Česko není Amerika. Ani Zdeněk Tůma není Alan Greenspan. Tudíž jeho vyjádření nemají ani takovou autoritativnost, ani důsledky. To neznamená, že minulý týden na Slovensku mluvil do větru. Ale až to řekne v Praze, půjde do tuhého. Z lokalizace jeho vyjádření za hranice vlasti by se mohlo zdát, že zatím se o nic nejedná. O čem že to guvernér České národní banky mluvil? „Nejsme žádným izolovaným ostrůvkem ve světě, ropa nás nemůže minout,“ řekl 10. října při ekonomickém fóru v Bratislavě. A učinil závěr, že úrokové sazby by mohly být v Česku zvýšeny výrazně dříve, než se ČNB původně domnívala.
Co se národní banka původně domnívala, není známo, ale analytici finančních trhů donedávna očekávali, že úrokové sazby nestoupnou dříve než ve druhém čtvrtletí příštího roku. Teď abychom to čekali už letos. ČNB samozřejmě musí dbát na to, aby inflační očekávání zůstala, jak říká guvernér, „slušně ukotvena“. Tím spíše, že začínají mzdová vyjednávání. A jestliže Milan Štěch je na odboráře možná až příliš umírněný, je hodně odborových šéfů, kteří dramatická slova o inflačním nebezpečí bystře promítnou do mzdových požadavků. Jenže jde-li o reálná očekávání, není čas na slovní bravuru.
Zdeněk Tůma referoval v Bratislavě zrovna v den, kdy Český statistický úřad zveřejnil zářijovou inflaci. Meziroční inflace stoupla na 2,2 procenta a jak uvedla Česká národní banka ve svém komentáři, poprvé od začátku roku se vrátila do cílového pásma. Dosud byla pod ním. A protože se na tom rozhodující měrou podílelo více než pětinové meziroční zdražení pohonných hmot (v samotném září jejich cena stoupla téměř o dvanáct procent), lze očekávat neplánovaný růst inflace i v budoucnu. Nejen kvůli zvyšování cen energií, ale především vzhledem k tomu, že to zasáhne další výrobky a služby.
ČNB uvádí, že proti inflaci v Česku působí zpoždění dopadu změn spotřební daně u tabákových výrobků. Inflace korigovaná o extrémní pohyb cen pohonných hmot zůstává nízká, což opravňuje k závěru o absenci poptávkových inflačních tlaků. Protiinflačně působí i silná koruna. Guvernér i bankovní rada ale tento stav zjevně považují za dočasný. Už v zápisu z jednání bankovní rady 29. září, tedy předtím, než byla zveřejněna informace statistiků, stojí: „Zatímco v červencové prognóze se předpokládá určitý pokles cen ropy v nejbližších čtvrtletích, členové bankovní rady se přiklánějí k názoru, že významným rizikem je setrvání ceny energetických surovin na vysokých úrovních v delším horizontu“.
To není žádný objev. K podobnému názoru se přikláníme všichni. Důležité však je, k čemu se přiklánějí lidé, kteří drží v ruce určité páky. O tom, že si Evropa bude muset zvyknout na vysoké ceny ropy a musí ostražitě hlídat inflaci, mluví i komisař Evropské unie pro hospodářské a měnové záležitosti Joaquin Almunia. Na důsledky vysokých cen energií upozorňují také další hlídači měnové politiky i prostí ekonomové a politici. Stále čitelnější vyhlídka růstu úrokových sazeb je ve všech zemích špatná zpráva pro ekonomiku jako celek. Dobrá je pro lidi, kteří mají koníček držet peníze v bance. Ale těch ubývá, protože - jak říká jeden organizátor hasičského bálu - lidé se nesmějí podceňovat, nejsou blbí.
Pro současnou českou vládu není makroekonomický dopad růstu úrokových sazeb problém, protože se dostaví se zpožděním a statisticky bude určitě vyčíslen až po volbách. Mikroekonomické důsledky přijdou dříve a projeví se ve zdražení hypoték, úvěrů a úvěrového financování všeho druhu, omezí investice včetně soukromých, třeba do bydlení, zasáhnou služby i výrobu. Takže když kvůli vyhlídkám vyšší inflace více stoupnou platy, může se stát, že už jich zaměstnanci moc neužijí.
Činitelé z centrálních bank samozřejmě nemohou malovat černé perspektivy, ale novináři ano. Kolegové z BusinessWeeku napsali velmi zajímavý článek o tom, jak růst cen energií a úrokových sazeb může dopadnout na trh s nemovitostmi ve Spojených státech a jak to dopadne na další oblasti ekonomiky a život Američanů. Přetiskujeme ho v tomto čísle týdeníku EURO. Vyplývá z něj, že americký sen založený na levné energii a levných úvěrech je v ohrožení. A náš malý český sen snad ne? Pravda, v Americe se koupí skromnější dům za 280 tisíc dolarů a v Česku za tři a půl milionu. Galon benzinu tam přijde na půldruhého dolaru, zatímco u nás litr na čtyřiatřicet korun. Ale co se rizik týče, není v nich velký rozdíl.
Specialista na osobní bankroty Vern Lazaroff z Pensylvánie vykresluje pro Američany tuto chmurnou perspektivu: „Řada lidí si vzala hypotéku na hranici svých možností. Jakmile přijde zima, nebudou schopni zaplatit za topení a hypotéku v jednom měsíci. Není z toho východisko. Očekávám, že za mnou do kanceláře přijde spousta lidí.“ Snad to v Česku přece jen tak daleko nedojde. Ale i kdyby, nový úpadkový zákon s osobním bankrotem naštěstí už také počítá.
