Je dobře, že na Malé Straně člověk najde nejen lukrativní podniky zaměřené na nakrmení zahraničních turistů. Vedle nich v historickém centru Prahy působí i restaurační bašty s kořeny pevně vrostlými do nerudovské půdy.
Restaurace U Modré kachničky vzhledem k vyobrazení velbloudů působí zvenku poněkud koloniálně a exoticky. Překročíte-li však práh a necháte-li se (stejně jako toho večera my) poslušně odvést starým točitým schodištěm do jednoho ze salonků v patře, ocitnete se ve více než spořádaném měšťanském pokoji, který s očekávanými pouštními písky nemá nic společného. Existenční nejistotu dun vystřídala – alespoň pro jeden večer – bezpečná hráz neměnných hodnot, k nimž nesporně patří kvalitní jídlo, a v to dnes večer opravdu doufáme. Trámový strop, těžké závěsy, vykládané parkety, portréty blahobytně vypadajících měšťanostů, svícny a dokonale prostřené stoly lákají k posezení. Třeba u okna, odkud do večerní tmy tak útulně a domácky září baculatá lampa se stínítkem.
Na úvod si objednáváme zelený chřest s máslovou omáčkou a sekanými tomaty a srdíčka salátu s ovčím sýrem a marinovaným artyčokem. Dříve však dostáváme na stůl košíček skvostných minibriošek a krajíčků českého a celozrnného chleba, jakož i trojúhelníček másla a česnekem ochucenou pusinku másla šlehaného, jež však konzistencí i chutí spíše připomíná margarín.
Chřest stejně jako všechny ostatní chody se u Kachničky nekompromisně podává na klasickém porcelánu s modro-zlatou obrubou. Šest zelených štangliček kuchař přelil kontrastní, optimisticky žlutou omáčkou a svou barevnou vizi dotáhl několika kostičkami nadrobno krájeného rajčete. V druhém plánu statují dva trsíky kadeřavého salátu, leknínovitě cizelovaná půlka citronu a opět rajče, nyní umně vyskládané do podoby klasu. Chřest – upraven al dente - chutná přesvědčivě, jen mohl být o něco důkladněji oloupán, na talíři ho zůstává zbytečně mnoho. Omáčka nemá chybu, je hladké, spíše hustší konzistence a není nikterak nutné ji dochucovat. Nakyslý rajčatový kontrapunkt k poněkud nevýraznému chřestu hodnotíme jako vydařený nápad, svého maxima však dojde zřejmě až v sezoně přirozeně dozrálých, nikoli skleníkových plodů. To ovšem bude mít pomalu po sezoně zase chřest.
Již první pohled na salát přináší překvapení – kam se poděla slibovaná srdíčka? Nacházíme jen pokrájený supermarketový ledový salát (snad každý, byť občasný čtenář kulinářských rubrik ví, že salát se má kvůli zachování vitaminů trhat…), který v tomto ročním období skutečně nemůže nabídnout mnoho, na něm pak chabou čtvrtku artyčoku a tenoučké plátky tvrdého sýra. Ozdobu tvoří - pravda trochu nesmyslně - další salát, tentokrát lollo rosso a biondo (ten má aspoň nějakou chuť), jednotlivé složky však vystupují spíše jako sólisté. Absence zálivky zoufale volá po karafě s olivovým olejem, díky němuž se komponenty konečně zdaří propojit. Původně tvrdé a suché plátečky ovčího sýra příjemně změkly a přilnuly k salátu, v zelených bylinkách a patrně vinném octu marinovaný artyčok (že by italský konzervovaný polotovar?) dodal kýženou výraznější chuť. Ač celkové vyznění nakonec přece jen předčilo úvodní dojem, nepřítomnost křupavých nasládlých srdíček je neodpustitelná, nudný ledový salát totiž za důstojného náhradníka nelze považovat. Právě v této restauraci, navíc za 250 korun, jsme věru čekaly rafinovanější přístup, ať už ve věci prezentace či chuti. Podobný salát se i s napůl vybrakovanou domácí lednicí vykouzlí za pět minut, návštěvám by ale člověk takovou nouzovku předložil jen s ostychem…
Za zvuků piana si k nám už ale razí cestu pečené daňčí karé na smetanové omáčce s brusinkami a karlovarským knedlíkem v doprovodu pstruha, vše na známých talířích, které se však nyní – především v případě daňčího – jeví poněkud přeplněně. Je snad na vině příliš velká porce se štědrou oblohou, či byl talíř nevhodně zvolen? Každopádně tu vizuálně něco neklape, asi jako v případě korpulentního majitele příliš těsného obleku. Kromě tří plátků znamenitého daňka (křehoučkého, s výraznou chutí zvěřiny a jen opravdu velmi středně propečeného) se na talíř totiž vešlo leccos: omáčka (hustá, výrazně kořeněná a lahodná), dva sloupovité kusy čehosi, co připomíná zouvák (vylučovací metodou docházíme k poznání, že to má představovat karlovarský knedlík), trs polníčku, hrst mrkvových plátků a opět povědomý citronový leknín, na který tentokrát v kuchyni navršili skromné množství brusinek a kopeček šlehačky. Proč nebyl knedlík pokrájen na roztomilé plátky, nám dodnes vrtá hlavou stejně tak jako přítomnost polníčku, jehož nepříliš dekorativní kulaté lístky zabředly do sosu dřív, než byl pokrm donesen na stůl. A co teprve ono hýření humpolácky pokrájenou mrkví – částečně syrovou, částečně osmaženou, kterou kuchař na talíř přihodil zřejmě v jakémsi deliriu? U chuťově znamenitě dotažené kreace se tu podařilo takřka nemožné: zcela ji vizuálně zavraždit. Vždyť brusinky a citron by úplně stačily…
Další talíř obsahuje dvě pečená pstruží filátka, potřená olivovou tapenádou na máslovém špenátu s pusinkami z bramborového pyré. Ozdobu tvoří dekorativně vysoustružený kus okurky, rajčete a citronu, stonek řapíkatého celeru a tmavě červená šrafura, jež do kompozice středomořského charakteru vnáší disonantní tón lesního ovoce. Nejásáme ani nad chutí ryby. Zdálo-li se první sousto v pořádku, bylo vzápětí nečekaně přebito kakofonním akordem, jenž nelze označit jinak než uzenáčovitý, ačkoli dominantní tapenáda z černých oliv obvykle všechny jemné valéry přehluší. Rybina navíc na chuťové i čichové buňky útočí více, než je zdrávo, což nás přiměje spekulovat nad čerstvostí základní suroviny. Dojem nespraví ani špenát, připravený bez jediné špetky soli natož česneku. Zlaté, křupavé bramborové pusinky jsou sice bezchybné, leč kreaci již zachránit nemohou.
