Řád maltézských rytířů dostal po dlouhých tahanicích v restituci vráceno čtyřicet hektarů půdy. A připravuje se vydání dalších
Minulý týden podle informací týdeníku Euro vyhověl Krajský pozemkový úřad pro hlavní město Prahu v ostře sledované církevní restituci pozemků žádosti Suverénního řádu maltézských rytířů. Vydá jim bývalý březiněveský velkostatek i se zhruba čtyřiceti hektary půdy. A připravuje se vydání dalších více než padesáti hektarů.
Tento restituční případ vyvolává již dva roky značné vášně. Jde totiž o lukrativní majetek, jehož hodnota se může pohybovat někde mezi třemi až šesti miliardami korun.
Březiněveský starosta Jiří Haramula odhodlaně tvrdí, že vracení pozemků nepřipadá v úvahu, protože podle něj byly vyvlastněny už 24. února, což je den před únorovým převratem, a tak se na ně prý církevní restituce vztahovat nemohou. Do diskusí se zapojil dokonce i premiér Sobotka, který se loni na jaře nechal slyšet, že by Státní pozemkový úřad (SPÚ) pozemky neměl vydávat a rozhodnutí by měl nechat na soudu. Úřad však po dlouhém a zevrubném zkoumání historických dokumentů dospěl k závěru, že nárok maltézských rytířů je nesporný.
Úřad řádu nicméně nevydá všech zhruba 160 hektarů, které si nárokuje. Rytíři zatím nedostanou padesát hektarů, kde je v katastru uvedeno duplicitní vlastnictví, přičemž jako vlastníci jsou vedeny jak stát, tak hlavní město Praha. Nepořádek vznikl po roce 1990, kdy nejprve obce získaly státní pozemky ve svém katastru. Poté zákon o zemědělské půdě převedl veškerou zemědělskou půdu mimo soukromé a družstevní vlastnictví na Pozemkový fond, z něhož byly vypořádávány individuální restituce. Nyní bude muset o vlastnictví rozhodnout soud a teprve poté bude možné vést další jednání o případném vydání pozemků řádu.
Elitní řád
Vráceno nebude ani zhruba sedm hektarů pozemků, jako třeba areál bývalého kravína a další, které jsou v intravilánu obce a slouží jako chodníky nebo nejsou zemědělskou půdou a je na nich například protihlukový val. Vydáno nebude ani dalších sedm hektarů, na nichž se plánuje výstavba Pražského okruhu a dalších dopravních staveb. Vydán ale naopak bude pozemek, na němž obec Březiněves hodlala stavět mateřskou školku. Zákon o církevních restitucích totiž chrání před vydáním jen pozemky pro dopravní a technickou infrastrukturu a tou školka bezesporu není.
A nejasný je pak osud dalších pozemků, které v rozporu s blokačním paragrafem zákona o půdě (ten zakazuje převody pozemků spadajících pod případnou církevní restituci) přešly na jiné vlastníky, především na hlavní město Prahu. Zde již vedou maltézští rytíři několik sporů, v nichž chtějí dosáhnout vrácení těchto pozemků do rukou Státního pozemkového úřadu, z nichž by je mohli získat.
Dalších zhruba dvacet hektarů z původní rozlohy velkostatku, o jejichž restituci se nejedná, má svého právoplatného nestátního vlastníka, jehož vlastnictví nelze zpochybnit. Radnici obce Březiněves se nyní silně zkomplikuje život, protože maltézští rytíři budou vlastnit naprostou většinu volných pozemků, na kterých se chtěla obec rozvíjet. Nicméně ve skutečnosti by ani v případě, že by nebyl prokázán nárok rytířů na restituce, neměla moc šancí se ke státním pozemkům dostat. Velká část z nich je totiž žalována na vydání jako náhradní pozemek podle zákona o půdě. Developeři by tak jako tak nakonec museli ťukat na jiné dveře než na ty radniční.
Suverénní řád maltézských rytířů je velmi specifický. Má mezinárodně právní subjektivitu a je z hlediska mezinárodního práva vlastně státem bez území, které historicky v šestnáctém až osmnáctém století držel na ostrovech Malta a Rhodos. Je to jedna z nejstarších křesťanských organizací a slučuje v sobě kněžský a rytířský řád. Jeho členy tak nejsou pouze duchovní, ale i laici, a protože jde o instituci značně elitní, je mezi bývalými i současnými členy řádu mnoho významných osobností.
V Česku maltézští rytíři působí od dvanáctého století a od sedmnáctého zde mají velkopřevora, který až do anšlusu Rakouska byl hlavou maltézských rytířů nejen v Čechách, ale i v Rakousku. Po roce 1938, kdy velkopřevor zůstal ve Vídni, stanul jako protektor českého velkopřevorství český primas a kardinál Karel Kašpar.
Po jeho smrti v roce 1941 se ujal funkce regenta čestný řádový rytíř kníže Karel Schwarzenberg, otec dosavadního předsedy TOP 09. Ve formální funkci pak setrval až do roku 1981.
Kolonizace Česka
Po staletí shromažďovaný majetek má v případě velkostatku v Březiněvsi pozoruhodný osud. Samotní rytíři na statku nehospodařili od roku 1912, kdy ho pronajali německému sedlákovi, který na něm pracoval až do německé okupace. Masarykova první pozemková reforma odkrojila z březiněveského velkostatku pouhých dvacet hektarů z celkem 201 obhospodařovaných, což bylo ve srovnání s jinými církevními statky relativně velmi málo. Po německé okupaci však říšská vláda zřídila pověřence pro správu majetku maltézských rytířů a ten v roce 1942 převedl celý velkostatek za zhruba dvacet pět tisíc říšských marek na protektorát Čechy a Morava, respektive na jeho pozemkový úřad. Dělo se tak v rámci pozemkové politiky v protektorátu, jejíž součástí byla i arizace židovského majetku a cílem bylo vytvořit podmínky pro německou kolonizaci Česka.
Po osvobození se tak dřívější majetek maltézského řádu ocitl v rukách obnoveného Československa a byl státním až do 20. listopadu 1947, kdy maltézští rytíři dosáhli jeho vrácení a byli znovu zapsáni v pozemkových knihách jako vlastník velkostatku v Březiněvsi.
Vydrželo jim to ale jen čtvrt roku. Už 24. února 1948 rozhodlo ministerstvo zemědělství v rámci revize Masarykovy pozemkové reformy o vyvlastnění 130 hektarů z celkem 180. To by dávalo za pravdu kritikům, kteří tvrdí, že majetek maltézského řádu byl zabaven před 25. únorem 1948, a tudíž by se na něj restituce vztahovat neměly. Jenže tehdy stejně jako dnes platil správní řád a podle něj byl správní akt pravomocný dnem doručení a ministerstvo odeslalo své rozhodnutí řádu až 4. března. Tato skutečnost je dnes pro rozhodnutí státního pozemkového fondu zásadní.
Dalších padesát hektarů bylo vyvlastněno v rámci tzv. nové pozemkové reformy v roce 1949, takže v tomto případě žádné pochybnosti o restitučním nároku nepřipadají v úvahu. Kritici březiněveské restituce také tvrdí, že řád byl za vyvlastnění odškodněn. Nicméně sám řád to jednoznačně popírá a v žádném z archivních zdrojů neexistuje o této skutečnosti jediný doklad.
Podobně je to se spekulacemi, podle nichž československá vláda rozhodla o konfiskaci majetku řádu podle Benešových dekretů již v roce 1946, protože řád kolaboroval. K žádné konfiskaci však nedošlo. Konfiskační řízení sice na podnět zdejšího národního výboru začalo, ale usnesením vlády z 10. prosince 1946 byly všechny konfiskace církevního majetku zastaveny. Důvody ke konfiskaci navíc neexistovaly, protože Suverénní řád maltézských rytířů prokázal národní spolehlivost, jak dokládají četné archivní dokumenty. Z nich vyplývá, že řád byl za okupace pronásledován a došel újmy. Ve vyjádření Úřadu předsednictva vlády z 3. října 1947 se pak výslovně uvádí, že „nebylo u tohoto řádu důvodu ke konfiskaci, neboť tento řád byl česky veden a spravován“. A v pozdějších letech „byl okupován Němci“.
Podezření vůči řádu se odvíjela od konání protektorátního převora Konventu řádu maltézských rytířů Franze Wernera Bobeho, který byl pro kolaboraci s nacisty a udávání po válce odsouzen k trestu smrti a 16. dubna 1947 popraven.
Bobe byl pozoruhodnou postavou, která těžila ze složitých a konfliktních vztahů v řádu, kde existovalo jak silné německé, tak vlivné české křídlo. V době, kdy řád neměl v Praze velkopřevora, byl nejvyšším představitelem převor konventu, tedy kněžské části řádu, Josef Hamršmíd a F. W. Bobe byl jeho vikářem. Hamršmíd se ale staral především o cenný archiv řádu a zástupci přenechával většinu agendy s vedením řádu. Po Hamršmídově smrti jmenoval papežský vizitátor Hilarius Felder převorem Bobeho, což se silně nelíbilo arcibiskupu Kašparovi.
O Bobeho jmenování totiž nebyl zpraven ani on, ani regent kníže Karel Schwarzenberg. Kašpar si navíc na Bobeho stěžoval i u říšského protektora von Neuratha, protože o něm prý šířil, že má protiněmecké názory. Kašpar měl nakonec dostat z Vatikánu skutečně sdělení, že jmenování Bobeho převorem se „nezakládá na právu“. To mu ale nebylo nic platné, protože německá moc to nerespektovala a slyšela na Bobeho tvrzení, že existují snahy maltézský řád v protektorátu „beze zbytku odněmčit“. Navíc Bobe se stal prokazatelně informátorem gestapa a bezpečnostní služby.
Když Kašpar zemřel a do konce okupace nebyl jmenován pražský arcibiskup, diskuse skončila. Právě neprávoplatné jmenování Bobeho převorem a nucený prodej majetku byly klíčovými argumenty řádu při dokazování národní spolehlivosti po roce 1945.
Spojení rytířů
Státní pozemkový úřad se při svém rozhodování také musel vyrovnat se skutečností, že o vydání majetku žádá Suverénní řád maltézských rytířů, a nikoli konvent tohoto řádu, který byl zapsán k 25. únoru 1948 jako vlastník vydávaných nemovitostí. Konvent ani řád během padesáti let komunismu nevyvíjely v Československu činnost.
V roce 1950 byla činnost řádu zakázána, ale velkopřevorství dál formálně existovalo. Jeho členové působili v kněžských funkcích a byli aktivní mimo legální struktury. Řád obnovil činnost hned zjara 1990. V roce 2012 se pak Konvent kněží řádu maltézských rytířů sloučil se Suverénním řádem maltézských rytířů – České velkopřevorství, a ten se stal jediným právním nástupcem uplatňujícím restituční nároky. A je přitom dost úspěšný. Maltézským rytířům již byly vydány menší zemědělské a lesní majetky v Moravskoslezském, Plzeňském a Jihočeském kraji. l •
Suverénní řád maltézských rytířů je z hlediska mezinárodního práva státem bez území, které historicky v šestnáctém až osmnáctém století držel na ostrovech Malta a Rhodos.
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
