Za více než padesát let fima vyrobila stovky palivových článků pro reaktory jaderných elektráren, ponorek a lodí. Zásobovala jaderným palivem i reaktory, ze kterých tehdejší sovětský stát získával plutonium pro výrobu jaderných zbraní.
Z plynu palivo.
Dnes je situace jiná. Výroba jaderných palivových článků firmě vydržela do současnosti, tentokrát však pro mírové účely. Nyní se v MSZ vyrábějí palivové kazety pro ruské i zahraniční jaderné elektrárny, ledoborce a ponorky. Každý desátý blok jaderné elektrárny ve světě pohání palivo vyrobené skupinou Tvel. Produkce MSZ pokrývá celý výrobní proces, přes konverzi hexafluoridu uranu na práškový dioxid uranu až po montáž palivových souborů. Co to znamená? Do továrny se přiveze speciální kontejner, zaměstnanci firmy mu říkají balon, i když vypadá spíše jako velký sud s pivem, který je naplněn hexafluoridem uranu. Balon se ponoří do speciální šachty a zahřeje na určitou teplotu, při které se skupenství hexafluoridu uranu mění z pevného na plynný. Vzniklý plyn se potrubím přivede do reaktoru, kde se za pomoci složitých chemických procesů vyrobí práškový dioxid uranu obohacený Uranem 235. Má to ale jeden háček, musí se hlídat vlhkost nově vzniklé směsi, pokud totiž překročí určitou hranici, může nastat samovolná štěpná reakce. “Vše samozřejmě sledujeme, aby vlhkost prášku nebyla vyšší než 0,2 procenta, pravidelně odebíráme kontrolní vzorky na několika místech,” upozornil jeden z místních zaměstnanců. Z oxidu uranu se žíháním a pečením vyrobí palivové tablety, kterými se posléze plní palivové tyče. Z nich se skládají palivové kazety. Mašinostrojitelnyj závod touto metodou ročně vyrobí 1200 tun dioxidu uranu.
Berou nejvíc.
„Nebezpečná práce, tam bych nechtěl pracovat ani za nic,” řeknou mnozí. O práci v provozu, kde se vyrábí práškový dioxid uranu a z něj pak palivové tablety, je však obrovský zájem, nikde jinde v MSZ, který zaměstnává přes deset tisíc lidí, nedostávají zaměstnanci lépe zaplaceno. Průměrný plat v podniku se pohybuje na úrovni 16 500 rublů, ve výrobně paliva však pracovníci dostávají zhruba osmnáct tisíc rublů měsíčně. Zaměstnanci pracují jen třicet hodin týdně, mají tři až pět týdnů dovolené, dostávají radiační příplatek jeden až 3,5 tisíce rublů měsíčně a zadarmo stravenky na oběd. V továrně nesmí pracovat ženy nad čtyřicet let, když některá z pracovnic otěhotní, okamžitě je přeložena na jiné „bezpečnější“ místo v továrně. Pokud některý z pracovníků dostane vyšší dávku radiace, než připouštějí normy, je poslán na několikatýdenní nucenou dovolenou.
Redukce lidí.
Ač šéfové firmy Tvel tvrdí, že poptávka po jejich jaderném palivu ve světě poroste, obrovské haly MSZ ze sedmdesátých let, kde se montují palivové články pro jaderné elektrárny, a stejně tak i další provozy továrny zejí prázdnotou. Obrovské tovární haly nejsou zaplněny ani z poloviny.
“Podnik byl postaven v sovětské době, na začátku sedmdesátých let, kdy byly plány na růst jaderné energetiky skoro svislé. Tehdy se jelo na tři směny, teď pracujeme na čtyři s výrazně nižším počtem personálu než před několika lety. Navíc se zbavujeme zastaralého zařízení, které musel obsluhovat velký počet lidí, respektive nahrazujeme zaměstnance z výrobních procesů automatizovanými pracovními linkami,“ popsal vývoj ve firmě generální ředitel MSZ Oleg Krjugov.
Ještě před několika lety se kazety s jaderným palivem montovaly manuálně, teď již mechanicky. „Společnost investuje každoročně miliardu rublů do modernizace výroby jaderného paliva,“ upozornil Krjugov. Firma počítá, že v nejbližších letech přestěhuje veškerou výrobu do jediné velké haly.
Viceprezident pro obchod společnosti Tvel Anton Baděnkov k tomu dodává: „Další miliony rublů jdou na výzkum paliva, v posledních letech se výrazně prodloužila jeho účinnost. Vyrobí se z něj více elektřiny, protože se podařilo zvýšit hloubku jeho vypálení, což výrazně šetří v elektrárnách náklady na výrobu elektřiny. Vytváří se i nová konstrukce palivových článků, která zabrání jejich deformaci v reaktorech.“
Tvel vznikl v roce 1996 zvláštním výnosem ruského prezidenta. Uskupení sdružuje čelné ruské podniky, které se specializují na těžbu a zpracování uranu a výrobu jaderného paliva. Tržby korporace loni dosáhly 1,474 miliardy dolarů. Společnost je 39. největší firmou v Rusku.
Za všechno může Kurčatov
Nebýt sovětského vědce Igora Vasiljeviče Kurčatova, seskupení firem kolem Tvel by dnes možná ani neexistovalo. Zakladatel sovětského jaderného programu s několika dalšími spolupracovníky postavil nedaleko Moskvy v roce 1946 první jaderný reaktor v Evropě a Asii. Zadání bylo tehdy jasné, postavit funkční reaktor a získat plutonium na výrobu jaderných zbraní. „Běžte dolů po schodech,“ ukazuje cestu k reaktoru muž důchodového věku. Po několika metrech chůze ztemnělou chodbou narazí návštěvník na stěnu z grafitových cihel. Reaktor je osm metrů široké a 7,8 metru vysoké zařízení. Na vnější, metr široký plášť spotřebovali jeho stavitelé 436 tun čistého grafitu, vnitřek zařízení naplnili 48 tunami uranu. “Část paliva byl uran zabavený po druhé světové válce Němcům,“ popisuje jaderné počátky v Rusku jeden z pracovníků, který se o zřízení stará. „Pak již ale palivo nestačilo, do reaktoru se navezlo z tehdejších zemí Sovětského svazu všechno, co obsahovalo alespoň trochu uranu. Aktivní zóna je šest metrů široká, kolem je již zmíněná metr široká zeď z grafitu. V reaktoru se stále štěpí palivo, které do něj navezl Kurčatov se svými spolupracovníky v roce 1946. Někteří pesimisté tvrdí, že se tak bude dít dalších tři sta let, optimisté hovoří dokonce o dalších sedmi stech letech.
