Multiinstrumentalista a skladatel mnoha stylů, Jehovův svědek a bojovník proti YouTube zemřel tak rychle, že ani nezanechal poslední vůli
Hudebník jménem Prince, který se svého času přejmenoval na „Umělce dříve známého jako Prince“, ještě později pak na a po roce 2000 opět vystupující jako Prince, se opravdu narodil jako Prince. Totiž Prince Rogers Nelson (7. června 1958 21. dubna 2016) afroamerickým rodičům a muzikantům v Minneapolisu. Nedaleko odsud ve svém domě jménem Paisley Park o 57 let později také zemřel z příčin, jež nebyly ani týden po jeho smrti a pitvě příliš zřejmé.
OTROK
Princovi v prvopočátku pomohla gigantická důvěra, kterou do něj už v 17 letech vložilo vydavatelství Warner Bros. Records. Nechalo ho podle vlastního vkusu natočit šest desek, než v roce 1984 prorazil s Purple Rain. Potom následovala žeň v podobě alb Around a World in a Day, Parade, Sign o' the Times a Lovesexy. Idylu v roce 1993 ukončil spektakulární rozchod.
Prince vystoupil na veřejnosti s nápisem „otrok“ na tváři, několikrát změnil jméno a vystřídal několik nahrávacích společností.
Vedlejším produktem jeho boje s Warner Bros. Records ohledně práv na vlastní písně jsou prý hodiny nevydaného materiálu. Ve dnech po Princově smrti měly online magazíny problém odkazovat na jeho písně na videoportálu You Tube tak úspěšně si jeho tým počínal v bitvě o jejich neustálé stahování. „Internet je úplně mimo,“ prohlásil Prince v roce 2010. „Řekněte mi o někom, kdo zbohatl na digitálních prodejích.“ vysvětlil loni v rozhovoru s Guardianem. Jindy puntičkářský Prince ovšem nezanechal žádnou poslední vůli, takže o písňové dědictví i slavný dům s nahrávacím studiem nyní svede boj jeho sestra Tyka Nelsonová s pěti nevlastními sourozenci. Sám Prince děti neměl.
POUSTEVNÍK
K určení Princova hudebního stylu kritikům zprvu stačily pojmy disko a funk. Ovšem s přibývajícími alby se stal noční můrou katalogizátorů Melody Maker jej nazývá „popovým vševědem“, u něhož se střídá „funkadelia, acid rock, deep soul a schmaltz, často během jedné písně“. Prince hrál na 27 nástrojů, a kdykoli vystřihl rockové sólo, z něhož se točila hlava jako například v písni While My Guitar Gently Weeps při uvedení George Harrisona do Rock and Roll Hall of Fame.
Jako osobnost byl Prince ještě prazvláštnější kombinací stylů. Skromný poustevník, který bez nároku na publicitu podporoval ekologické kauzy včetně boje proti globálnímu oteplování, oddaný člen Svědků Jehovových, který přísahal nejen na brzký konec světa, ale také na chemtrails a ilumináty. Když si vybíral ral producenta příštího alba, pozval ho domů, kam ale sám nedorazil. Namísto toho jej skrze ze kameru pozoroval, zda si při poslechu jeho alba dostatečně poklepává nohou.
TURISTÉ JEN PROJÍŽDĚJÍ
Jindy se byl 157 centimetrů vysoký Prince ochoten poprat, jako třeba se Sinéad O'Connor. „To bych raději nerozváděla,“ odpovídala irská zpěvačka 25 let na otázku, zda ji Prince pochválil za ztvárnění své skladby Nothing Compares 2 U, která byla v jeho podání čímsi jako gospelem. Loni si Sinéad přece jen dala říci a vysvětlila: „Byl docela agresivní, strkal do mě ještě silněji než já do něj. Musela jsem ve čtyři ráno z jeho domu utéct.“
Prince ovšem neměl o bílých hudebnících obecně vysoké mínění. „Běloši jsou dobří v kategorizování cokoli jim řeknete, tak si to zapamatují, napíšou o tom třeba knihu. Ale rozumět muzice? K tomu je potřeba umění život prožít. Turisté jenom projíždějí,“ utrousil v roce 1983.
O autorovi| LUBO HEGER, heger@mf.cz