Na závěr si objednáváme kávu (slušnou, bohužel však bez sklenky vody; mléko v konvičce je ostudně ledové) a citronový a jablečný sorbet zakápnutý javorovým sirupem a campari; domníváme se, že nám po něm lépe slehne. Ocitá se před námi ve skleněném poháru, jehož okraje zdobí jahoda, plátek karamboly a physalis. Oba sorbety chutnají lehce chemicky, javorového sirupu byla asi opravdu jen ona symbolická kapka, avšak jako zdaleka nejkrutější sok se chová campari, s nímž v kuchyni naopak nešetřili. Jeho tratoliště podbarvuje celý pohár medikamentózní ne-chutí a při každém doušku nutí ke kašli, přinejmenším do okamžiku, než sorbety trochu povolí a rozředí svou sladkou chutí úpornou hořkost alkoholu.
Žádáme raději o účet. Dostává se nám ho v deskách spolu s přiloženou informací, že hosté platící v hotovosti mají nárok na pětiprocentní slevu. Třebaže jsme se večeři rozhodly hradit hotově, náš účet se žádnou slevou nepočítá, zato však uvádí, že platba proběhla kreditní kartou…
O celých 2485 korun lehčí odcházíme do deštivé noci a přemítáme o oškubaných kachnách. Číšníkova úslužná nabídka přivolat taxi ani esteticky stimulující prostředí v krásné lokalitě totiž k naší spokojenosti nestačily. Kulinářské kreace, na nichž by se měl věhlas podniku zakládat, nás až na jednu čestnou výjimku nepřesvědčily…
Restaurace U Modré kachničky
Adresa: Nebovidská 6, Praha 1
Tel.: 257 320 308, 257 316 745, 602 353 559
www.umodrekachnicky.cz
Otevírací doba: denně 12-16, 18.30-23.30
Druh kuchyně: česká, částečně mezinárodní
Platební karty: všechny běžné
Země původu nabízených vín: ČR, Francie, Itálie, Španělsko,
Hodnocení restaurace:
jídlo 33 bodů z 50
obsluha 18 bodů z 20
nápoje 9 bodů z 10
prostředí 10 bodů z 10
Kvalita/cena 6 bodů z 10
Celkem 76 bodů z 100
VALUE FOR MONEY
+ okouzlující prostředí starých dobrých časů
- nepříliš šťastné kombinace surovin a místy nevkusná prezentace pokrmů
Výběr z jídelního lístku:
Zvěřinová paštika na trameziny přelitá brusinkovou omáčkou 215,-
Kaviár z aljašského lososa na ledové tříšti s bliny a toasty 395,-
Staročeská bramborová polévka s hříbky 105,-
Špalík candáta vařený v mušlové polévce s černým kořenem 355,-
Tygří krevety zprudka opečené na česnekovém oleji se sušenými rajčátky a
sépiovou rýží 725,-
Pečená kachna na slivovici s omáčkou ze sušených švestek a bramborové placky 445,-
Hořící plátky daňčího hřbetu v meruňkovici s omáčkou z červeného vína a
špenátovo-bramborovou palačinkou 715,-
Výběr z vinného lístku :
Grand Cuvée Bizée 05 Bíza, výběr z hroznů – barrique, Čejkovice 1320,-
Gryllus Špalek, jakostní barrique, Sedlešovice 840,-
Maideburg Claret Reisten pozdní sběr, Mikulov 665,-
Château Palmer 3ème Grand Cru Classé, Margaux 9965,-
Echezeaux Grand Cru Classé, Louis Jadot 6850,-
Brunello di Montalcino Riserva Poggio all´Oro-Banfi 3940,-
Rioja, Faustino I.-Gran Reserva Faustino Martínez 1665,-
