EURO: Jirko, kdy jsi poprvé držel v ruce golfovou hůl?
KORN: Bylo to někdy v roce 1975. Bratr Darka Vostřela mě odvedl na golfové hřiště na Líšnici, kam jezdili z Prahy hrát hlavně diplomaté. Tenkrát tam byla spíš taková louka. S dnešním hřištěm se to nedá vůbec srovnat. Pak mi ještě ukázal hřiště v Poděbradech. Ze začátku mě to tak chytlo, že jsem při koncertních šňůrách všude vyhledával golfová hřiště. Pamatuji, že jsme jednou vyráželi na hřiště v Šilheřovicích dokonce v šest ráno. Na Líšnici jsem se stal také členem klubu a jsem tam dodnes.
EURO: Nepodezíral tě někdo, že je to pro tebe jen módní záležitost?
KORN: Módní záležitostí je přece spousta jiných věcí. Mě golf uchvátil tím, jak je každé hřiště jiné. Fascinující je přece ten první kontakt s míčem, kdy jen lehce švihnete a koukáte, jak daleko míč letí. Jako kluk jsem hrál tenis. V Praze jsem byl dokonce třetí na oblastním přeboru. Pak jsem dal ale přednost muzice. Teď si zahraji jen sem tam rekreačně. Tenis se od mých dob strašně změnil. Je to nejen technikou, ale také výbavou, novými povrchy a raketami. Je až neuvěřitelné, jak se zrychlil. Zkoušel jsem také squash. Je to trochu jiná technika, kterou moc neumím, ale líbí se mi, jaký je to rychlý a čistý sport. Je až neuvěřitelné, jak se člověk v krátkém časovém úseku dokáže naprosto vyčerpat.
EURO: Hrával jsi v osmdesátých letech také golfové turnaje?
KORN: Ze začátku jsem se snažil věnovat golfu každou chvilku, ale času jsem měl při svých zájmech a vytížení opravdu málo. Tenkrát ještě nebyly takové možnosti, jaké jsou dnes. Bylo obtížné někam dojet třeba jen na driving a trénovat. Pak jsem trochu přičichl k poolu, a tak vlastně ten můj prvotní zájem o golf trochu opadl.
EURO: Vidíš jako mistr ČR v poolu paralelu s golfem?
KORN: Je to jako s kuličkami, a to mě baví. Pool mě uchvátil, protože se tady v Čechách moc nehrál. Do revoluce tady nebyly dokonce žádné „dírové stoly. Začínal jsem s lidmi, kteří byli velmi dobří v karambolu, a od těch jsem se leccos naučil. Poolu jsem se začal věnovat opravdu vážně, a tak šlo všechno ostatní stranou. Je to jako s golfem. Teorii celkem ovládám a jsem schopen podle švihu rozpoznat kvalitu hráče, ale k dobré hře je potřeba hodně trénovat. Bílou kouli na kulečníkovém stole jsem také začal ovládat až po letech. Postup–ně jsem přicházel na to, jak nahrávat, aby člověk dohrál kompletně celý stůl. V golfu jsem se tak daleko s technikou nikdy nedostal.
EURO: Často jsi vystupoval v NDR, hrál jsi tam někdy golf?
KORN: Tam nebylo žádné golfové hřiště, i když jsem se po něm samozřejmě ptal. Vozil jsem s sebou v autě hole, protože v Západním Berlíně samozřejmě hřiště jsou, ale tam jsem se zase sháněl po obchodech, a tak zase na golf nezbyl čas. Pamatuji se ale, bylo to, tuším, při oslavách 750 let od založení Berlína, že jsme vystupovali po tamních parcích a odpalovali jsme přitom takové ty děravé tréninkové míče. Ale to s opravdovým golfem nemělo nic společného.
EURO: Hrál jsi tedy vůbec v zahraničí?
KORN: Ale to ano. Nedávno mě pozvali na turnaj do Švýcarska a v Alpách jsou opravdu nádherná hřiště. Pak jsem hrál často v Baden–Badenu, kde jsme točili pro televizi. Poznal jsem taky hřiště v Rakousku a musím říct, že každé má svůj neopakovatelný půvab.
EURO: Nechystáš v době, kdy golf prožívá boom, taneční golfové číslo?
KORN: To už dávno úžasně postavil Fred Aster, který byl znám tím, že hrál hodně. Já jsem golfovou hůl použil v jednom čísle, ale to nebylo zaměřené na golf. V současné době se ubírám trochu jiným směrem. Orientuji se spíš na taneční čísla a muziku, ale třeba k tomu časem dojde. Golf je krásný a zábavný sport a já jsem jím byl vždycky fascinován.
