Přestože Kovárna Ondřeje Stelziga v Dolní Řasnici je vlastně muzeem otevřeným jen po domluvě, ozývají se z ní někdy zvonivé údery na kovadlinu. Kove tam totiž občas dvacetiletý Josef Malý. Spolu s rodiči a dvěma sourozenci se před několika lety do této vesnice přistěhoval.
Přestože Kovárna Ondřeje Stelziga v Dolní Řasnici je vlastně muzeem otevřeným jen po domluvě, ozývají se z ní někdy zvonivé údery na kovadlinu. Kove tam totiž občas dvacetiletý Josef Malý.
Spolu s rodiči a dvěma sourozenci se před několika lety do této vesnice přistěhoval. Společně zde začali obnovovat zcela zpustošený statek. On se vyučil v nedalekém Frýdlantu v Čechách farmářem a pak se přihlásil k dálkovému externímu studiu oboru kovář v Jaroměři. Živí se jako živnostník s traktorem nebo koňmi v lese. Kovat chodí, když má volno. I když se točí mezi výhní a kovadlinou, přece jen má čas na malé povídání.
* Nedovedu si představit, že se někdo na dálku a externě naučí kovat koně!
Koně moc kovat neumím. Ještě jsem neudělal podkovářský kurz. Ale budu ho dělat, o něj mám totiž největší zájem. Doma máme jedenáct koní. Kvůli kování jsem vlastně do Jaroměře šel.
* Jak je možné se dálkově učit kovářem?
Bylo to poměrně jednoduché. Jednou za měsíc jsem tam strávil týden. Složil jsem teoretické zkoušky a týden jsem v dílně koval.
* Co jste už vykoval v této historické kovárně?
Pár drobností. Kramle na stodolu, kroužky k řetězům do lesa, podvlékací háčky na kulatinu. Pro otce jsem udělal kruhovou brzdu k jednomu stroji.
* Máte nějaký svůj kovářský vzor?
Můj pradědeček byl kovář. Znám třeba pana Sommra ze sousedních Jindřichovic pod Smrkem, obdivuji také Manfréda Schmidta, který nám jezdí kovat koně až z České Lípy.
* Zbylo vám něco po pradědečkovi?
Kovařil v Ruseku u Hradce Králové, v příbuzenstvu je ještě uložený jeho výuční list, je tam i vandrovní knížka, kde mu kováři nejen v Čechách potvrzovali, že u nich pracoval.
* Myslíte, že se budete jednou živit jen kovářským řemeslem?
To ještě nevím, bude záležet na tom, jak nám doma půjde hospodářství. V ročníku v Jaroměři jsme byli dva dálkaři a na praxi nás chodilo s denním studiem asi dvanáct. Většina z nich ale říkala, že to stejně dělat nebude, že zde jsou jen kvůli výučnímu listu.
