Stokrát mohou vydávat snížení daní za své, bez tlaku ODS by k němu nepřistoupili. Poté, co se ODS rozhodla, že zvedne ruku pro vládní návrh na snížení daní, bylo v podstatě vymalováno. Piruety, které od chvíle, kdy byl zákon předložen ve sněmovně, tak dovedly občanské demokraty do bodu, v němž měli být již od počátku.
Stokrát mohou vydávat snížení daní za své, bez tlaku ODS by k němu nepřistoupili.
Poté, co se ODS rozhodla, že zvedne ruku pro vládní návrh na snížení daní, bylo v podstatě vymalováno. Piruety, které od chvíle, kdy byl zákon předložen ve sněmovně, tak dovedly občanské demokraty do bodu, v němž měli být již od počátku. Alespoň tak se to jeví z hlediska politického programu. Pokud někdo staví svou politickou koncepci na snižování daní, není zrovna dvakrát logické, pokud se cuká, když s podobným návrhem přijde soupeř.
Leč nic není tak jednoduché a jednoznačné. Dokud před více než rokem nepřišel jeden ojedinělý průzkum veřejného mínění s tím, že valná část národa považuje daňové zatížení za nadměrné, nebylo v řadách sociálních demokratů po jakémkoli snižování daní ani vidu, ani slechu. Stokrát mohou vydávat socialisté návrh na snížení daní za svůj, bez tlaku ODS a veřejného mínění by k tomuto kroku nepřistoupili. Prostě pro jednou modrý pták opyloval rudou růži. Je ovšem otázka, zda by na jakékoli snížení daní přistoupil i současný premiér, který tak nasedl už do rozjetého vlaku, odbrzděného kdysi Stanislavem Grossem.
I když lze chápat určitou míru hořkosti, občasné poznámky z Jánského vršku na adresu vykradeného programu tak připomínají spíše polistopadové posmrkávání disidentů nad ukradenou revolucí. Nebyli by to však přátelé z Lidového domu, pokud by do svého, respektive vládního návrhu nenasadili pár dračích vajec. To největší souvisí právě s tím, proč se ODS tak dlouho cukala dát vládním změnám zelenou.
Základem daňové politiky ODS je totiž rovná daň, a tedy rovnoměrně rozložená progrese. Pro pořádek je třeba říci, že jediná neprogresivní daň je kapitační, tedy daň z hlavy, kdy každý občan platí stejnou částku bez ohledu na výši příjmu. Rovná daň v přepočtu na efektivní zdanění je ovšem nejenom progresivní, ale její progresivita dokonce stoupá s výší příjmu. Je jenom logické, že politická strana, která má v programu snížení dosavadní progrese, se bude bránit jejímu zvyšování. A o nic jiného vlastně v návrhu ČSSD nejde. A v tom byl i onen chyták na největšího politického protivníka.
Koaliční dohoda dala stop socialistickým plánům na přímé zvýšení daňové progrese znovuzavedením dalšího daňového pásma. Tím, že se daně snížily pouze nízko a středněpříjmovým skupinám, ovšem sociální demokraté nakonec stejně prosadili svou. ODS se tak ocitla v pasti. Podpoříli vládní návrh, půjde proti základnímu kameni své reformy, nepodpoří-li, půjde proti svým deklarovaným politickým postojům. Přesto se nakonec ODS rozhodla správně. Její volič nachystanou past prohlédl a omluví ji, volič nerozhodnutý by nesouhlas nepochopil.
Objektivně správně se nakonec i přes popsané výhrady zachovala rovněž ČSSD, když se uvolila alespoň drobty z dosavadního zvyšování daní velké části občanů vrátit.
