Na konci loňského roku obsahovala Sbírka zákonů 420 nových položek, které přibyly k těm desetitisícům nastřádaným v minulých letech. Je vidět, že vrchnost nezahálí, když nám každý pracovní den dokázala nadělit téměř dva nové zákony či směrnice a nařízení, bez nichž bychom se my, nesvéprávní nebožáci, motali životem jako nudle v bandě.
Neznat například vyhlášku o požadavcích na koření, jedlou sůl, dehydratované výrobky, ochucovadla, studené omáčky, dresinky a hořčici z 2. prosince, netušili bychom o Vánocích, že bobkový list je plodem rostliny vavřín pravý, jde o usušený list s krátkými stopkami jemně kořenité vůně po bobkovém listu. Nebo že hořčice jsou plnotučné, kremžské a speciální.
Nevědět to, tak mi ani ten párek, plnící požadavky několika dalších desítek vyhlášek a nařízení, nebude chutnat. A tak jménem čtenářů s hlubokým obdivem děkuji Evropské unii i našemu ministerstvu zemědělství, které příslušný předpis implantovalo do naší legislativy.
Jak Pavel Páral viděl uplynulý rok?
Jen mě trochu trápí nešťastná povaha spoluobčanů, kteří – ač dobře vědí, že neznalost zákona neomlouvá – nejsou ochotni věnovat legislativní činnosti naší vrchnosti odpovídající pozornost. Přitom chvilku na prostudování pár desítek stránek zákonů, vyhlášek a nařízení denně by si měl přece najít každý slušný a zákona dbalý občan. Možná by to chtělo nějakou elektronickou evidenci legislativního vzdělávání obyvatelstva.
Jasně, můžeme si z té exploze norem, které nám ztrpčují životy, všichni dělat legraci. A tvářit se, že věříme, že novela sedmdesáté novely stavebního zákona povede k tomu, že stavební řízení bude fungovat. Nebo že zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce opravdu nějakou důvěru vytvoří. Ale já, tak jako jistý Martin Luther King před více než padesáti lety, mám sen. Že třeba jednou přijde rok, kdy bude platit to samé, co platilo loni, a ve Sbírce listin nepřibude ani jediná položka. To bude pak na světě krásně. Alespoň jeden rok.
Přečtěte si další komentáře autora:
