Napětí v lágrech roste již nyní a výbuch přijde. Migrační krize urychlí dezintegraci Evropy
Angela Merkelová odlétala minulou středu na uprchlický summit na Maltě. Zhruba v téže době kolem středečního poledne oznámil mluvčí německého ministra vnitra, že Německo se vrací k dublinským dohodám a bude syrské uprchlíky vracet do zemí, v nichž vstoupili na půdu Evropské unie.
Podle informací německých médií o tom navíc ministr Thomas de Maiziere rozhodl bez konzultací s kancléřstvím. Zrušil přitom nejdůležitější a zcela fatální rozhodnutí kancléřky z konce srpna letošního roku, kdy vyhlásila, že Německo přijme všechny Syřany bez ohledu na Dublin.
NĚMECKÝ CHAOS
V každém, i mnohem méně disciplinovaném státě, než je Německo, by takováto vzpoura jakéhokoli ministra stála křeslo během pár okamžiků. V současném Německu se nestalo vůbec nic, a to je šokujícím dokladem skutečnosti, že šéfa vlády už nemá pod kontrolou ani svůj kabinet. Natož aby měla pod kontrolou to, co se v zemi děje.
Ministerstvo vnitra jen o den později přiznalo, že vůbec netuší, kolik lidí vlastně překročilo hranice a kolik se jich dostavilo k registraci. Z ubytoven mizejí migranti po tisících neznámo kam a skupiny těchto lidí se mohou potloukat po Evropě, aniž by kdo tušil, co je to za lidi, odkud přišli a jaké jsou jejich záměry.
A průzkumy dosud demonstrující soucit většiny Němců s ubohými uprchlíky najednou ukazují, že osmdesát procent obyvatelstva má z lidí ze zcela jiného civilizačního okruhu opravdu strach. A to ještě nezačala zima a neprojevila se frustrace těch lidí, kteří putovali přes nebezpečné moře a celý kontinent v přesvědčení, že v zaslíbené zemi dostanou hned po příchodu krásný byt v centru velkoměsta a sociální dávky vysoce převyšující jejich dřívější pracovní příjmy. Místo toho dostanou palandu ve stanu či kontejneru kdesi na zapadlé vsi, německé jídlo a pár eur na ruku, za které si novou bundu od Bognera na přicházející zimu fakt nekoupí.
Napětí v lágrech roste již nyní a výbuch přijde. To vše je jasné a dalo se předvídat od onoho slavného srpnového projevu Angely Merkelové, která už nyní neřeší, zda rezignuje, ale už jen kdy to udělá. Tento výsledek byl předvídatelný a také četnými kritiky této politiky předpovídaný. Německou vládu před rozsahem migrační vlny a souvisejícími hrozbami navíc varovaly i diplomatické zdroje a její vlastní zpravodajské služby.
Z Maizierova „maltského atentátu“, který neproběhl jistě bez vědomí jasného kancléřčina nástupce Wolfganga Schäubla, je zřejmé, že by to měla udělat co nejrychleji a zachovat alespoň zdání důstojnosti. Ale škoda už vznikla a její rozsah poroste. Zasypat rozstřelenou hráz rybníka je úkol, který se málokdy podaří splnit na počkání.
Motivy, které vedly kancléřku k osudovému a nepochybně špatnému politickému rozhodnutí, neznáme a hned tak znát asi nebudeme.
Lze spekulovat, že chtěla dokázat, vůdčí schopnost Německa nejen na hospodářském poli, ale i v politické odvaze a velkorysosti a náklady pro ni nehrály roli.
Místo toho dokázala, že politické selhání jediného státu ve stále těsnější Unii nevyhnutelně vážně zasahuje všechny členy společenství a zásadně narušuje jejich vzájemné vztahy. Rozsah této eroze lze zatím jen tušit a až příští vlna národních parlamentních voleb ukáže, co se vlastně v posledních pár měsících v Evropě stalo.
Ale už nyní lze konstatovat, že ani po odchodu Merkelové a zastavení migrační invaze, k němuž prostě musí dojít, nebude nic, jak bylo dříve. V pohádce o Spojených státech evropských prostě zazvonil zvonec a současné integrační politice je de? nitivně konec.
Jakkoli lze čekat velmi zuřivé pokusy o její znovuvzkříšení. Voliči se tentokrát už obelhat nedají a o azylové politice i dalších důležitých věcech budou chtít zase rozhodovat sami, plnoprávně, bez degradace na ty, co mohou akorát propást příležitost mlčet a držet basu s Berlínem a Paříží.
O autorovi| PAVEL PÁRAL paralp@mf.cz
